Alkohol a my ženy

Ahojky, taky bych něco ráda písla, ale nebude to k tématu Alkohol a ženy, ale Já a alkohol....trochu egocentrické že?ale já mám problém ten,že já když piju tak chlastám:-/myslím tím víkendy s přáteli..já když začnu a cítím se mírně připitá, tak mě to pohání dál a dál a mám chuť pít tak se většinou opiju zrovna ne decentně...jako, ne že bych byla pod obraz..ale opilá jsem.ráda hýřím

Janiskaa,
Ono pití s přáteli mi přijde poněkud bezpečnější, než tajně, o samotě. Já naopak ve společnosti moc nepila. To až doma, sama.
Jsi mladá, otázka je, jak se to vyvine později. U někoho nikdy. U jiného velmi rychle. Jsme lidé různí..

Dobry vecer vsem,chci jen vedet zda je zady nekdo kdo má podobný problém stejně jako já. Mě je 25 a mám problém s alkohoholem. Piji jen víno,ale stejně to je "chlast". Já sama jsem z toho docela špatná. Mám deseti měsiční díte a muže pořád pryč,tak jsem si začala dost popíjet sama se sebou. Nechci to svádět na něj,tak to není. Já už s tím měla problém kdysi,bohužel.. Jestli jste někdo na tom podobně,tak písněte. Budu ráda za každý příspěvek. Díky

Kanino, to je velký problém, a rozhodně to chce řešit. Co nejdřív. Kojíš ještě? Zkus napsat v jakých konkrétních situacích saháš po alkoholu.

Venuše

Uz bohužel dávno nekojim. Ja po alkoholu sachám vždy,když je příležitost a to je poměrně často-večer,když už mám vše hotové. A poslední dobou jsem si všimla,že tu příležitost napít se přimo vyhledávám. Nebo si vymýšlím důvody,proč si dát. Bud to,že je mi smutno nebo,že se nudím atak různě. Mám z toho strach. Na léčení bohužel nemůžu,jak už jsem psala mám doma dite a neměla bych ho kam dát. Přitel musí vydělávat. Dnes to ani jinak nejde,je těžká doba..
Jste na tom někdo podobně?

Kanino,
přesně takhle to začíná. Já jsem sice začala až jsem měla větší děti, ale popisuješ to přesně.
Chci Ti něco říct, a tomu věř:

BUDE SE TO JEN ZHORŠOVAT!

Vyhledej co nejrychleji psychiatra. Nemusíš do léčebny, hlavně musíš přestat pít. Úplně. A musíš to začít řešit. Teď se to nezdá, ale bude to jen horší. Nikdo nemusí vědět, proč k psychiatrovi chodíš, deprese je všude plno... Já jsem taky nevěděla, proč vlastně piju. Prostě mi s tím bylo dobře. Teprve zpětně jsem zjistila, jak to vlastně nenápadně začalo, a po nějaké době jsem byla fakt těžký alkoholik, co denně dokázal vypít 3/4 láhve tvrdého alkoholu! A to vše se mi dařilo tutlat i před manželem a dětmi. Dnes se mi to zdá neuvěřitelné.

Prosím, nenech to dojít tak daleko a vyhledej pomoc včas. Abstinence bude ale nutná.
Pak zjistíš, co Ti chybí a co Ti alkohol vlastně "dával". Najdeš si jinou alternativu, jinou "závislost", pokud ji budeš potřebovat.

Fakt to není sranda, dělaj s tím pořádek. ještě máš čas. Ale už je zle a bliká červená...

Venuše

Diky moc za radu. Já najednu stranu si uvědomuju,že je to zlý a že bych stim měla někam zajít,ale pořád to odkládám. Má máma je alkoholička,byla i v léčebně,ale pomohlo ji to na chvilku a už v tom zase lítá a není ji pomoci. U nás se vždycky dost popíjelo,takže to byl asi ten můj spouštěč a ješte k tomu jsem před mateřskou pracovala jako servírka,takže když se to pak vše nastřádá,tak pak to takhle dopadá. Ty jsi byla v léčebně nebo ti stačil jen psychiatr? Ješte jedna věc,zatím to netajím,ale nemám k tomu asi daleko..

janiskaa
nápodobně,když už ,tak už..

Kanina,

s takovou rodinnou anamnézou je to teda úplně v háji.
Je možné, že Tě nedožene k léčbě nic jiného, než ten pád na dno.
A ten může být hodně tvrdý. Žádné rady nepomůžou, pokud Ty sama se nerozhodneš.

Já jsem v léčebně nebyla, nechtěla jsem (hlavně kvůli toho, že bych nemohla být bez dětí, ale také celkově se mi vůbec nechtělo do vězení). Někdo si léčebny hodně chválí, a někdy to bez nich ani nejde. Na druhou stranu nejsou zárukou vyléčení. To je vždy na Tobě.

Tady je jaksi pevná vůle a motivace jakoby hrozně málo. S tím si možná vystačíš na kouření, ale ne na alkohol.
Většina alkoholiků potřebuje ten impulz najít v sobě. Ne kvůli někomu. Kvůli sobě. Alkoholismus je sebedestrukce, ať už vědomá nebo ne.

Do léčebny mě cpala moje závodní lékařka. Můj psychiatr vůbec ne. Dodnes nevím, jestli mu to bylo fuk, nebo proto, že zhodnotil, že ten problém je jinde...mám úzkostnou poruchu a pitím jsem zprvu zaháněla stavy úzkosti, později se to rozšířilo do všech oblastí života, až jsem pila denně.
Proto to u mě bylo snazší, přestat pít, proto jsem nemusela do léčebny. Dostala jsem léky na úzkosti. Sice návykové, a takové, které by alkoholik vůbec neměl dostat (zkřížená závislost), ale pomohly mi v tom, že už jsem nepila. Lidi se nejdříve báli přede mnou pít (rodina), ale teď už si zvykli.
Piju nealkoholické pivo, protože mi chutná ta hořká chuť.

