Barvení vlasů dívek ve velmi nízkém věku

Já jsem někde ve třinácti šíleně prahla po blond pramíncíh(moje barva je taková nevýrazná středně hnědá, klasika), ale mamka byla rezolutně proti, tak jsem si tonovala vlasy přírodními prostředky(černý čaj, ořechy, cibulové slupky), asi ve čtrnácti patnácti mi mamka občas koupila takový ten barvící šampon, v té době mi i dovolila se jemně líčit a sama uznávala, že ty moje vlasy potřebují rozsvítit, časem jsem přešla na přelivy v krabičce a pak i na barvu, ted už pár let jen a jen hennuji. A ty pitomé vytoužené blond pramínky jsem si nechala do vlasů udělat asi v sedmnácti a byla to taková hrůza, že jsem to za dva týdny stejně přebarvila Ale barvit hlavu chemickou barvou, nebo nedejbože peroxidem, mi přijde u jedenáctiletého děvčete teda dost přehnané...mám dvanáctiletou sestřenku, u ní je to dost o její výchově, a ta chodí s nalakovanými nehty, malé podpatečky, melírek....vypadá jak lákadlo pro pedofily, tetu opravdu nechápu, že jí to takto dovolí....

Tak já jsem tady asi jediná Konzerva. Já to prostě neuznávám, moje děti (17,16 a 14) na to nesmí ani pomyslet, dot na tom, že si vlasy sem tam lakují. nemají ty vlasy kdovíjak kvalitní, tak proč si je ještě ničit barvou??
Já si svoje první šediny obarvila v 38 letech- kamarádce na svatbu a cítila jsme se v tom tak nepříjemně, že hned po svatbě jsem si ty vlasy vydrbala asi 10x, aby se to trochu smylo.Od 40 se sem tam nabarvím ( nějakým tím Palette), snažím se vydržet co nejdéle, ale čím jsem staší, tím mi to jde hůře. Barvu co nejpodobnější mým přírodním vlasům.

Reaguji na Avourella: Podle mě jde jen o výchovu samotnou, pokud mám za to, že je to neslušné nebo tak, tak to dceři nedovolím. A já to své myslím vážně nedovolím. Myslím, že by v takovém věku akorát vymyslela něco neslušivého. Ale jinak ani o nic nejde, je jedno, jestli si začne vlasy ničit ve 14 nebo v 30, prostě si dané vlasy zničí a pak vyrostou nové. Proto všichni používáme dnes supr kondicionéry a podobně, nebarvené vlasy se bez toho obejdou, ale všichni si aspoň oživujem odstín, to už je ta doba no. Dnes už přirozené vlasy aby pohledal.

Já si tedy vlasy nikdy nebarvila a v plánu to ani nemám, ale vzpomínám si, že holky u nás si barvily vlasy snad už někdy v 6., 7. třídě a podle toho taky ty vlasy měly zničený, hnusný mají to doteď.. jednou se jedna ostříhala na kluka, že si je pak zregeneruje, uzdraví a stejně zase barvila a zas to měla jako chemlon

Já melíry asi v 11 a barva ve 14. Barvím se pořád, tmavá ke mně jde nejvíc.
U své dcery, když nějaká bude nebudu proti barvení. Jen jí vysvětlím, jak těžké je se barvy zbavit, že by jí to mohlo zničit vlasy atd… Zákazy jsou k ničemu. Spolužačky kterým to mamky zakázaly pak přišly domů s flekatou hlavou nabarvenou na školních záchodech.

Barvím se od 15ti na tmavo, svoje myší šedé vlasy už nechci nikdy vidět
Loni v létě jsem zkoušela blond, ale každý přijde na to, co mu nejlíp sedí.

kdysi na základní škole jsem holkám záviděla jejich melírky..mamku jsem taky přemlouvala ale říkala že ve 14ti za žádnou cenu nedovolí nějaký melír... DÍKY BOHU ZA TO! Takové ničení vlasů v tak mladý věk! Jsem ráda že jsem do žádných melírů nikdy nešla...
moje první barva byla v 16ti a to jen šampon fialový...pak fialová barva... pak černá...a nikdy mi to vlasy nezničilo díky bohu, protože jsem se o vlasy starala a starám.

