Alkohol a my ženy

Taky máme v rodine alkoholika. U nás se to vlastne dedí po generacích, proto já nepiju skoro vůbec. Mám strach abych nedopadla jako alkoholička.

stanikowa
musela jsem se naučit o tom mluvit, to je jedna ze zásad. Jak začneš zapírat, lhát, vymýšlet si, proč piješ jenom minerálku, tak to nemá cenu. Prostě nerozvádím, ale zpočátku jsem řekla: děkuji nepiju měla jsem s tím problémy a konec, nic nevysvětlovat, stručně a jasně. Předstírat, že beru antibiotika a podobné, to ne. Ale taky nic nerozebírat, lidi to uznají a dají pokoj. Vysvětlování a omlouvání se je nanic, lidi se taky přece neomlouvají že jsou třeba nevyléčitelně nemocní.

Mně se na naší společnosti nelíbí to, že se "musí" vysvětlovat, proč nepiješ. Není to divné??

Leo
naprosto souhlasím... otevřenost je jistě správná, jak píše Eva, ale ti, co ji znají, jistě vědí, jak na tom byla a cizím snad není potřeba to věšet na nos. Jako by nestačilo, že člověk řekne, že nepije a tečka.

leo
nedej na ostatní lidi, nemusíš nic vysvětlovat, nikomu nejsi povinná vysvětlovat proč nepiješ. Je to jenom oznámení. Nejsi povinná se nikomu cizímu omlouvat, hledat výmluvy. Prostě si člověk musí vtlouct do hlavy, že je to jeho problém a ne ostatních. Cizí lidi ti tu závislost nepomůžou překonat tak vůči nim nemáš žádné povinnosti.

Víš nikdo mě nikdy za to že jsem otevřeně a stručně řekla, že jsem měla problémy, neodsoudil. Nikdo to ani nekomentoval.
A dovedeš si představit, kdybych mlžila a zapírala, tak by šuškali: ona to jenom tak vykládá, protože dřív chlastala, a bůhví jestli ještě nepije, když to tak zapírá ..... To je voda na mlýn takových těch pomluv.
Když přímo řekneš co a jak, většině lidí vezmeš vítr z plachet a tím to končí. Na přímou odpověd totiž už nemají co říct.
Samozřejmě to není nutné každému vykládat na potkání: představ si, pila jsem, ale léčila jsem se.
Je to dobré říct prostě tam, kde jaksi na to přijde řeč a okolí očekává, jak se k tomu postavíš a co ty na to.

zdravim vo spolok! na temu alkohol- 80% mojich znamych pije a tych 20 sa tvari ze nepije, neni nad dobre kvalitne vinko vecer s partnerom, alebo vychladene mojito na zahradceNepovazujem sa za alkoholika aj ked raz za tyzden i viac popijam A pokial mame na navsteve dobrych kamaratov tak padne kludne aj zopar fias vina...

eva1960
...budu se tu opakovat, už to někdo psal: máš můj obdiv!!!!

Spadnout do bahna není umění a jde to jistě snadno, ale vyhrabat se - to už chce hodně síly...

Určitě je to tak lepší a máš můj obdiv, že jsi se z toho dostala. Byť si to poneseš celý život.

Nevysvětluji, někdy jednoduše nechci pít, nemám potřebu si každý víkend ťuknout na zdraví a tak. Spíš mě zaráží, že se ti lidé okolo vůbec ptají, proč nepiju.

leo
to si piš že si to ponesu celý život. Kolikrát jdu na procházku se psy hodinu chodíme po různých cestičkách a mě se občas úplně samy vrací vzpomínky. Nejsem na ně vůbec pyšná, a polévá mě pot, když si vzpomenu, co jsem dělala. To se fakt nedá ani popsat, to prostě nejde.

