Bydlení s tchýní

a to jsem myslela, že je jen u nás prý se moc umejvám

Reaguji na Bublifucekk: jojo to mi bylo vyčteno že se sprchuji nák moc často,že 1 týdně by to mělo stačit bohatě ne?

My v baráčku bydlíme s bud. tchánem - on obývá spodek, my s přítelem vršek. Jsme rádi, že ho tu máme, dost nám finančně pomáhá a je to takový tichý chlapík, o kterém vůbec nevím - není slyšet, nic nesní, nic moc neříká.... Ten mi doma vůbec nevadí. Hlavně každý máme své bydlení, tak není co řešit.

S tchýní bych ale nevydržela. Kdyby byla situace obrácená, tak by to bylo na hledání nového bydlení. Ona je velmi dominantní, je ji všude slyšet a všechno musí být podle ní. Já si od nikoho nic diktovat nenechám, jsem vůdčí typ a hodně si všechno organizuju sama, takže to bychom byly na ostří nože. Jak už tu někdo psal tchýni ani za zlatý prase

Ahoj

Ahoj, my jsme před rokem koupili domeček. Nádhera, pohoda. Jenže jsem souhlasila s tím, aby se k nám přistěhovala tchýně (70).a to letos v červenci. Do té doby "zlatá", 17 km daleko. Hned na počátku řekla, že se ráda ujme péče o praní a prádlo a o kuchyni. Já *****!! Teď, jakmile přijdu do kuchyně, hned ji mám za zadkem, hned kontroluje, co dělám. Umyju nádobí a odběhnu ... a ona hned v kuchyni a utírá a uklízí. Od začátku se do všeho plete, o všem musí "takydiskutovat" a co hlavně: stupňuje se to. Připadá mi to jako manželství ve třech. Můj manžel se mě v létě ještě zastával ("...ono to není lehký po 23. letech, co máš svoji domácnost, se dělit ...), ale teď už je (aspoň mně to tak připadá) naprosto v její moci. On chodí na směny, takže je s ní mnohdy celý den sám doma. Takže pak jedu z práce, těším se na manžela a přijde mi od něj sms: jsme s mamkou v lese. Nebo včera: zeptal se, jestli se půjdu projít. Já že ano. Obouvám se a v tom do předsíně vstoupí ona (od včerejška jí v duchu říkám Bába). Zase jsme byli tři ... Musí být u řezání dřeva, venčí naše psy (a pak každýmu, koho potká, vykládá, jak ji náš pes kousnul), v neděli ji chytla záda, ale ta "zas...á" okna by nevydržela, takže je musela umýt.
Včera (když opětovně řešila hlavní problém = jídlo) jsem vlítla do jídelny a řekla, že se tu čtvrt roku neřeší nic jinýho než žrádlo, že stejně vaří jen pro sebe a pro svýho synka (na večeři totiž málokdy co zbyde), ale řeší se to furt do kola. Jinak suroviny nakupuju a vařím já, ona měla psát do bločku seznam k nákupu. Ale na její žádost jsme sestavili jídelníček a já se prý mám dovtípit, co doma chybí a dochází a ona podle toho bude vařit. Dnes už jsem přijela domů dost vyčerpaná a na její dotaz: "Už mám zatopit?" jsem jen odpověděla "Já nevím." A šla jsem do ložnice, kde žiju jak na hotelu - jím (co si sama připravím, ona vaří jen pro ně), ntbook na posteli, tv před sebou ... Takže tchýni NIKDY!!

Chyba: "Jinak suroviny nakupuju a vařím já" - nevařím já, vaří ona (pro ně dva, 3x týdně pro dceru, ale pak si stěžuje, že nemá ani čas na knížky).

Holky, tak já jdu taky přidat svou troškou do mlýna. Musím si někde ulevit, jinak už asi vybouchnu.... S přítelem jsem přes 5 let. Provizorní bydlení máme u jeho rodičů. Máme tam 2 místnosti a koupelnu. Bývám u něj jen polovinu týdne, druhou jsem u své mámy. Podnikám z domu a k přítelovi se zkrátka do těch 2 místnotí můj e.shop nevleze. My jsme v dolním patře, jeho rodiče v horním. Několikrát došlo k velkým rozepřím kvůli mému chování. Dovolila jsem si odjet na dovolenou = jsem lenošná. Jsem pro ně příliš temperamentní a živelná,... Jejich celý život je jen práce a práce. Neznají odpočinek. Přítel (má ještě 3 sestry, je jediný syn). Já ji ho evidentně beru. Dozvěděla jsem se, že mě oba jeho rodiče dost nesnáší... Řekla bych, že se poměrně snažím, ale je to málo... Nic neprojednají se mnou, ale vše řeší přes přítele, takže z něj většinou horko těžko tahám, co se vlastně stalo. Je takový prostředník a je mezi dvěma mlýnskými kameny.... Už bych se ráda vdala, usadila, měla děti, ale copak to jde? Tchýně si prý myslí, že děti proti ní budu navádět, posílat je jen pro peníze atd... už to mám zkrátka nalajnováno, jaká jsem ------ Už jsem z toho skoro na zhroucení, brečím, oteklé oči jak morče.... Asi by to chtělo si s nimi promluvit z očí do očí, ale jednoduše vím, že jim na mě vadí všechno.... Jiné řešení, než bydlení s nimi není, přítel má u domu dílnu.... dům bude patřit jednou jemu.... prekérní situace.... rozejít se s ním kvuli nim nechci, protože jinak máme pěkný vztah....

