Alkohol a my ženy

Ano, souhlasim.vše je v nás.

Veneše
Piji ho kvuli chuti,ale budu upřímná hlavně kvůli stavu. Taková ta uvolněnost a to,že vše se dá vyřešit a vše zvládneš. Třeba když na pár dní vysadim,tak mám šílený deprese.. Ale když ne,tak je to celkem "dobrý".. Já vím,že mámm problém,který se bude dál a dál stupnovat,jenže pořád nejsem tak nějak schopná ho radikálně řešit,jen tady... Chlast mě zároven uklidnuje,ale strasně vyčerpává a děsí.. Tak co stím?

Zaměň chlast za AD.

Myslím, že to na vysoké škole to ještě nebylo, pilo se, ale tak normálně, jako študáci. V prvním zaměstnání, kde jsem byla 4 roky, taky ještě asi ne. Ale pak jsem začala pracovat ve sféře, kde je alkohol běžná součást - taková společenská záležitost, a kde je dost často běžné, že Vám třeba ve 2 odpoledne nabídnou sklenku vína, a když ji vypijete, tak další a další.... A myslím, že tak to začalo, že jsem se nestyděla si dát a pak už si i nalít.

Přemýšlela jsem, proč vlastně piju - mám pak lepší náladu, nejsem nešťastná, někdy možná i jen tak z nudy.... ?

Kanina
Určitě navštiv hodně dobrého psychiatra,pokud budeš chtít léčit ambulantně, určitě nebude mít námitky, nasazují se také léky- ANTABUS,ale hlavně to s Tebou dobrý psychiatr rozebere,kde je problém,proč máš chut pít, rodinné dispozice atd,bude s Tebou o tom mluvit...

Nehledě na to, že pokud piješ denně a půjdeš na rozbor jaterních testů(měly by se dělat preventivně jednou za dva roky).. lékař to stejně dle výsledků pozná...nehledě na to,kdyby Tě čekala nějaká operace-narkoza by mohla být problém..nikdy nevíš,co se může stát..

Já když mám problémy (duševní), tak po chlastu sama nešáhnu, ale je jisté, že zajdu s přáteli do dobrého baru. Druhý den si to ale třeba i uvědomím, že to byla blbost, že jsem třeba něco i v tom alku prováděla, že jsem se moc opila atd. a pak mi to je třeba i líto, že jsem ten večer někam vůbec šla chlastat. Nevím, ale asi jsem imuní. Mě nahrážky nepomáhají - alko, cigarety, káva... nejsem na ničem závislá. V 18 jsem zkoušela sama pít alkohol (veliké problémy) koupila si flašku a občas i odpoledne než jsem někam měla jít, jsem si dala panáka na kuráž. Nikdo o tom nevěděl. Ale rychle mě toto opustilo. Jelikož při alku jsem jednala nesprávně a byla jsem celkově mimo, i když šťastná a bez starostí. Ale plnou flašku jsem vyhodilo do popelnice. Člověk by měl být sám sebou a neměl by si napomáhat nahrážkou.

Nedovedu si předtavit, kdybych měla denně chlastat, kór sama doma. Přitom mi pivo ani víno nic neříká. Spíš mám raději sladký, míchané vodky atd.

Mám ale kamarádku (žena po 30) která bohužel je na alku závislá, kdyby nepila, tak asi probrečí celý den kolikrát jsem ji chtěla pomoci, ale bohužel marně..... člověk se s tím musí vyrovnat sám, je jen na něj, zda vyhledá pomoc, nikdo mu nic nepřikáže, akorát toho člověka naštvete a bude pít ještě víc. Jediné co můžete, při její návštěvě odmítnout alko a ona si kvůli vám také nedá....

To u mně funguje naopak. Sestra se kvůli mě (nenutila jsem ji) naučila pít se mnou Birrela (nealkoholické pivo). Ne, že by mě nechtěla svádět k pití, ale protože já jsem za tu dobu abstinence zhubla asi 6 kg! Mám zase zpět svou váhu. Mám dojem, že to souvisí s tím alkoholem, ikdyž jsem zhubla až po půl roce abstinence.

venuše
ano to možná funguje, protože alkohol dodává hrozně moc kalorií.

andrusinka
myslíš si, že když kamarádka při návštěvě nepije, tak alkoholička toho nechá ?
ženy alkoholičky z 80 % popíjejí tajně, naopak ve společnosti nebo v přítomnosti jiných nepijí vůbec a přesto jsou permanentně rozpité. Pijí tajně, po taštičkách mají lahvičky s vodkou, občas přes den se z ní napijí i třeba v práci ale jak je nějaká oslava tak nepijí.

eva1960: tak to jsem netušila

ano to je ověřené a potvrzené. Jsou samozřejmě vyjímky, co pijí na veřejnosti, ale ženy alkoholičky jako takové opravdu pijí tajně, upíjí po celý den, ale třeba jakoby z plastové láhve na coca colu nebo tak nějak

Evo, bohužel popisuješ přesně mou minulost.
Lahvička od minerálky v kabelce, naplněná vodkou místo vodou. Mohle jsem se napít i na zastávce autobusu, kdekoliv, nic nebylo podezřelé. Na větších akcích, kde se chlastalo, jsem se nikdy neopila. To až sama, doma.

