Bulimie jak z toho ven

Z toho se sama jen tak lehce nevyhrabeš. Jdi do nemocnice na psychiatrii, tam ti pomůžou. Je dobře, že si svůj problém uvědomuješ a chceš to řešit.

Reaguji na Rehny: Souhlasím! Vyhledej odbornou pomoc, ale musíš počítat s tím, že to nebude snadné (vlastní zkušenost- i když ne s bulimií), jinak na takovou motivaci apod. se můžeš podívat na tuhle mladou slečnu/paní, která si tím také prošla https://www.youtube.com/user/YourBulimiaRecovery - myslím, že je docela inspirativní. Přeji hodně štěstí a síly!

Vyhledej lékařskou pomoc a to co nejdřív myslím že samé ti to nepůjde zašla jsi dost daleko.Taky ti můžou začít padat vlasy začneš mít celkově zdravotní problémy a taky jestli máš přítele dívej se tak trošku aj na něho jak to nese on protože se taky může stát že mu to vše přeroste přes hlavu,protože myslím ze si se změnila jak po psychické tak po fyzické stránce.

zkus vyhledat odbornou pomoc. Zkus třeba nějakého dobrého psychologa v tvém okolí (určitě sama cítíš, že máš problém s vnímáním sebe sama - jednou se vidíš tlustá, jednou vychrtlá). třeba ti pomůže na věc nahlížet jinak. a zdravá duše/mysl dělá půlku zdraví.

Sama se z toho budeš vyhrábávat strašně těžko, neboj se požádat o pomoc. Čím dřív, tím líp (čím kratší dobu jsi nemocná, tím rychleji se uzdravíš).

Psychiatrie.

Najdi si odborníky na poruchy příjmu potravy. Je skvělé, žes to začala vnímat jako problém, to je první krok na cestě k uzdravení.

Ahoj, s bulimií už válčim 6 rokem zdá se mi to až neuvěřitelný jak rychle to letí (je mi 22). Byly doby, kdy jsem na tom byla líp, ale cca od října to se mnou šlo opět z kopce- opustila jsem přítele, změnila jsem práci a myslela sem si, že když budu mít víc volna, tak toho využiju a zapracuju sama na sobě- ano, zapracovala jsem, ale jinak než bych chtěla. Objednala jsem si z internetu knížku Bulimie- jak bojovat s přejídáním a k psychologovi ani k psychiatrovi se teda fakt nechystám.. Přeju hodně zdaru, at tu nemoc přemůžeš, přece jen po půl roce s bulimií máš šanci to překonat rychlejš než já po 6 letech.. Je to běh na dlouhou trať.

Katty, a víš něco o výživě? Jestli jsi se o tohle téma zatím nezajímala, tak doporučuju naběhnout třeba do knihovny a najít si knížky o různých výživových směrech, ale taky třeba o biologii apod. Kromě toho, že tě to zabaví (protože spousta lidí se přejídá z nudy), tak taky s trochou štěstí zjistíš, že opravdu můžeš jíst dle svých potřeb a chutí, aniž bys musela zároveň tloustnout. To je asi jediná cesta - vědět, že jídlo nemusí být tvým nepřítelem. Taky začni jíst věci, po jejichž snězení nebudeš sama ze sebe znechucená a po kterých budeš mít naopak dobrý pocit, že pro sebe něco děláš. Pak přestaneš mít výčitky a přestaneš téma "jídlo" považovat za středobod svého vesmíru.

Nejhorší že doma něco tuší ...je to hroznej klotoč ...jsem opravdu jak blázen a přitom uvnitř hrozně volám o pomoct ale pak příjde záchvat a já ani pomoct nechci prostě chci zvracet sníst toho co nejvíc abych se nemohla pomalu ani hnut . A pak si ulevit . Vždycky ani zvracet nechci ale hlava jak kdyby říkala musíš snědla jsi toho tolik že b jsi přibrala alespon dvě kila . Každej den se třeba 6x vážím . Je mi z toho na nic. Sebevědomý na nule . Dřív jsme si veřila víc a furt si říkala že když zhubnu bude to nejlepší . Ale není jsme posedlá svojí váhou furt chci míň a mín . Dokonce mám ráda i ten pocit když se mi motá hlava z hladu protože vím že v tu chvíly spaluju tuk . Hrozný na tom je že si o tom potřebuju s někým promluvit ale ne s pschologem nebo tak .Kámošum to říct nemůžu všichni mě ted chálej jak mi to sluší jaká jsme kočka a tak ale uvnitř mě trpím . A vím že si za to můžu sama a dělám to sama . Jsme prostě fakt hloupá husa ! Obdivu ty ktrerý tohle překonaly

já taky

Holky,
vřele vám doporučuji knížku Navždy se osvoboďte od diet. Velmi pěkně napsaná a donutí vás přemýšlet jinak.

