Alkohol a my ženy

Eva 1960

Jsem ráda, že jsem tu našla Tvé příspěvky, hodně mě inspirují, a během noci mi hodně pomohly. Dlouho jsem hledala na internetu příběh podobný Tvému (a tím i mému).
Člověk se pak necítí tak sám se svou minulostí.
Zaujal mě příspěvek o léčebně a přístupu lékařů.
A je mi líto, že se takto chovají. Moje závodní lékařka (je jí asi 45 let), jakmile zjistila, jak řeším své úzkostné a depresivní stavy (sama jsem jí to přišla říct a požádat o doporučení k psychiatrovi), okamžitě se mnou začala jednat s despektem. A co hůře-začala mi podsouvat věci, které jsem neřekla, myšlenky, které jsem neměla, začala mě obviňovat z něčeho, co jsem vůbec neměla v úmyslu udělat. Valila jsem oči na tu proměnu. Vždy vlídná milá empatická lékařka se během minuty proměnila v bachařku, která vypadala, že každou chvíli zavolá rychlou, aby mě ve svěrací kazajce odvezli přímo do léčebny, a dali elektrické šoky. Nejmíň. Tenkrát jsem od ní odcházela s ještě větší depkou, a fakt měla co dělat, abych znovu nesáhla po flašce.
Evo, zkoušela ses napít na Antabus?

Venuše
sice nejsem Eva, ale moc by mě zajímalo, proč se ptáš zrovna na to přepití Antabusu ...

Evo,
a ještě by mě zajímalo, jestli si myslíš, že po půlroce abstinence by mělo nějaký efekt ještě nastoupit do léčebny?

venuše
omlouvám se za pozdní reakci.
přepití antabusu ? Účinek 1 tablety antabusu je tak 5 dní, pokud se po požití antabusu napiješ, tak v průběhu 15 minut ti začne hrozně bušit srdce, úplně ho cítíš skoro v krku, naskáčou ti po celém těle - na obličeji, rukou, nohách, břichu velké rudé fleky , nesvědí, ale nejdou naprosto ničím zamaskovat, podlijí se ti červeně oči a máš problémy s dechem - teda ne že bys nemohla dýchat, ale asi jak to srdce pumpuje. To trvá tak 2 hodiny. Je to samozřejmě individuální.
A účinkuje to, i když si dáš sklenici piva. Asi hlt piva by to nezpůsobil, ale sklenička už ano.

proč chceš do léčebny ? Nevím, do léčebny berou aktivní alkoholičky na odvykání, nevím jestli by tě vzali. Navíc teď v zimě budou mít dost plno, hlásí se tam bezdomovci aby přečkali v teple zimu.
Podle mě efekt léčebny by nebyl - proč ? Nikdo se tam o tebe moc starat nebude, žádné psychologické pomoci se nedočkáš. Budš si dělat rajony a odpoledne sedět na verandě a kouřit cigaretu jako všechny ostatní.

Možná spíš se podívej na nějakou léčebnu takovou v přírodě, kde s lidmi pracují. Teď ve snídani s novou byla herečka z Ulice, nechytla jsem to včas, ale až ke konci, pochopila jsem, že byla na odvykací kůře, dělali tam keramiku, starali se o koně, meditovali, tak to spíš tohle. Ale nevím kde byla, podívej se do vyhledávače.

Evi, děkuji moc za reakci.
Nechci do léčebny. Ale lidi, co si prošli léčebnou, co jsem četla na netu, říkají, že nic jiného nepomůže, že do toho stejně znovu spadnu, že jedině léčebna mi může pomoct. Ptala jsem se jak mi může pomoct, a bylo mi odpovězeno, ze když se tak blbě ptám, tak se asi vyléčit nechci...
Nerozumím tomu.
Ty mi jediná přijdeš rozumná, a přestože jsi tam už byla víckrát, tak si nemyslíš, že tohle je pro každého alkoholika jediná spása.

K tomu Antabusu-není to nebezpečné, nemůže někdo na to zemřít?
já teda neplánuji ani Antabus, ani pití, ale umím si představit, že při mých úzkostných stavech bych se normálně při takové reakci udusila.

venuše
říkají že antabus nebezpečný je, já ho teda zkoušela přepít několikrát, bylo mi zle, ale že by to se mnou seklo, to ne. V každém případě to na tobě manžel nebo kdokoliv jiný pozná v prvním momentě a nemůžeš mezi lidi.