Mám to podobně jako většina tady Ve 12ti první blond melír, pramínky a pak zhruba jednou za rok, protože moje barva je taková béžová blond. Pak někdy ve 14ti mě to nebavilo, žře to třeba chytlo blbě, dala jsem celou hlavu na blond (kupodivu to chytlo), ale po prázdninách jsem na září do školy chtěla svou přirozenou a tak to šlo na středně plavou. Dlouho jsem pak nebarvila, občas melír..až v 19 mě napadlo, že chci vyzkoušet hnědou, protože hnědé vlasy obdivuji a moc se mi líbí. A tak jsem si koupila Casing, chvíli jím barvila, vlasy vypadaly skvěle. Jenže jednou ho neměli a já sáhla po garnieru - středně hnědá...a vylezla z toho skoro černá, absolutně mi to enslušelo a tak jsme se letos o prázdninách rozhodla se vráit zase k blond...teď už blond jsem, ale vlasy byly zdravější jako hnědé...ovšem se o ně hodně starám a už jsou v daleko lepší kondici Ale teď si nadávám, protože jsem tu svou pknou přírodní barvu nemusela nijak udržovat..takhle ty odrosty a tak...ale teď jsme to vyřešila blond castingem, sjednotil odrosty po melíru, zvýraznil melír a odrosty jsou nepatrné Takže bomba

A kebyže ste typ ako Danielle Campbell (zelené alebo modré oči,nevýrazné nudné vlasy),dali by ste sa prefarbiť? Na akú farbu by ste sa dali prefarbiť na jej mieste?

Já začaĺa s melírem asi ve 14, pak přišlo barvení a teď, ve 21, se nebarvím vůbec, mám tmavě hnědé vlasy a ty se mi momentálně líbí.

Reaguji na Avourella: Ahoj, přesně takový typ, jako slečna z fotky jsem já! Modrošedé oči, světlejší pleť a vlasy téměř stejné barvy!! A jak jsem to vyřešila? V 16 letech jsem si na to dala čokoládový odstín značky Palette a od té doby barvím jen tím. V létě, kdy jsem opálenější to občas proložím černou a všichni říkají, že je to pak zajímavý kontrast - lehce opálená pleť, modré oči a černé vlasy Ale každé sedne něco jiného. Co nemám ráda a na hlavu bych si rozhodně nedala je výrazná červená, případně naprosto nepřirozené barvy (jako jsou modré nebo zelené pramínky ve vlasech).

Ahoj, já začala s barvením experimentovat někdy od 14 let. Došlo to až tak daleko že ve dvaceti jsem měla blond, ačkoli mám přírozeně tmavě hnědé vlasy po tomhle zásahu v kombinaci s ničivým vlivem kouření, byly moje dlouhé vlasy v katastrofálním stavu. Zkrátím to: ostříhala jsem se, zbytek nechala odrůst a teď už mám nějaké 4 roky svoje přirozené tmavě hnědé vlasy, kvalitní a krásné (spousta kamarádek si myslí, že jsou barvené, tak pěkný odstín mám). Když se podívám na staré fotky, chce se mi brečet jaká jsem tam byla odbarvená obluda ale asi jsem si to musela vyzkoušet, takže litovat toho není třeba. Jsem ráda, že mě to přešlo relativně brzo a barvení plánuju znovu až budu mít šediny. Zakazovat to dětem je hloupost. Naopak ať si je zničí v mladém věku, aby měly ještě šanci se z toho vzpamatovat, až dostanou rozum

nééé nikdy... kdybych byla typ jako ona, tak bych byla nejšťastnější na světě
Já jsem podle kadeřnice přesně ten "průměrný evropský typ" - to znamená světlé (zelené) oči, a vlasy "myší šeď" (definovala to jako nejtmavší odstín blond a nejsvětlejší odstín hnědé )
Ale k původní otázce:
Já začala cca v 11-12 letech červenými proužky (a to jenom proto že jsem barvení viděla u starší sestry), pak jsem si zhruba ve 14 začala melírovat vlasy na blond a to mi vydrželo asi do 19. Vlasy jsem díky tomu (a díky žehlení) měla zničené a chtěla je nechat odrůstat na mojí původní barvu, ale ten přechod mezi blond a mojí barvou byl tragický takže jsem sáhla po hnědé.. dala na celou hlavu ale nevychytala jsem odstín (o hodně tmavší tentokrát), takže teď mám zase odrosty a zase to vypadá hrozně Takže další kadeřnický zásah mě nemine...
Teď hodně lituju toho, že jsem si vůbec kdy vlasy začala barvit/melírovat.
Dělala jsem to, ale teď si myslím že to prostě byla blbost a jedenáctileté holky to nepotřebují.. Svým dětem to asi nedovolím, nevim Snad se na svojí původní barvu dostanu než budu mít děti aby neříklay, že "máma může a já ne"

Jaj, zapeklitá otázka )

Pamatuji si, když mi bylo 11-13, že pár holek přišlo do třídy s proužky... pak jsme to samozřejmě chtěly všechny

Experimenty v tom věku jsou asi přirozené... ale já si ujasnila, co chci, až mnohem později a zůstalo u mé přirozené barvy. Ale musela jsem k tomu dozrát.

Já začala ve 13 se smývatelnou barvou, pak jsem měla občas melír (hrůza) a teď už se dlouho barvím na hnědo. Moje původní barva je takova bezbarvá Šedá Reaguji na Avourella: Jsem podobný typ a podle mě je tohle krásna barva a nebarvila bych se kdybych takovou měla.