Býváš opilá, ví to muž, že piješ?

Po přečtení této diskuse myslím, že mám problém s alkoholem taky. Ale abych pravdu řekla, asi jsem si to uvědomila už dřív. Nebyl pro mě problém koupit si láhev vína a opít se - sama. Třeba několikrát týdně. Později pak už třeba litrovou láhev ferneta a vypít třeba polovinu - odpoledne - sama. Opila jsem se v práci (sama v kanceláři) a pak jsem si vzala láhev sebou do kabely a doma jsem se dorazila.

Vždycky to bylo nějaké období, třeba v řádu měsíců, ale období.

Toto "osamělé" popíjení jsem utnula (s tím fernetem jsem se přistihla v dubnu 2007, nedopitou láhev jsem vzala a vyhodila do popelnice. Vzpomínám si, že jsem se strašně za sebe styděla) a snad se mi to i jakž takž daří držet, horší jsou "kalby" s přáteli, mívám často problém říct si, že už mám dost, a hodně se opiju, většinou se s někým strašně pohádám a tak blízkým lidem ublížím.
Z takových opic pak mám většinou okno. Takže to, s kým jsem se pohádala, nebo co jsem komu v opilosti vyčetla, se dozvídám od ostatních. Je mi z toho trapně a je mi hnusně ze mě samé.

Pár měsíců chodím pravidelně cvičit a snažít se pít co nejméně. Žádná sklenka vína nebo panák k večernímu žehlení nebo jen tak k televizi. Dokonce se mi na poslední velké oslavě podařilo neopít (pila jsem velmi málo a pila hodně nealka), což bylo pro mě po dlouhé době setkání, ze kterého jsem si vše pamatovala. Musím říct, že to byl příjemný pocit.

Myslím si, že si manžel myslí, že piju hodně. Kdysi mi to (myslím že to bylo před 2 lety) dokonce řekl - abych si dala pozor (tenkrát jsme ještě nebyli manželé). Od té doby jsme o tom nemluvili.

Několikrát jsem se přistihla, že na alkohol myslím a že se mi chce se opít.

Je mi ze mě hrozně.

No ja sa musim priznat tiez...ja mam totiz tiez problem s pitim a myslim,ze s tym budem musiet seknut asi uz raz a navzdy.Chut pit je silna a ked zacnem pit tak nechcem prestat.Dokonca si uhnem aj cez den ked som sama,ale tak,aby o tom nikto nevedel a samozrejme sa skryvam pred svojim muzom.
V rodine mam dobre zaklady k alkoholizmu z obidvoch stran,ale z maminej strany obzvlast.Uvedomujem si,ze to uz nieje normalne pretoze na chlast myslim casto aj cez den len tak bezdovodne,ze mi to napadne a nemam problem si naliat aj sama.Nehovoriac o zamaskovanych flasiach v skrini....Minule som bola s kamoskami dva dni po sebe na posedeni cez den a samozrejme som si dala nejake poldecko.Vecer sme riesili nieco s muzom a vznikla mensia hadka pri ktorej mi povedal,ze sa mu nepaci,ze som pila cez den.Myslim,ze uz mi to chcel davno povedat a urcite ho trapi aj to ,ze mam k tomu sklony.Mrzi ma to uz len kvoli nemu pretoze je to strasne dobry chlap a ja sa fakt hanbim. Nehoroviac o tom,ze raz mi nasiel skrytu flasu vodky.Je mi zo seba strasne zle a celkom uvazujem,ze keby som otehotnela,ci by to nebola dobra prilezitost s tym nadobro skoncovat.Ja viem,ze musim prestat

Tak, holky, a co uděláte?
Napsali jste tu svou zpověď, ale tím se nic neřeší. Hupky šupky za doktorem a řešit. není to příjemné a ne každý má pro to pochopení. mě lékařka odepsala, a udělala ze mně lhářku. Psychiatr měl pochopení podstatně více.

Uvědomujete si ten důvod, to, proč a kdy to vlastně začalo?

Teď se po 3 letech rozešel s přítelkyní, a je ve velké depce. Ale chápe, že ZROVNA TEĎ si právě nalít nesmí.
Psychika by si totiž spojila: problém, smutek, alkohol, uvolnění. A je to v pytli.

Venuše

Diky za rady. Muj muž ví,že piju. Jak už jsem psala,tak se tím zatím moc netajím,protože nechci dopadnout jak matka. Od nedele jsem nic neměla ani kapku. Já to mám občas takový nárazový. Ted třeba vydržím týden abstinovat a pak když si k tomu čuchnu,tak je to v háji. Ráno si nenaliji nikdy,ale pak už jen odpočítávám hodiny aby byl už večer a mohla si dát.. Sama jsem se opila asi ctyřikrát.. Jinak vždy vyhledávám někoho aby si dal semnou. A jestli pak bývám opilá? Téměř pokaždý,ale jelikož mám malý,tak se snažím kontrolovat.. Ale stejně je to špatný.. Než jsem otěhotněla,tak jsem v tom lítala dost. Pak se to uklidnilo a připadá mi,že už to zase pomalu začíná znovu,s vyjímkou toho,že nepiju tvrdy,ale jen to víno..

Kanino,
víno Ti chutná? Piješ ho kvůli chuti, nebo kvůli stavu, který Ti navodí?

Mieze
Tak proč jsi psala, že "dneska to jinak nepůjde"? To je první známka úniku. A přiznání si to, je první známka toho, že to můžeš vzít do vlastních rukou.