Léčebna - pomůže, ale podle mě akorát v momentě, kdy je člověk rozpitý, a nedokáže vlastně sám přestat. Takže je to dobré proto, že tě v podstatě násilím izoluje od alkoholu, dostáváš tam pod lékařským dohledem nějaké léky na zklidnění. Jde o to, že první týden se tělo musí vypořádat s tím, že nemá přísun alkoholu a musí se tzv. detoxikovat. A to je hodně nepříjemné - návaly pocení, někdy i různé vidiny (ne pořád, třeba pár vteřin), strašně se třepou ruce a závratě. Tyto nepříjemné pocity pokud bys měla doma, kde bys měla přístup k alkoholu nebo možnost si ho jakýmkoliv způsobem obstarat, tak prostě se těchto příznaků budeš bát, budeš se bát že ti bude hrozně zle - a ono bude - takže si prostě dáš panáka znovu. V té léčebně to prostě nejde a navíc ti tyto příznaky trochu tlumí.
Jde jenom o to, vydržet ten 1. týden, potom už to jde v pohodě.

Nemyslím si, že ve stadiu půlroční abstinence by byl pobyt v léčebně smysluplný - jednak by se na tebe dívali jako na exota, jednak bys ztratila opravdu 3 měsíce. Co bych raději doporučovala, opravdu se obrátit na dobrého psychiatra a docházet k němu i na ten antabus. a hlavně si s ním o tom povídat a hledat další možnosti. Protože (aspoň já si to tak myslím) v této situaci to bude asi jediný člověk, se kterým se dá o tvé závislosti normálně povídat. Nevím, jak dalece by tvým pocitům rozuměl manžel. Jsou totiž hodně specifické a myslím si, že lidem, kteří se léčí z drogové závislosti jejich okolí nerozumí. prostě nechápou s čím mají problémy, s číms e potýkají. Jsou akorát rádi, že jsi čistá, ale co je uvnitř tebe a jaký s tou závislostí svádíš boj to prostě nechápou. A to je důležité.

Díky za odpověď, poslala jsem zprávičku, kde jsem překopírovala, co mi odpověděli...valím oči nad agresivitou takové odpovědi, které se mi tam dostalo.
Já vím, že můj hlavní problém je najít dobrého psychiatra, který bude zároveň i psychoterapeutem.
Zatím nemám od nikoho osobní doporučení, a nechci jít na slepo. Hledám na netu osobní zkušenosti jako divá, ať vím, kam konkrétně se obrátit.

Ta paní, co mi odpovídala, říkala, že ani nesmím brát léky na svvé panické úzkostné stavy. Že mám brát jen antidepresiva. Ty ale nejsou na akutní stavy. Nevím, jak si to představuje, asi nikdy podobné potíže neměla. Jen mě zklamal její nekompromisní postoj, že to nesmím brát a nabídla AD...to je jako kdyby někomu v bolestech nabídla lentilku a řekla že nic jiného nemůže.

určitě zpočátku zklidnit úzkostné stavy, antidepresiva jsou dlouhodobá záležitost a ty se potom předepisují při další léčbě. A kromě toho v léčebně nám ty zklidnující léky dávali taky, tak nevím co ta paní ......

Ale já neměla úzkostné stavy kvůli pití, já pila naopak právě kvůli úzkostným stavům.
Alkoholem jsem to řešila.
Když jsem pak neměla alkohol, potřebovala jsem to řešit jinak, tedy prášky na úzkosti a deprese. A to mi právě ta paní na tom webu vymlouvala, že to nesmím, že to je zkřížená závislost, a to je ještě horší.
Tak nevím. Taky jsem si to mohla hodit, a nebyla by žádná závislost. Fakt mi to přišlo, jak kdyby mi dala vybrat jestli chci zemřít oběšením nebo podřezáním. Stejný "výběr".

Zajímalo by mě, jestli u vás u někoho vyvolává nějaká činnost (ne droga) podobný euforický pocit, jako třeba ten, co alkoholici hledají v alkoholu.
Někdo třeba cítí euforii po sportu (endorfiny). Já tohle neznám. Mně je po sportu blbě.
Co mě ale přivádí do euforie, je určitý druh muziky, se kterou nějak vnitřně "souzním", takové ty skladby a písničky, co při nich vyhrknou slzy do očí, ty, jak cítíte, že přímo dýcháte v jejich rytmu...znáte to?

A ještě jeden euforický pocit si vzpomínám, když se mi narodil druhý syn, ten den, to bylo něco. Plno síly, nadšení, euforie, lásky...

Nedávno jsem koukala na film "Rok ďábla", a Nohavica v něm říká, jako v terapeutické skupině v léčebně, když se ho ptali na to, co ho nejvíc láká na tom alkoholismu.
A on odpověděl:
"Ten klid. To jak ležím na zemi, lidí chodí kolem. Ten klid a svoboda."

Tak nějak to říkal.
A hned na začátku filmu tam zazní věta:
"Alkoholismus je hledání Boha."
Myslím, že na tom je hooodně pravdy.
Někdo medituje, někdo utíká do světa četby filmu...někdo chlastá.
všichni hledáme ten klid, to ticho, tu pohodu, to, kdy můžeme "slyšet sami sebe".