naty76
ale to samozřejmě není závislost nebo alkoholismus. Jak někomu chutná kvalitní víno nebo koktejly, nebo sklenička whisky, tak je to dobrá cesta. Ale jak si musíš kupovat krabicové víno za pár korun, levnou vodku, prostě jenom něco co obsahuje alkohol, aby se ti udělalo dobře, tak to problém je. Samozřejmě jsou ženy závislé, které se topí v penězích a každý den zvládnou láhev kvalitní whisky za 400 kč. Ale normální člověk při spotřebě flašky denně prostě bere to nejlevnější. Kupuješ ve večerkách láhev vodky, abys přečkal noc a měl něco na začátek do dalšího dne....

a pro úplnost: manžel to na mě poznal za 6 let !!!!! tak dlouho jsem to dokázala skrývat za přepracovanost, bolesti hlavy atd. atd.

Evo,
a kdy si to poznala Ty? Nevíš, proč se Ti to stalo?
M.

maria
No potom jsme to rozebírali s mým psychiatrem. Řekla bych, že jsem si to uvědomila až po třech odvykacích léčbách, kdy jsem přešla k jinému doktorovi. Ten první byl strašný blb, dával mi tak jaksi najevo že se takových lidí štítí, prostě hrozné, člověk tam byl jak na hanbě.
Pak jsem našla nového, který mě 3 roky každý týden hodinu poslouchal a poslouchal a občas se zeptal. A pomohl mi.

Taky jsme se pídili po příčině. Otec byl z vinařského kraje, občas si dal vínko, ale opilého jsem ho viděla tak 1x do roka, kdy omluvně došel z nějaké oslavy, odklidil se v tichoučku do ložnice a usnul. Maminka byla naprostý abstinent, dlouhé roky brala léky na astma a nepila.
Možná geny, možná syndrom jedináčka, který pořád musel dokazovat jak je nejlepší, jak se s ním maminka může chlubit, že její dceruška je premiantka, vysokoškolačka atd atd. Taková ta tichá voda....
No a do toho obrovské bolesti při menstruaci a maminčin recept: půl hrnku čaje a půl hrnku slivovice. To byl podle doktora spouštěč - na bolest je dobrý alkohol, tak bude dobrý na všechno.

A potom po škole za komoušů práce co mě absolutně nebavila, jako vysokoškolačka už jsem nemohla pracovat jako sekretářka, což mě úžasně bavilo (protože na to nebyly tarify) a le postoupila jsem na funkci vyplňování tabulek a příšerných nesmyslech. Každý měsíc jsem vyplnila 4 tabulky a mezitím okusovala nudou tužky.

A v oddělení 50 lidí, kteří mají svátky narozeniny a každá příležitost se slavila skleničkou slivovice. Jak to dřív bývalo.

Všechno spojené dohromady v ideální kombinaci, a spadla klec.

Evo myslím, že ti něco chybělo....žes něco hledala, možná sebe, možná sebejistotu, něco do čeho by ses zakousla, co bys milovala...pro co bys prostě žila....když je člověk spokojený sám se sebou nemá důvod.

Můj názor.

podle mne jsou vzpomínky dobrá věc ... díky nim si pokaždé znovu člověk může uvědomit, co nechce a taky jsem přesvědčena, že se z Tebe, díky tomu, čím jsi prošla, stal lepší člověk - vnímavý, vážící si života

Možná je to o zodpovědnosti, k sobě, k práci, k blízkým.

Máš-li zodpovědnost a musíš být bystrá na 100% nemůžeš si to dovolit !
Když máš problém, házíš zodpovědnost za hlavu !

Když jsem měla problémy s prvním rozvodem a plácala se v tom, taky jsem si občas dala sklenku - ne teda sama-prostě s někým poseděla, ale ten druhý den byl příšerný....absolutně jsem byla k ničemu. Pak jsem to pěkně dlouho nechtěla vidět....dnes si ani nevzpomenu, že v lednici něco je....j

eva1960
Máš můj obdiv. Nejen jak jsi to zvládla, ale i jak to vidíš a zpětně hodnotíš. Máš už to prostě v hlavě srovnané a je dobře, že to tady dáváš k dispozici, kdo chce, tak si z toho mnoho vezme.