Barvení vlasů dívek ve velmi nízkém věku

Reaguji na MiaMia: To byla samozřejmě nadsázka, rodiče mě nikdy nemlátili a právě mi vždy vše vysvětlili a stejně tak s mojí sestrou, která ve svých 10ti letech nemá sebemenší potřebu použít nějaké líčidlo či se oblékat jako dospělá. Všechno je to domluvě a vysvětlení

Reaguji na Veronyiy: Já mohla nosit maximálně řasenku a bezbarvý lesk, ale ani s tím máma nesouhlasila. Ona se nikdy nelíčila a prostě to nemá ráda a je celkově proti "vyumělkování" vzhledu. Ale v sedmé nebo osmé třídě na ZŠ jsem se obarvila na černo. Máma mě málem zabila, ale já se za každou cenu chtěla odlišit, pěkná blbost, tedy hlavně kvůli tehdejšímu věku. A právě proto, že jsem tím prošla vím, že je to blbost a spousta věcí počká do vyššího věku.

Taky si myslím, že tím stejně ničeho nedosáhnou. Mě dala máma ve 13-ti k vánocům takovou minisadu líčidel a make-up taštičku (lesk, pudr, řasenka, tužka na oči, světlejší stíny) a byl to pro mě ten uplně nej nej nej dárek, měla jsem to hrdě vystavené v pokoji u zrcadla a neměla jsem absolutně potřebu na sebe plácat nějaké nevkusné odstíny a "podřadné" značky, po kterých se mi akorát osype obličej. Když jsem se jí kolem 25 let ptala, proč mě tenkrát nechala chodit s 4 barevnými vlasy, nalíčenou a nehtem každým v jiném odstínu, tak řekla že volila cestu nejmenšího zla a přátelského přístupu (stejně bych se s ní dohádala a ty vlasy si obarvila).

Reaguji na Ivčáááá: Podle mě když už je lepší, když rodiče dovolí velmi jemné líčení, ale co se týče barev, já jsem proti chemickým zásahům do vlasu před 15. rokem. U nehtů mi to nijak nevadí, ale jelikož vím o barvách hodně, prostě jsem proti tomu. Sama jsem sice měla na hlavě černou, oranžovou, sytě červenou a teď hnědou, také jsem si vlasy odbarvila, když jsem přecházela z černé na oranžovou, což měla být tmavší červená, (hold vzorníky se dělají podle vlasů přírodních a ne několikrát barvených, na které mají barvy jiný účinek) ale na to je pro mladé dívky času dost. Když si představím, jak se mi před půl rokem odtrhávaly konečky z vlasů až do pasu po několikacentimetrových trsech nešly česat a vypadaly hrozně, musela jsem si je ostříhat až nad prsa, nikdy bych jim už tolik neubližovala.

Já začala lehce ve 13 letech, ted mi to pripada dost brzy.. intenzivne se barvím od 16 asi

Já se ve třináctí začal barvit z tmavší blond na černo. To mi vydrželo asi dva roky. Pak jsem byl černý (s růžovou patkou, červenou patkou, žlutou patkou,...) a od té doby jsem nosil celou hlavu šedivou/fialovou/zelenou/snad všechny odstíny modré. Až asi před měsícem jsem se dal na hnědou a musím přiznat, že mi ta moje modrá palice neskutečně chybí.
Za těch sedm let barvení jsem si vlasy několikrát zničil, ale páč mi rostou hodně rychle, nikdy mě pak nemrzelo se ostříhat a počkat měsíc, dva...

1. Že to počká do vyššího věku víš jen díky nějaké zkušenosti, pokud bys touhle špatnou zkušeností neměla, tak bys tuhle vědomost nezískala. To si lidé často neuvědomují, že některé jejich dnešní názory a postoje jsou založené na špatných zkušenostech, a že kdyby ta špatná zkušenost neproběhla, tak by tento názor neměli (i kdyby ke stejné situaci došlo o pár let později).
2. Dle toho že tě máma málem zabila soudím že to bylo bez souhlasu rodičů, takže spíš potvrzuješ to co píšu.
3. Kdyby tvoje máma nebyla proti barvení, tak by to mohlo dopadnout tak, že bys doma o touze obarvit si vlasy mluvila, ona by se nevztekala (ve stylu "no ať tě to ani nenapadne!"), ale normálně se s tebou bavila, tak by tě nejspíš přemluvila k tomu, abys použila jen přeliv v barvě blízké tvojí přirozené.