Katty, nejsi hloupá, ale máš problém. Zdá se, že nemáš ráda sama sebe. A nejde o váhu... Já bych se hlavně zaměřila na psychiku. Už to, že tě něco nutí se přejídat, svědčí o tom, že si zřejmě něco vynahrazuješ. Jenže to samozřejmě nepomůže. Tak se zkus přeorientovat na něco jiného. Jestli tě něco trápí, tak si najdi jiný "únik". A začni na sobě hledat věci, které jsou krásné, zvláštní, cenné...
Na tom, že se člověk snaží vypadat co nejlíp, není vůbec nic špatného, naopak. Na druhou stranu by to chtělo, aby ses věnovala taky něčemu jinému - a aby ses za to dokázala ocenit.
Zkus neřešit jenom váhu, protože zhubnout se dá vždycky, o tohle nejde. Uvědom si, že každý je prostě jedinečný, neopakovatelný a svým způsobem úžasný. I když zrovna v určitý den nevypadáš podle svých představ, tak si prostě řekni, že to ale jsi ty a že nikdo další na celé planetě není stejný jako ty, že jsi originál...
A jak už jsem psala, zkus si pořizovat jenom jídlo, po kterém máš ze sebe dobrý pocit, jako že ti dělá dobře a že si jím pomáháš ke krásnějšímu vzhledu. Když tě bude lákat koupě nějaké sra.ky, tak si řekni, že tvoje tělo si zaslouží něco mnohem lepšího a že to není žádný odpadkový koš, aby se spokojilo s čímkoli. S tímhle přístupem si určitě přesolený majonézový salát plný chemie nekoupíš...
(Mmch, na čem ulítáváš? Někdy ty jídelní preference naznačí docela dost o podstatě problémů...)

Bojím se, podle toho, jak to popisuješ, že tohle je fakt třeba řešit osobně - s někým živým, nejlíp odborníkem. Držím pěsti.

Reaguji na Katty538: Ahoj, ačkoli se to možná nezdá, tak poruchy příjmu potravy, mezi které patří i bulimie jsou dost nebezpečné, často končí i smrtí. První dobré znamení je už to, že si svůj problém uvědomuješ a nebojíš se požádat o radu. Spousta děvčat které si podobným problémem prošla ti potvrdí, že sama se z toho asi bohužel nedostaneš. Zkus uposlechnout rady rodičů s přítelem a co nejdříve vyhledejte odbornou pomoc. Zvládnutí tohoto problému je běh na dlouhou trať, nikdy se z toho nevyhrabeš jen tak přes noc. Chce to hodně vůle a odhodlání, je dobré si najít nějakou motivaci. Pro začátek se pokus ubránit hladovění, jez pravidelně a zdravě, aby jsi neměla vlčí hlad a neměla chuť se nárazově přejíst. Dost pomůže pokud si najdeš nějaký sportovní koníček. Sport ti časem pomůže nejenom k lepšímu sebevědomí, ale budeš mít pocit, že pro sebe něco děláš a nebudeš se trápit výčitkami po každém snězeném soustu. Pokud se chceš opravdu uzdravit, nezbyde ti nic jiného, než se se svým problémem někomu svěřit. Osoba, která je ti nejbližší ti jistě pomůže vyhledat pomoc a neboj, nikdo se na tebe nebude dívat skrz prsty. Dnes jsou poruchy příjmu potravy velmi rozšířené a ani netušíš, kolik lidí které za den potkáš na ulici, jimi trpí. Uvědom si ale, že silný není ten, který si udrží vychrtlou postavu pomocí zvracení, ale ten, kdo se tomu dokáže postavit a bojovat s tím dokud není pozdě. Držím palce