Bydlení s tchýní

Ne, ne, ne! A to mám skorotchýni normální....ale prostě NE.

Sama jsi tu někde psala, že rodiče nejsou od toho, aby se starali o naše děti a že mají právo na svůj život (byla to kdysi diskuze o slečně, která se rozhodovala, jestli jít na potrat)

súhlasím

ale to taky musí být z obou stran

přesně tak! naši by ji určitě nikam nešoupli! a snažíme se s ní vycházet. teta se taky starala o svoji tchýni, když už byla nemohoucí a potřebovala přebalovat! a taky předtím neměli zrovna ideální vztahy, a nakonec to byla ona, kdo se o ni starala až do její smrti.

najednou ne...vysvětlovat ti to nemá cenu, když ji a celou tu situaci neznáš ja neříkám, že je v pořádku šoupnout staré lidi do domova, to rozhodně ne! je to spíš o povaze toho konkrétního člověka a jak s ním jde vyjít, než o tom, že je starý např. oba dědové byli moc fajn, ten co s náma žil se dožil 73 let a byl úplně v pohodě, rozhodně nás nikdy nenapadlo, že je přítěž nebo něco podobného.

ale můj názor je, že ta klišé o tchýních nevznikla jen tak náhodou

S tém naprosto nesouhlasím viz. můj poslední příspěvek. Naše miluju víc než sebe, ale díkybohu mám super a tolerantní rodiče, kteří se mi necpou do života. Nikdy je ,,neodložím´´, ale radši budu denně chodit k nim, že je mít u sebe doma. Rodiče, kteří se cpou svému dítěti do života v tomu negativním smyslu jsou prostě sobci. O to víc je mám ráda, že takoví nejsou, a v životě nedopustím, aby byli nešťastní. Hodně lidí tady míchá uplně rozdílné věci, které je potřeba rozlišovat!

líp bych to nenapsala

Jistě,nakvartýrovat děti k prarodičům ne,ale pokud žijí v jednom baráku,tak ta děcka jaksi automaticky mají "dvoje bydlení" a spát u babičky o patro výš,ráno jít snídat k mamce je trochu něco jiného než když babi bydlí jinde.

Mimochodem asi tedy chudák naše nějaká budoucí nevěsta,protože dnes cestou v autě jsem na téma budoucí synovo bydlení zavedla řeč a on tak nějak sám od sebe automaticky řekl,že pořídí barák a v něm jeden byt pro nás rodiče aniž by počítal s tím,že bychom jeho případné děti vychovali což mi skoro vehnalo slzy do očí.

Asi bych nechtěla bydlet s tchýní, ač jí mám ráda, ale záleží to na konkrétí situaci....

V tomto případě určitě, postarala bych se i o tchýni. Ale u zakladatelky jde o něco jiného, paní je relativně mladá.

Znám dost rodinných modelů á la dvojdomek apod., kdy rodiče jednoho z partnerů pomáhají s výchovou dětí a pokud to funguje je to skvělý příklad pro děti i ostatní účastníky.Rodina je základ. Ale lidé spolu musí vycházet, být si sympatičtí, slušní, mít úctu k soukromí a spoustu dalších věcí, no...A proto to často prostě nejde.

Jak to tak čtu, tak vám ty super vztahy závidím, že se umíte domluvit a nevadí vám to. Já dobrou zkušenost nemám ani náhodou a kvůli tomu si o sobě nemyslím, že jsem ****** a že vyhazuju matku mého parntera ze dvěří..ale díky mé špatné zkušenosti vítězí tato volba: vlastní bydlení na návštěvu může tchýně kdykoliv dorazit. je to o lidech určitě je v pohodě tchýně, která dává prostor a pak jsou takové ty, které všechno kontrolují a mají ke všemu poznámky a to já nesnesu. Takže každý má právo na volbu a ať si vybere cokoliv je to čistě jen a jen jeho věc. A odkládání rodičů? Pod tím si představim ústav, nulovou návštěvnost, ignoraci..a tak jak respektuju a miluju svojí mámu budu respektovat mámu i partnera, ale žít s nima nechci a nevidím na tom nic špatného.