A to jsem si vždy představovala krásný, klidný život ve vlastním domečku.... Dětství s otcem alkoholikem bylo k ničemu.... chtěla jsem si to vše vynahradit.... ale zatím je to samé trápení...

vzhledem k tomu že svou tchýni nesnáším tak fakt ne ani její děti s ní nechtějí bydlet
Napíšu ti příklad mojí mamky: Vdala se za ta´tku když jí bylo 22 let, tatínek měl stejně..9 let bydleli v bytě po babičce, pak umřel děda a babička aby v celém obrovském rodiném domě nezůstala sama požádala tatínka aby se nastěhovali za ní..Mamka nechtěla, pamatuju si že se hodně kvůli tomu doma hádali..No nakonec jsme se přestěhovali a bydleli s babičkou v rodiném domě. Tatínek ve 40 najednou umřel a my bydlíme v tom domě dál..Mamka babičku nemá ráda, my také moc ne, neustále nám do všeho kecá, nemáme soukromí (my bydlíme v horním patře, ona ve spodním), jakmile někdo přijde tak čumí kdo přišel,mamka si domů nemůže ani nikoho přivézt, no je to fakt děs..Takže nebydlela bych ani se samostatnými vchody, ta tchýně tam bude vždycky!

s mojí mamkou nemám problém bydlet a přítel také ne, počítala jsem stím od malička, chodí spolu normálně na pivo a moje mamka je taková že prostě do ničeho nekecá, asi proto že to měla takové se svou tchýní..Nesouhlasím s názorem který tady někdo napsal, že to je jen o výchově dětí...Jde také snad o to jak se ty tchýně a ti tchánovci chovají přece? Když do všeho mluví a myslí si že jejich dítě si bez nich ani neutře zadek, tak to může mít syn sebelepší výchovu a pošle rodiče do háje...A to že se staří lidé odkládají? Také hloupost, ovšem spousta lidí si plete slovo RODIČE se slovem BANKOMAT

Měla jsem tu nejlepší tychýni na světě. Ale bydlet s ní dlouho nešlo. Ve své kuchyni musím být svou vlastní paní, jinak to nejde. A nemůžu chtít po ženě starší a zkušenější, než jsem já, aby se mi v kuchyni podřizovala. Takže mission impossible.

Ale to jej jeich život a je jen na nich, jak ho žijí, tobě po tom může být...

Spíše přítel je mezi dvěma kameny.
Pokud chceš děti, tak našetřit na vlastní, protože všechno jde, když se chce, i přesto, že bude dům přítelův, tak jeho rodiče snad neumírají

To je pravda[/img] Ale pak mě mají za flákače, když si dovolím jet na dovču[/img]

Však o něm píšu, že on je mezií kameny[/img] Přítel se bohužel bojí, co jednou bude, až mu to vše zůstane na krku. Taky mu říkám, že rodiče tu mohou být dalších 40 let, takže teď nemá smysl řešit, co s domem jednou bude....

Už jsem se z té depky vyspala.... teď je na čase vše nějak řešit[/img]

Thereskoo a kolik Vám je? Předpokládám, že práci máš, tak proč si nenajdete něco svého? Přece Ti to za ty nervy nestojí! Nebo šetříte na ten domeček? Já nevím, jestli bych to byla schopna kvůli přetrpět.

Tak tvoji situaci Ti ani za nic nezávidím. Nejhorší je, že tchýně už je starší člověk a tu jak jednou doma máš, tak ji vyhodit nemůžeš. A starší lidi jsou mnohdy opravdu hrozní-i když mi přijde, že u některých je to asi věkem... Že už neví co je a co není ok. Vůbec si nedokážu představit, co bych na tvém místě dělala já.

Pepis, přítelovi je 27, mě je 24 - já jsem student, ale podnikám a tlačím si peníze na stavebko. Přítel se bojí, že když postavíme, tak mu pak za pár let zůstane na krku i ten barák rodičů (je k tomu hodně dílen atd... prakticky neprodejné, leda tak pro nějakou velkofirmu..miliony střech,,,oken.) Tudíž se o vše bude muset starat a neufinancujeme to...