Asexualita

Myslím, že za pár posezení s odborníkem kromě peněz nic nedáš. Uvidíš, zda ti nějak pomůže, jestli tě bude směřovat spíš smířit se s celým tvým "problémem" nebo naopak ti ukázat jak z toho ven.. Sama nemám problém ani s muchlujícíma se dvojicema v tramvaji ani sexuálníma narážkama atd., ale docela chápu, že jsou lidé, kterým to vadit může stejně tak jako že sex je pro ně cizí a nepříjemná věc.. Důležité je asi být šťastný sám se sebou, se sexem nebo bez něj, ale musíš o tom být přesvědčená sama, že tak je to pro tebe nejlepší.

Tak na podobné začátečnické zážitky vzpomínám s úplnou hrůzou
Kdybych mohla, tak smáznu vše podobné, co se dělo předtím, než jsem poznala současného partnera

ne jako úchylku, to zní tak nějak pejorativně, spíš jako odchylku. člověk byl přece jen stvořen s pudem se množit a kdo ho nemá, je jiný, ale že by zrovna divný...občas mi přijde, že lidi berou už i homosexuály jako úplně ok, ale lidi, kteří nějak nemusí sex, jako divné úchyly, kteří by se měli jít léčit...

Přesně proto ti vřele doporučuji poradit se s odborníkem...

S tím musím souhlasit, přesně tak se mi to zdá.

Reaguji na Labello:
dobrá rada drahá...jak psaly výše, pokud se trápíš, zajdi k odborníkovi. pokud se s tím dokážeš smířit, nech být, třeba to přijde, nebo třeba ON přijde.

ale muže možná nebudeš mít ani tak, viz já. prostě není žádný, který by ke mně sedl. s osaměním na věky už jsem smířená.

S tím souhlasím.

Taky jsem někde vyčetla, že zatímco většina mužů provozuje sex v první řadě za účelem vlastního uspokojení, většina žen to dělá protože je to utvrzuje v tom, že k sobě mají s partnerem blízko, pro pocit jakéhosi ujištění že na ní partnerovi záleží, atakdále...a pocit vlasního uspokojení byl u žen až na x-tém místě.
U mě ty priority taky skáčou v závislosti na partnerovi, a hlavně podle délky vztahu.

Asi tak.

Reaguji na imoen:
Imoen, kdyby zakladatelka tématu nepsala, cituji:
Hrozně mě ničí, že kvůli něčemu, co já považuji za zbytečné (sex), budu napořád sama.
... a podobné věci, že je evidentně z toho nešťastná, tak jí nikdo odborníka neradí... Ale v momentě, kdy s tím smířená není a omezuje jí to, brání v navázání vztahů - tak vidím pomoc psychologa jako nejlepší řešení. Já nevím, v čem jí pomůže - jestli ve smíření se se situací, nebo jí pomůže odstranit nějaký blok, aby alespoň byla schopná navázat vztah, nevím. Ale utěšovat jí, že to je normální a že je problém ve společnosti mi přijde trochu jednoduché.

Reaguji na imoen:
Předběhla jsi mě

Tak já bych případnou léčbu nepodstupovala cíleně jenom proto, abych někoho měla.

Ale jsem trochu zpátečnická a navíc hodně uzavřená, příčí se mi a je mi trapně při představě, že i když odborník, budu se někomu s tímhle svěřovat.

Proto bych se spíš s tím možná chtěla naučit žít, protože stejně jako moje jiné fóbie jsou hluboko ve mně a já s nimi nepohnu.

Reaguji na Silvie OK:
nu, jednak jsem už někde výše napsala, že pokud ji to fakt trápí, ať tam jde, jednak jsem předtím nedávala žádné rady, jen názor, že ten problém má i druhou stránku.
osobně bych řekla, že někdy je dobré si o problému, který je intimní a osobní, trochu povykládat, a ne hned pohánět k odborníkovi...o to jsem se snažila. jednoduchost nechť posoudí zakladatelka...

Reaguji na Labello:
osobně znám několik velmi jemných kluků, a řekla bych, že budou takto jemní i v intimním životě...že jim nejde primárně o sex a jsou velmi něžní. je možné, že na takového narazíš.
nějaké muchlování v sedmnácti je jiné, než když je ti dvacet, pětadvacet. alespoň můj názor i postoj ke všem takovým věcem se hodně změil, to, co bych si fakt nedokázala představit, mě teď už...neděsí, řekněme
je možné, jak někdo psal výše, že když najdeš toho pravého partnera, tak se v tobě něco zlomí a půjde to.

nemyslím si, že by ti odborník nějak pomohl změnit názor (to mi přijde opravdu jako snaha odnaučit někoho být homo nebo heterosexuálem) možná by tě ale mohl uklidnit a pomoct ti získat rovnováhu. a až bys pak potkala toho správného kluka, kdoví.

no je fajn, že si uvědomuješ že je něco špatně (a třeba není)....pro mě je zvláštni že někoho chceš, ale nechceš se ho dotýkat....ale o to asi jde....možna by nebylo naškodu se snějakým odborníkem poradit, aby zjistil zda to je jen blok a nebo prostě jsi taková jaka jsi. A pak se tomu přizpůsobíš a myslím, že nejsi jediná a třeba ti odborník poradí i kde hledat...
je pravda že kolem nás je toho sexu až moc...reklamy, tv, tramvaj...hospody....všude trčí prsa a zadky....je možné že tohle tě znechutilo...já měla jednu dobu to samé....ale přešlo mě to...měla jsem to následkem podvodu od přítele. Ono je asi težké žít s něčím co je vyjímečne a držím palce, aby tě to přestalo terápit a našla někoho s kým to budeš sdílet.

Reaguji na Labello:
Jaký máš postoj k mateřství- napadlo mě, jestli by tenhle blok nepřekonala budoucí touha po dítěti. Ta může být totiž hodně silná.