Bydlení s tchýní

To by fakt nedělalo dobrotu. Na vlastní domácnost bys mohla zapomenout-vládla by tam ona a bylo by to po jejím. Ani dva vchody by myslím nepomhly-stejně by furt chodila dohlížet. Nemusíš mít ani nic proti tchýni,ale jde o to, že dva kohouti, ani dvě ženské v jedné domácnosti nedělají dobrotu. Mně stačí být dva dny u mamči a to je moje a hned to dělá rotyku Radila bych ukonejšit tchyni častými návštěvami (vždy se z nich můžeš vyzout a může jet muž za maminkuo sám, přinejhorším) a baráček buď bude trvat dýl, nebo stavte menší. Při společném bydlení by Vás mohla situace časem i rozhádat a možná rozeštvat

Když jsme se s přítelem rozhodovali, jak vyřešit společné bydlení, byla toto taky jedna z variant, ale hned jsem ji zavrhla. Do tohoto bych nikdy nešla Záleží samozřejmě jaké jsou u vás v rodině vztahy, ale já osobně ani kdybych tchýni zbožňovala, nešla bych do toho. Kor když je tvůj přítel jak píšeš "mamánek"

No, ona nám jakoby do našeho "bytečku" neleze. Chová se ke mě ťuťu ňuňu a za zády mě před přítelem pomluví. Dokonce jsem se dozvěděla, že až prý jednou budeme mít děti, tak je budu navádět, a budu je posílat jen pro peníze... to mi tedy přijde už vrchol všeho, když ví, jak to bude vypadat třeba za 10 let. Problémem je, že k domu rodičů přiléhá i přítelova dílna, kterou teď ještě přistavěl, takže se odtama nechce hnout ani z tohoto důvodu.
Mít vlastní bydlení, tak asi umřu štěstím [img]

Vždy tam jezdím jen na pár dnů v týdnu, tak jsem se rozhodla tam přestěhovat, aby na přítele neměli takový vliv. Aby trávil více času se mnou a jinými lidmi, než jsou oni. Dost problém je i ten, že je to tam na samotě, takže okolo žádní jiní lidé.... začarovaný kruh tam.... Přítele už 5 let přemlouvám, ať jdeme jinam, ale nikam to nevede...

A bydlet s ním chci i proto, protože on se toho bojí, tak to jednou pro vždy rozsekneme...zda to půjde, nebo ne... a pak? Buď to on pochopí a nebo...ani to nechci říct...konec.... což by mě dost mrzelo, když to bude kvůli ní...

Myslím, že tyto obavy nejsou tak úplně na místě...resp. přemýšlet o budoucnosti a podle toho se i trochu zařídit ano, jenže... nikdo neví co a jak bude a když to vezmu logicky a budu předjímat budoucnost, tak až nastane ta situace, že budete muset řešit co s domem rodičů a nepůjde to jinak, tak v případě nutnosti můžete svůj dům prodat a přestěhovat se zpátky.

Těch řešení co by kdyby je samozřejmě mnohem víc, ale tohle je taková poměrně velká klasika. Nevíš co budeš dělat za xy let, kde budete pracovat, jakou budete mít rodinu atd. a situace se může mockrát změnit.
Co však víš už teď je to, že bydlení s tchyní nedělá dobrotu. Řeknu Ti to tak jak to vidím já...pokud to necháte jak to je, časem půjdete od sebe. Pokud se osamostatníte, může se zrovna tak stát, že půjdete od sebe, ale ta pravděpodobnost je už o poznání menší, resp. jeden důvod odpadne. Navíc nevím v jakém věku je jeho maminka, ale představ si takovýhle život na dalších... byť jen dvacet let a s nějvětší pravděpodobnosti spíše i déle.. a proti tomu si postav otázku bydlení ve svém. Upřímně na tom není moc co řešit.

No předpokládám, že rodičů bude tak kolem 50ti... Ono je to třeba ještě možná otázka 25let, až mu to zůstane na krku... To je celkem hodně daleká budoucnost...

no tak aspoň, že tak..

Předpokládám, že u vás by to nešlo bydlet, co? A důvodem bude taky ta jeho dílna co tam má..
No máš to složité, nezávidím Ti...

Já se teď asi začínám dostávat do zvláštní situace.. Tchýně se možná bude stěhovat k příteli a v jejím bytě zřejmě zůstaneme my... Jako na jednu stranu by to bylo super, protože chceme v budoucnu stavit domeček, tak bychom zůstali v podstatě ve vybaveném bytě a mohli peníze šetřit.. Každopádně já se vždycky tak těšila, až budem mít "svůj" byt, že si to tam uděláme, jak budeme chtít.. Pak jsem si říkala, že bychom si tu prát věcí nových určo koupili, ale myslím si, že tu zůstane vče-nádobí, nábytek.. A já si budu pořád připadat jako "u nich" ne u "nás" doma. Jako říkám, na jednu stranu to bude uplně super, ale na druhou chci mít svoje království-kuchyní počínaje.. Chápete?

