Alkohol a my ženy

Moje mamka, skoro stejny rocnik jako Eva (pokud jsem to teda odtusila spravne?) taky pila, jednou to s ni dokonce az seklo, nastesti u doktorky, totalni dehydratace organismu, mela 43 Kg, kapacky atd. Pak lecebna - no nevim, myslim,ze ji to moc nepomohlo, psychous byl divnej, predepsal antidepresiva a nic s ni neresil, takze do toho po pul roce spadla znova. Nasledovalo dalsi leceni, dalsi deprese atd.

rada bych ji pomohla,ale mam malou holcicku, mamka bydli daleko, stiham za ni jet tak 1-2x do mesice, proste to vic nejde.

sama si rada dam, hlavne vino, chutna mi k jidlu a i bez jidla to neni spatny. Obecne se ale drzim v norme, nechci skoncit jako mamka...

Miabella
Čauky, jak to tak vidím, tak alkohol v mnoha rodinách vládne...
Mám bohužel taky špatnou zkušenost...
Mám 21 let a rodiče už nemám => oba byli alkoholici...díky jejich bezohlednému jednání se mi jednou, když mi bylo 15 zhroutil život a zůstala jsem prostě sama ( i přesto, že mám bráchu)

Proč ale píšu...
Brácha (o 4 roky starší) se začíná strašně podobat našim, chodí pořád na pivo, nic jiného než "po práci do hospody" nezná
Mám strašný strach, že dopadne špatně

Miabella
Kdyby sis někdy chtěla popovídat, můžeme (třeba i skrytě přes maily..)

miabella
maminka v první řadě musí chtít sama. Jakékoliv přemlouvání a prosby z tvojí strany jsou marné. I kdyby jsi bydlela ve stejném městě, tak to nepomůže. Ani kdybys bydlela ve společné domácnosti. Věř mi.
dokud nebude sama chtít s tím skoncovat, tak ji žádná síla nepřiměje. Vůbec nic si nevyčítej, že jsi daleko, nemůžeš ji navštěvovat.

A psychiatr - psala jsem o tom, ten první co jsem k němu chodila, byl děsný blb, až druhý mi pomohl. Možná ten první až takový idiot nebyl ale nesedli jsme si. S psychiatrem si člověk musí "sednout" být naladěný na stejné vlně, teprve potom to jde.¨Jedině co bys mamince mohla pomoci, tak jí najít jiného psychiatra, a hlavně aby docházela na antabus. To je berlička první rok při abstinenci. Pokud se při jeho užívání napije, tak je proti tomu alkoholický absťák úplná pohodička.
A jedině strach z působení antabusu jí pomůže ubránit se alkoholu.
V první fázi odvykání totiž je nejlepší alkoholika motivovat ne tím, že je to dobré že nepije, že jste s ním spokojení, chválou atd. To nezabírá. Prostě musí mít strach z toho že mu bude strašně zle když se na antabus napije.
antidepresiva jsou taková berlička na uklidnění, zabírá to, ale není to všelék.

http://www.novinky.cz/clanek/145132-naprosto-prest at-s-alkoholem-muze-zpusobit-deprese.html

samozřejmě že deprese se objeví, nebo změny nálad.
Za prvé: tělo, které bylo zvyklé na svoji dávku drogy ji prostě najednou nemá a protestuje
za druhé: člověk dřív měl jedinou potřebu - sehnat alkohol a napít se. Ted má najednou čas na něco jiného, ale ještě neví co s tím časem má udělat.
Žádná změna nejde den ze dne.
Ten kdo začne abstinovat musí počítat s tím, že je to běh na dlouhou trať a zvykat si bude možná i rok.

eva1960
Teda já smekám, cos dokázala a hlavně za to, že o tom umíš mluvit a přiznat si to. To je strašně těžké, viď? Já jsem ten článek ani nečetla, ale zaujal mě napis, tak jsem to sem hodila. Včera jsem si na Tebe vzpomněla. Šila jsem si záclonu do pracovny, cucala jsem si u toho to svoje vínko a práce mi šla hezky od ruky, kecali jsme s manželem a byl to hezký večer a záclona je krásná.

gratuluji k zácloně. Je to fajn umět si vychutnat i skleničku vína. Já už prostě nadosmrti nesmím vůbec nic, ani si připít na silvestra.
Ale je pravda, že po těch letech už mi to vážně nepřijde, a na alkohol vůbec nemyslím. Dokonce i když jsem v hrozném stresu kolikrát mi nenapadne sáhnout po flašce, abych se odreagovala a na problémy zapoměla.
A že o tom umím mluvit : už jsem se to naučila. Uvědomila jsem si, že to přece není žádná hanba, že jsem byla závislá, no a co ? Pomoci si stejně člověk musí sám - a pokud by na mě někdo hleděl zvysoka a pomlouval mě, tak tito lidé mi můžou ......

A kdyby jednom jedné z nás tady toto co píšu pomohlo, tak to psaní za to stálo

ja sa pridám..tiež mam rada dobre vínko kvalitné najma ked pride leto.pijem skoro kazdy večer tak pol flaše...nemyslím ze som alkoholička,pretože akonahle sa ochladi,prestanem a uz mi nechutí...