Žít s tchýní v jednom domě..ani náhodou a pokud bych si mohla vybrat, tak ani blízko sebe. Prakticky nikdy to nepřináší nic dobrého. I pokud jsou všichni tolerantní, tak je to vzájemné omezování a já omezování nemám ráda.
Nicméně v situaci kdy jsou všichni opravdu tolerantní se mi zdá přijatelné bydlet ve dvou domech či jednom s oddělenými vchody. I přesto však platí jedno velké ale.... nemůžete se ani s manželem pohádat, aby u toho někdo neasistoval, nic není tak úplně jen vaše věc, vždy se to týká i dalších atd. Co se týká hádky apod. tak jsou jistě rodiče, kteří se nevměšují, to je však neochrání od toho, aby hádku neslyšeli a netrápilo je to.
Rozhodně neříkám, že celý život je o hádkách, ale i to se stává a tak je třeba s tím počítat.

Bohužel je také mnoho tchýní, ev. tchánů, kteří se do života mladým neskutečně motají a nemusí to být patrné hned na začátku a pak je takové společné soužití o nervy a hlavně velmi nezdravě ovlivňuje vztah páru.
Někdy se to změní stářím, ale mnohdy je to prostě povaha člověka.
Velice snadno se stane, že problém tak nějak neexistuje, ale mladí si žijí jiným životem než si přestavují staří. Tím, že jsou tak blízko sebe, je jen prostor proto, aby to staré iritovatovalo a rozčilovalo. Což pokud mladí a staří bydlí dál od sebe zase tolik nehrozí.

Moje maminka má stejný názor jako já a to ten, že mladí a staří nemají běžně bydlet společně. Jiná situace je pokud jsou již rodiče výrazně méně nesoběstační a potřebují pravidelnější a častější pomoc. V takovém případě mám již nyní "záložní" plán, kdy moje maminka bude mít u nás v domě svůj prostor, abych se o ni mohla v takové situaci starat.
Rovněž se blíží doba kdy budou nesoběstační tcháni a i přestože o mě neřeknou jediné dobré slovo a mě osobně ignorují, postarám se o ně jak to bude třeba. To totiž považuji za samozřejmé.
Ovšem společné bydlení bez takto závažného důvodu za samozřejmé nepovažuji.

Mmch. protože mám osobní zkušenost, tak vím, že bychom nebyly s tchány "na kordy" kdybychom bydleli dále od nich a ne jen pár metrů. Problém není v tom, že bych byla netolerantní já, ale bohužel tuto vlastnost mají oni a protože jsem se nepřizpůsobila jejich představám o životě mém a manžela, nehodlají mě akceptovat. Při návštěvách, kdy si lidé nevidí vzájemně až do talíře, by k tak vyostřenému konfliktu nikdy nemohlo dojít.
Je těžké vyjít s někým kdo o to nestojí a žít společně.

Takže opravdu ne, nešla bych do společného bydlení v téhle situaci.

Zdravím,
přidám svou trošku do mlýna. S přítelem už rok a půl bydlíme spolu v bytě. Jeho matka se dostala do nelehké životní situace, kdy se se svým teď už ex partnerem soudí o dům, který si spolu postavili. Tuším že tak od dubna bydlí u své sestry, která má také vlastní dům. Nedávno se situace mezi nimi asi nějak vyostřila a dopadlo to tak, že se nastěhuje k nám. Chápu, že je prakticky bezdomovec, rozhodně ji nehodlám nijak pobyt u nás znepříjemňovat, ale na druhou stranu je mi jasný, že to všechno může ohrozit náš vztah s přítelem. S hrůzou očekávám, jak se všechno bude vyvíjet. Právě musím vystěhovat pracovnu a udělat jí tam její pokoj (odmítla jsem možnost, že bude spát na gauči - ať má hezky svůj pokoj, svoje soukromí, ale ať ho máme taky i my). Je mi jasné, že bez občasných rozepří se to neobejde a už vůbec nemluvím, jak asi dopadne náš intimní život (bohužel, přes zeď chrápající tchýně - největší antikoncepce ). Je mi jí hodně líto, je to hodná ženská, ale pokud bude nějak nabourávat náš vztah, nebo neustále poučovat a "vylepšovat" mi mou domácnost, rázně zasáhnu

Já bych do bydlení s tchýní nikdy nešla, i kdyby byla sebelepší. Nechtěla bych bydlet ani se svou mámou, a to spolu máme krásný vztah a mám ji moc ráda. Prostě si myslím, že dvě generace - dvě domácnosti.

UŽ NIKDY!poslouchat že moc často pouštím vodu,málo zalejvám kytky,že ona to dělá tak a tak že to je lepší,koukala co sme kupovali..néé už fakt nikdy a to tchýně může být sebelepší.

Reaguji na Locika:
Nedokázala bych to. Ani se svojí mamkou, natož s tchyní. Maximálně jako dočasné řešení na předem danou omezenou dobu.

Ani náhodou!