A pokud ti jde konkrétně o chemické přípravky, tak je tady vždycky možnost nabarvit vlasy hennou, i když ta mi na experimenty přijde méně vhodná, protože drží.
Barvení světlých vlasů na červeno je asi známé, ale i tmavovlásky můžou výrazně změnit barvu při použití kombinace henna + indigo.

Ahoj, já se začala prvně barvit ve 12 nejdříve blond melír pak celá. Nakonec jsem chtěla zpět svoji myší hnědou takže jsem stále střídala hnědé barvy jenže vlasy byly časem zničené a v 16 jsem se naštvala a ostříhala se na kluka a teď mám vlasy do půli zad, nebarvené, zdravé ale krásně vyšusované od sluníčka. Nevěřila jsem, že budu mít barvu tak pěknou aniž bych se barvila ale ze začátku to ta myší byla než vlasy pořádně narostli a teď mi je 20 a nad barvenými vlasy ohrnuju nos ale sranda je že sama dělám vedlejšák jako kadeřnici a barvení ostatních si užívám.

Reaguji na michelle.s: To je asi jako když můj kamarád fitness trenér radí lidem, jak zdravě jíst a pak se rve v mekáči

Reaguji na Veronyiy: No dalo by se říct že je to tak.

Reaguji na michelle.s: No upřímně, kdybys svým zákaznicím radila, ať si nechají vlasy přirozené a pouze vyšisovat od sluníčka, tak si vyděláš leda na slanou vodu

Reaguji na Veronyiy: No to jo ale už jsem měla jednu holčinu v tu dobu 17 jí bylo a hrozně si stěžovala že má zničený vlasy a neví co s tím a že už jí přípravky nepomáhaj navíc to je drahý, tak jsem jí řekla ať si je nežehlí, nefenuje a nebarví a nemusí to tolik řešit že má krásný a ona že by chtěla mít vlasy jako já tak to nakonec dopadlo tak že jsme docílili toho že měla svoji barvu a teď je nadmíru spokojená už je jí 18 ale jen trochu pochybuju že jí to v jejím věku vydrží dlouho

Já jsem si poprvé vlasy obarvila ve 14ti letech, má přírodní barva je špinavá blond a nechala jsem si vlasy zesvětlit. Barvím si je tedy nějakých 5 let a rozhodně nemám vlasy zničené. Vždy jsem se o ně starala dobře a tak si je můžu barvit klidně co 2 měsíce bez újmy. Jinak si myslím, že to opravdu nepůsobí nejlépe když dnes klidně i 10leté holky mají červené hlavy apod, ale na druhou stranu experimentují, a navíc s jejich vlastními vlasy, takže bych to až neřešila.

Já jsem si prvně nabarvila vlasy, když mi bylo 14 a to bylo pouze přelivem. Moje máma byla proti tomu, abych si vlasy barvila dřív než ve 14 let. Ale na žádné velké experimenty s vlasama jsem nebyla, toužila jsem vždy jen po červenohnědých vlasech a můj největší úlet byl tak maximálně nafialovělé vlasy s blond melírem, na což jsem zjistila, že to není ono, tak jsem zůstala u červenohnědých vlasů a dneska si vlasy vůbec nebarvím a ani mi to moc nechybí. Dnes je mi 23 a nelituji, že jsem se barvila protože mi to nijak kvalitu vlasů nezhoršovalo.

Já si pamatuju, jak mamča šla ke své kadeřnici, mi bylo 13, a nechala mi udělat pár červených proužků, vypadalo to skvěle, ale tím to právě začalo. Chtěla jsem černou, ale tu mi mamka nechtěla dovolit, takže bordó (hnus na 13tiletou holku), no ale pak jsem šla na kadeřnici a puberta začala se mnou třískat, tak jsem si koupila černou a mámo po*** se
Pak jsem asi do 21 střídala všechny odstíny (jen hnědé), pak ombré, že no a jelikož mi vlasy padaly jak jen konečky, tak i s kořínky, rozhodla jsem se naposledy nabarvit (jen od půlky dolů) a vlasy mám teď krásné, zdravé, lesklé a hlavně SVOJE!! Myslím, že díky těm svinstvům jsem si uvědomila, jak krásné mám vlastně svoje vlasy