Ahojte, nejsem zrovna alkoholik, ale posledně jsem si  v baru trhla takovou ostudu, že jsem strikně škrtla konzumaci alkoholu ze svého života. Piju jedině pivo, nic jiného. Byli jsme s manželem v baru, ten den jsem moc nejedla, takže jsem pila téměř na lačný žaludek. První pivo bylo ok, druhé jakž-takž, u třetího jsem byla už docela k.o., začala jsem být vulgární, řvát na manžela, byla jsem asi hodně hlučná a tak jsem si dala ještě čtvrté....Po tom čtvrtém jsem byla fakt skoro namol, byla jsem nechutně sprostá, nadávala jsem, řvala jsem po celém lokále(co si asi pomyslel číšník- chodíme tam hodně často, celou dobu mě měl za elegantní, šmrncovní dámičku- a já se tam ožeru jak hovado).Manžel mi pak další den řekl, že číšník byl ze mně vyjevený, že jsem tam řvala, každý se na mně díval a já jsem si to ani neuvědomovala..fakt se stydím a už tam nikdy nepůjdu a už od té doby nepiju...Jinak se manžel se mnou rozvede...

Venuše
Také trošku přispěji. Můj první manžel byl alkoholik, po 6-ti letech jsem se rozváděla, měla jsem 2 malé děti, už to nešlo. Zemřel na cirhózu jater. Nynější manžel, bezva člověk, jsme spolu 20 let, teď žijeme krásně, ale tak 10 let bylo krušných. Stal se z něj také alkoholik, rozfofroval peníze, byly tam i ženské, chtěl se zabít v autě, bylo tam dokonce ohrožování se zbraní...prožila jsem si galeje, do teď mám z toho zdravotní problémy. Styděla jsem se znovu rozvést. Vždycky jen sliboval, zkoušel přestat, dala jsem mu nůž na krk, pokud nevyhledá odbornou pomoc, rozvádím se.Vyhledal a zkoušel dál. Nakoupil si o alkoholismu knihy, poslouchal pořady... Někdy byl úspěch 3 měsíce, ale stačil třeba přípitek a konec! Zase v tom jel. Je to 3 roky, co se rozhodl sám a je na sebe pyšný! Probírali jsme to spolu několikrát. Musel k tomu rozhodnutí dospět sám! V hlavě si to přehodnotit, srovnat a vědět, že je to nemoc, nad kterou lze zvítězit, ale již nikdy žádná sklenička!!!Je právě dobré o tom mluvit, když jsme někde na návštěvě, řekne např."Je to už 3 roky, co abstinuji!" A vidím v jeho výraze ohromnou radost! On ale ví, že už nikdy nesmí ani ten přípitek!!! Pokud děvčata dospějěte k tomu, že cítíte závislost, urychleně s tím něco dělejte! U žen je to nebezpečnější, hůře to prý zvládají. Vím, /podle manžela/, že to musí být velice těžké se sebou bojovat, ale život žijete jen jednou a můžete si ho úplně zničit a nejen sobě, ale jsou tu ještě děti! Prvním krokem je z vaší strany to, že jste sem napsaly, to je důležité, že si to dokážete vůbec přiznat. Pokud to nezvládnete samy, vyhledejte odborníka! Z domu všecek alkohol pryč a partner by vás v tom /pokud to tedy ví/ podporovat. Strašně vám držím palce, něco o tom vím, ač z druhé strany, ráda poradím.

Brunka
já s tebou naprosto souhlasím, pokud máte problémy s alkoholem a chcete s tím něco udělat, je nutné abstinovat důsledně do konce života. Jakákoliv byt jenom malá sklenička třeba i po deseti letech představuje riziko. Opravdu vážné riziko. Znám lidi, co důsledně abstinovali 12 let, 12 let se nenapili ani kapku !!! pak si dali přípitek a jeli v tom ještě hůř než předtím.
Abstinence opravdu do konce života. Možná si to nedovedete představit, ale jde to, opravdu.

Možná je to mimo téma - byla bych ráda,

kdyby si toho pan Vodička všiml !!!!!!!!!

Myslím,
že je to tu víceméně zaměřené na nepít či pít - reklama vinařské
firmy...nevím...nevím...každopádně to k omlazení zrovna není !!!!!!!!!!!!!!!

janis