Au pair - milenecký vztah s otcem

Normálně myslící a uvažující člověk/muž se přece nenechá od rodiny odtrhnout nebo ukrást když přece nechce, nebo ne? Když on nechce, může se milenka třeba postavit na hlavu a není jí to nic platné.
Odpovědnost milenek za rozvrácené rodiny je tak trochu přeceňována. Neplatí to samozřejmě v těch případech, kdy manželka nevěrníka vyhodí z domu, požádá o rozvod a tak jí ho samozřejmě naservíruje na stříbrném podnose, ale v případech, kdy se tu líčí story jak milenka rvala muže od plačících dětí a manželky. Odejde-li muž od rodiny, tak prostě odejít chce, ne protože si to nějaká milenka jen tak usmyslela.

Reaguji na Markéta13: no ono po 15 letech se stejnou ženskou a denníma starostma, tak není težké chlapa ukrást

Reaguji na mystique:
Tak potom ten chlap za to nestojí. Denní starosti má přece každý a bude je mít i ona
A stereotyp v jinak normálně fungujícím vztahu se podle mého názoru neřeší odchodem od rodiny, i když je tam milenka.

Reaguji na Markéta13: no jasně proto je závěr se na něj vykašlat

To zakladatelce taky doporučuju, jiná možnost tady zřejmě není.

No ale vždyť on nechce - nebo alespoň nikde tu nevidím, že by chtěl. Co chce, je trochu si sem tam užít s mladou slečnou a okořenit si poklidné chvíle po nedělném oběde s rodinou představou, že za pár týdnů si užije zas. Na tom by zas nic tak strašné nebylo, spíš je dost směšné a hnusné, když milenka nejdřív nadšeně přistoupí na milenecký vztah, čiže občasný nezávazný sex za účelem potěšení obou zůčastněných - a po nějakém čase najednou objeví, že ji stávající situace uráží a zraňuje a najednou potřebuje dělat "rozhodnutí" = začít bojovat o chlapa, se kterým si kdysi nastavila zcela jiné hodnoty.

Samozřejmě, tohle se netýká jen milenek, ale i milenců. Míra směšnosti a hnusu je v tom případě stejná, akorát myslím, že žena přece jen dokáže víc v takové situaci používat pragmatický zdravý rozum a nenechá se "odtrhnout" odkud nechce

Reaguji na Markéta13: Reaguji na mystique:

Děkuju, kočky, za reakce. Možná mi to i nakonec pomůže, i když jsem to vůbec nečekala.
Vím, že je tady takových situací a diskuzí mnoho, ale ta moje je jiná v tom, že znám jeho rodinu, celou jeho rodinu, jeho kamarády, spolupracovníky. Chodím za ním na fotbal, všechno. Společně s jeho kamarády chodíme pařit. Takže vlastně i tím, že bych jeho "získala", bych přišla o spoustu dalších lidí. Ale zkusim to, promluvíme si a rozřešíme to. Takhle to dál asi moc dobře nejde. I mně je více méně jasné, že kdyby chtěl, už dávno by ten krok udělal sám. Asi mi to totálně rozerve srdce a pak budu měsíc v kuse brečet, ale pak bude možná zase dobře. Jen doufám, že zapomenu a nebudu na něj myslet do konce života..

Reaguji na ariadne: neboj nebudeš. Chvilku to bude bolet, ale přebolí to. Najdeš chlapa který bude fajn a bude to s tebou myslet vážně. A za pár let si na tohoto pacholka vzpomeneš jen s usměvem a bude ti spíš líto jeho ženy a budeš ráda, že nejsi na jejim místě.

No nevím. Mě by to svědomí nedovolilo. Tady ovšem nejde o krádež jako takovou, ale třeba ten chlap má krizi a milenka mu ukáže, jak vztah může být super a bez starostí a pak chlap bezhlavě odejde od rodiny. A že o děti nejde? To je snad blbej vtip, ne? Jasně, pokud jsou děti dospělý, tak OK, ale pokud jsou menší, tak to fakt neeee. Hnusné je hlavně to, že se s tou manželkou některé milenky znají a chodí spolu na výlety a obědy. Kdyby ji neznala, tak budiž, ale takhle hrát divadlo a dělat, že nic... To já bych teda na to žaludek neměla. Nehledě na to, že v tomhle případě, kdy muž bydlí víc jak 2000km nemůže nikdo čekat, že se odstěhuje tak daleko od dětí. Ono možná hodně holek uchvátí to, že to je zakázané ovoce, kdyby nebylo, třeba by o takovýho chlapa ani nezavadily. A takhle mi připadá, že je to v tomhle případě. To, že si ho celou dobu nějak nevšimla a najednou po několika měsících ano, to je hodně dlouhá doba na to, že se vídali denně a trávili spolu velmi nmoho času, nemyslíte? Pokud se do někoho bezhlavě zamilujete, tak přece už po několika společných chvílích vám tak zvláštně buší srdce a tak...No nevím.

Zkus si s ním promluvit a uvidíš. No ale pokud řekne, že tě miluje a že chce být s tebou, tak to pak asi bude ještě horší, než teď

Neboj, vše se urovná. Časem se tomu třeba zasměješ. Hodně štěstíčka, ať to zvládneš

Reaguji na monca114: Souhlasím s celým tvýn příspěvkem (11:49) - máme na to velmi podobný pohled

Já pisatelku chápu...Já zažila něco "podobného", jenže s tím rozdílem, že mě přemlouval ať od něj neodcházím, že si svou rodinnou situaci vyřeší, že se mnou chce žít. Jednalo se o to, že měl díte s bývalou (no s bývalou, znali se 2 týdny) a my spolu začli chodit, když už byla těhotná,ale jim to jako páru nefungovalo. Nebudu to rozepisovat, prostě kvůli dítěti jsou spolu a já od toho šla pryč, i když furt tvrdil, že s ní být nechce, že jen až malý bude větší a ať počkám..Těžké zklamání ale vím, že je to lhář a srab. tobě radím - utíkej pryč, pokud by sám nenavrhl nějaký rozumný řešení, udělej ho Ty a zpřetrhej to. Držím palce

Já bych jen měla připomínku k tomu, co zde některé píší : že když chlap nechce, tak ho žádná milenka neodtáhne od rodiny.
Tak úplně to vždycky není. Chlap si chce užít, bez bourání domácí základny. A když to nepraskne, tak to většinou tak i dopadne. Ale pakliže urputná milenka dá nic netušící manželce vědět, jak se věci mají, tak dotyčná někdy pána sama vypoklonkuje a milenka slaví úspěch, aniž by pán měl o tento vývoj bůhví jaký zájem.
Ovšem to nejspíš není případ zakladatelky tématu.
Pro tu bych měla všeobecně známou informaci : chlap zůstává tam, kam investuje peníze.

Ne, samozrejme, ze jsem k nemu citila naklonost hned treba od třetího dne. Navíc jsme spolu trávili dost času sami povečerech. Pak jen to bylo intenzivnější. Ale nikdy bych si nedovolila se ho třeba jen dotknout nebo s ním cokoliv mít v době, když jsem u nich "zaměstananá", ale jak říkam v den mého odjezdu mě pozval na oběd a pak na letišti mi dal pusu. A pak navrhl setkání...