Bydlení v malém bytě v páru

Reaguji na Lillly1: Bydleli jsme s mužem 7 let v bytě, který byl "velký" prakticky tak jako je náš současný obyvák... a to není nijak zvlášť velký.
Byly to dvě místnosti...obyváko-ložnico-pracovna a chodbo-koupelno-kuchyň. Bylo to malé, ale bylo to bydlení.
Ponorkou jsme nijak zvlášť netrpěli, byli jsme spolu rádi. Nicméně mělo to svá úskalí samozřejmě...nejvíce to, když jeden chce uklízet a druhý spát. Jinak televize...na tak malém prostoru prostě jen jedna, druhá na počítači...pro takové a podobné účely jsou výborná bezdrátová sluchátka.
Málo prostoru a žádné vlastní soukromí, na druhou stranu jsem se naučila dost šetřit prostorem, což také není k zahození.

Když to vezmu zpětně, tak jsem velice ráda, že v současné době mám svojí pracovnu..také vlastně skoro tak stejně "velkou" jako celý ten byt, místnost pro návštěvy atd. Nerada bych to vracela zpět, ale kdyby to jinak nešlo...nebylo to tak úplně špatné.

holky a co říkáte takovému bydlení na zkoušku? 1 až 2 měsíce.. s tím že si třeba ještě podržíte své stávající bydlení, ale ten měsíc dva prostě bydlíte s přítelem a do svého se nevracíte..

Reaguji na Emma_Belle:
Tak zkouška u nás trvala přes půl roku, kdy jsme každý měl byt a v jednom bydleli společně. Přítel se vzdal zadních vrátek dřív než já a navrhl to první, kdy mi přiznal, že už dva týdny je vystěhovaný ze svého bytu =D a bylo to

2+1, nonstop spolu, taky jsem prchlík, takže koupelna se stala mou rajskou zahradou. Buďto tam jen jít vydechnout, nebo rovnou můžu dělat nějaký procedury a je mi to ještě k plusu

Reaguji na aaashley:
Mám podobnou zkušenost: ve dvou je světlé 2+kk s teráskou blízko centra ideál.

Dřív jsme bydleli v "zámeckých" pokojích, člověk měl sice dojem "vzpřímenějších zad", ale s tím se pojil i pocit "dalekoo" a "úúúzkoo"... Dneska o sobě víme, jsme si blíž, a když někdo potřebuje větší toleranci, dá to "ode dveří" vědět, má se kde "schovat".