Pepis, ano ano...je jim kolem 50 ti let.

Bydlet opravdu u nás nejde, protože on se od té dílny nehne...proč by dojížděl, když stačí přejít přes dvorek, že jo...

Co já bych za to dala jít někam sama s ním, i do poděděného nábytku Vždycky můžeš vzít balakryl, tapety a jedeš Upravíš to za pár korun dle svého, tak to praktikuju já A jednou si to na domečku vynahradíš

Jako jasn,ě, jestli to tak vyjde, tak budem oba štěstím bez sebe, fakt by to byl luxus-nemuseli bychom nic shánět a platit nikomu cizímu do kapsy-kdybychom sliš do podnájmu... Těžko říct, jak s tím tady budem moct hýbat.. Určo je škoda vyhazovat tento nábytek. Holt bysme si koupili novou sedačku a možná pračku a bylo by

no to chápu... je to blbé, když se takle chlap nechce hnout z domu. Já dokonce slyšela o páru, který se poznal, když už byli trochu starší a každý měl "zařízené" snad jedno patro u rodičů. Ti dva se vzali, narodilo se jim dítě. Paní to měla krásně zařízené a vhodné pro malé mimi, ale bohužel chlap to zas tak zařízené neměl, ale měl tam své doupě a odmítal se z něho odstěhovat ke své manželce a dcerce, tak bydleli každý ve svém. To už mi přijde hodně drsné!

Tyjo, abychom tak jednou nedopadli my dva No, moc nevím, jak z této situace ven. Teď tomu asi nechám ještě volný průběh, protože budu končit školu, státnice...diplomka...
A docela bych i řekla, že rozhodnutí je na něm.... já už jsem dělala vše možné, své mu řekla... je na něm, aby to už konečně rozseknul.... řekl rodičům, že je to jeho život a bude si žít podle svého....

Ahoj, prosím, co mám dělat... Bydlím už skoro rok u přítele (v bytě jeho rozvedených rodiců, takže tu je i jeho máma) a ona je hodná, má mě strasně ráda i já ji, ale to společný bydlení mě začíná VYTÁČET! Strašně si potřebuju někde ulevit, ale když to vychrlim na přítele, brání mámu (logicky, já bych taky svou bránila..) jenze do toho ona pred par lety měla rakovinu prsu a mam pocit, ze kazdy den slysim nekolirákrat slovo: "rakovina" "onkologie" "jsem nemocna" "jesli se toho dožiju" . Ono už samotné bydlení s budoucí tchýní je dost náročné! Ale do toho pořád poslouchat, jakej je chudák že je nemocná a manžel si našel jinou.. me tohle nebaví Chápu že to je težký, ale nikdo to nemá lehký! Do toho pořád mele o nejakým dvojdomku... tak jsem ji jasně řekla, že tohle nikdy nechci! Ale jsem docela psychicky vyčerpaná i z tohodle docasného byldení. Už si všímám, že na ní bývám dost protivná, protože se proste neudrzim. Mě se vůbec nelíbí (v obličeji, postavu ma dobrou, na svuj vek super! ) ale ma hnsuny hnedy zuby a obličej tak na 65 (je ji 47) a porad .."vypadm mladě? tak na 35?" co na tohle máte porád říkat!

Tak to my se s tchyní ani tchánem zrovna v lásce nemáme.
Ve společných místnostech bych s nimi žít nedokázala, protože moje a jejich názory jsou úplně odlišné, neshodujeme se snad v ničem! Ale naštěstí nám do bytu nechodí, tak aspoň tak.

Reaguji na rosa.blanca: Ale to my taky máme odlišné názory v něčem, ale pořád je to prátelská úroveň. Jen vkus máme diametrálně odlišný.. Jednou mi řekla, že viděla krásnou žlutou adidas kabelku (s tim velkym logem adidas) a já "do posilovny?" a ona že né, že je elegantní (žlutá adidas kabelka neni elegatní snad ani v jiném časoprostoru!!) To mě málem vomylo..

S tchýní bych nebydlela, myslím, že to nedělá dobrotu a ničí to vztahy...

Reaguji na Pariiisss: no to já vím taky, ale když v tu chvíli neni na vybranou a je to jen na přechodnou dobu... Ale i tak je to nekdy dost náročný.