Přeji pěkné odpoledne.
Myslím, že se mě tento problém určitě týká. Je mi 20 let, doposud jsem nikdy neměla přítele. Ne, že by nikdo nejevil zájem, ale já jsem si nikdy nemohla nic s nikým začít, při představě, že se mnou bude chtít spát. Nesnáším jakékoliv sexuální narážky, vtípky, vadí mi i seriály jako je Sex ve městě, protože se tam tématika sexu objevuje. Jsem už asi dva roky zamilovaná (věřím a myslím si, že se mi to stalo jednou za život), ale nikdy bych mu to nedokázala říct, ze strachu, že by to mohl mít podobné a chtěl by se mnou mít vztah, kdy bych s ním logicky po nějaké době začít spát "musela". Nevadilo by mi vodit se za ruce, objímat se, ale to je konec, víc bych nesnesla. Je to pro mě jako fóbie, že bych s někým měla intimně žít.
Je asexualita vůbec něco, s čím se by se dalo něco dělat s pomocí odborníků? Nebo dá se s ní vůbec žít?
Myslím, že zůstanu sama, protože někoho jako já asi nenajdu.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Asexualita
Asexualita je nezájem o sex - vzhledem k tvojí životní situaci a psychickym stavu je to na místě - v případě léčby by to mělo odejít, ty ale mluvíš přímo o fobii a nechutenství, to už bude hlubší problém, který bych řešila s psychologem nebo psychiatrem
Poslat SZ
Reaguji na Labello: Labello,vítej v klubu.Už jsem si myslela,že jsem sama.Mám přesně ty samé pocity a názory na sex.Taky se mi to hnusí,veškerá sexuální tématika ať už ve filmech,časopisech,nechutné vtípky,dvojsmyslné narážky atd...dokonce mě vadí,když tento odporný akt někdo nazve milováním.Milování je přece cit k někomu a ne ta hnusná drbačka.
Nikdy mi to nic neříkalo a ani to se mnou nic nedělalo,nechápu jak bez toho někdo nemůže být.A takové to oblemcávání se na ulici taky nesnáším.
Pamatuji si už jako malá holka,že to u nás bylo tabu a když už jsem něco zaslechla od mamky,tak jedině to,že je to odporné a nechutné,prostě k opovrženíhodné.
Určitě nejsi jediná, znám holky, co to mají podobně. Je jim 22, jsou panny a jsou spokojený a nemají žádnou potřebu. Ale může to být třeba jen nějaký blok, zvlášť pokud máš problém se sebevědomím nebo ještě nějaké další problémy. Když nejsem psychicky v pohodě, tak taky nemám na sex chuť. Já asi v 16 byla u kineziologa s úplně jiným problémem, ale on sám přišel na to, že mám blok i v této oblasti (tehdy jsem nebyla schopná se s klukem ani bavit, natož nějaké intimnosti). Pramenilo to u mne z toho, že maminka pořád nadávala na taťku a na chlapi, jak jsou nemožní, a já ten názor tak nějak nevědomky přijala-i když sama bych o chlapech nic škaredého netvrdila. Sama jsem si to vůbec neuvědomila. Poté, co mne kineziolog odblokoval, jsem pak už byla natolik sebevědomá, že jsem ty kluky balila sama
a chuť na sex mám pořád, pokud neberu HA. Takže určo doporučuju to zkusit, mně stačilo jedno sezení... A zas tak neskutečně drahé to není, že by se na to nedalo našetřit.