Ráda bych se zeptala na vaši zkušenost s řešením problémů s alkoholem u příbuzných. Můj starší bráška má problém. Velký ruský problém zvaný vodka. Už když se naše rodina odstěhovala z Ukrajiny(bylo mu 19), nesl to z nás nejhůř, nedokázal se přizpůsobit a brzy se u něj projevila deprese (trochu větší než ta naše "klasická" ruská...), později ji lékaři označli za maniodepresivní psychozu. Po letech snažení vystudoval univerzitu, ale deprese si ho čas od času vždycky našla. Ztratil několik zaměstnání, a tak mu dal šanci můj přítel. Jenže to už můj bráška pil. A moc. Prášky mu na depresi nezabírají, a když, tak je dost mimo a už vůbec není schopen sexuální aktivity, což jej zraňuje ještě víc. A tak sáhl po klasickém řešení - alkoholu. Nyní je mu 35, v práci pije, případně nepřijde vůbec a můj přítel je rozhodnutý jej vyhodit. Každý měsíc škemrám o trpělivost, ale je to spíš ku škodě všem. Když bráškovi promlouvám do duše, aby konečně nastoupil do léčebny, říká, že jsem se hnusně odrodila své vlasti, své víře, svému národu, že nic nechápu. Nadává mi, i když se mu snažím pomoct. Nebo pláče, prý je slaboch, zbabělec, má mě přece tolik rád a omlouvá se. Nevím, jak ho mám dostat do léčebny, jak jej zbavit depresí, jak jej udělat šťastným. Jakou máte zkušenost s podobnými případy?

Ahoj,
je to smutné, když vidíte někoho blízkého, jak se mu hroutí svět a nemůžete mu nijak pomoct. Na druhé straně, nevidím nic zlého na tom se občas uvolnit pomocí drogy zvané alkohol. Asi je to hodně o tom, jak to organismus snáší. Jsou lidé, co pijí denně a nepropadnou se na dno, ale..... Alkohol ve velkém množství není určitě zdravý. Já piju hlavně na dovolené a "jenom" víno, ale pak mi nedělá problém abstinovat. Nevím, určitě k alkoholismu někdo z nějakých nezjištěných příčin inklinuje víc a někdo míň. Když jsem se rozváděla, pila jsem určitě víc, ale je to už sedm let a alkoholikem jsem se nestala. Někomu takové krizové období naznačí, že je s ním něco v nepořádku, jiný opravdu pije jen pro radost a uvolnění - to je teď můj případ.

Nadia
svému bratrovi pomáhalas jak se dalo, podpořila jsi ho při hledání práce, určitě ho podporuješ i psychicky. Ale věř mi že víc se dělat nedá. prostě za něho nemůžeš abstinovat, to musí on sám. Je to hrozně těžké vidět někoho blízkého se takto propadat, ale on sám musí chtít. Ty ani nikdo jiný jej k tomu nedonutí, jenom on sám.
Jediné co ti můžu fakt poradit, je stát při něm ale hlavní rozhodnutí nechat na něm. I když spadne až na dno, potom když se od něho bude chtít odrazit mu řekni, že se na vás může spolehnout, prostě aby věděl že někoho má. Nic jiného nemůžete dělat, bohužel.

SašaH
Vysvětlila bys mi to prosim bliž? S alkoholem a receptory? Mala tak jednou do měsice od některeho "hodneho" stryčka nebo tatinka dostane usrknout nealko piva. Děje se pak co? Ja sama jsem nikdy nepila nic, až jednou jsem dostala od manžela Bejlees - ja nevim jak se to piše. A s hodně ledem je mnam. A teď, po ukončeni kojeni, jsem dostala dalši. Až ho dopiji, stači na odbourani měsic nebo je třeba dele? Něž bych zas otěhotněla. Piji sklinku - dvě tydne, někdy nic. Jo, a občas (jednou do měsice?) piju nealko pivo. Mě totiž ta chuť alkoholu dosti vadi, tak proto nealko. To mym tělem taky děla něco negativniho? Nealko jsem si občas dala i při kojeni.

tavimi
Čauky Tavimi,
jestli je vše tak, jak píšeš, nehrozí ABSOLUTNĚ ŽÁDNÉ NEBEZPEČÍ, a to jak pro malou, tak pro Tebe.

Nealko-pivo sice alkohol obsahuje, ale to v tak strašně malém množství, které organismus skoro nezpozoruje. Takže můžeš být klidná.

A co se toho likérku týče, dvě skleničky denně nejsou na škodu..prolém by mohl začít v případě, že by sis ho chtěla vychutnávat častěji.
No a na odbourání Ti postačí klidně 14 dní, receptory sice budou ochuzené, ale Tvé tělo bude doslova detoxikované a zdravě připravené na další otěhotnění

Hodně štěstí

SašaH
Super! dik za odpověď, nějak jsem ji přehlidla a našla až teď.