Agorafobie, panika

Reaguji na Patty:
Určitě půjdu! Sice zase jen na chvilku, ale zkusím zase o něco dál než včera. Přišla jsem z práce, tak uvařím oběd a půjdu s pejskama, tak mi drž palce

A chození do práce zvládáš dobře?

Tak super, s pejskama to bude lepší

Reaguji na Patty:
Tak já ráno jezdím s přítelem, máme stejnou cestu. on pak jede do školy, já cca 10metrů do práce. v práci jsem s pacientama, takže pernamentně s někým v kontaktu. a končím okolo 4, což on akorát přijede autobusem ze školy, takže na něj cca 10minut počkám a jedeme domů společně.
Jinak hlásím - s pejskama to byla úplná pohoda, 9ti mesíční štěně mě nenechalo myslet na nic špatného škoda, že si ho nemůžu brát s sebou pi cestování
Večer půjdeme ještě jednou

Tak jak pokračuješ, Ilovebeauty?

Reaguji na Ilovebeauty: Moc ti přeju pokroky

A jinak já jsem před pár měsíci omdlela a od té doby se mi nejspis rozvinula agorafobie. Mám strach, že omdlím znova. Mám to hlavně v dopravních prostředcích, ale někdy i doma. Jednou se mi to dokonce stalo i ve spánku ( cetla jsem ze u agorafobie je to mozné). Od té doby mám i někdy strach spát. Vypadá to tak, že mám hrozné pocity na omdlení a nekdy pocit nerealnosti sveta kolem, buseni srdce, tezce se mi dycha... Jenže překonávat se nijak nemůžu, já totiž všechny ty rizikové situace dělám pořád ( třeba jízda tramvají) a někdy se mi prostě udělá špatně a nic s tím neudělm nemáte někdo podobnou zkušenost? Ale neni mi spatne porad, treba jen nekdy.

Jinak stydím se jít na psychologii ci psychiatrii a v cem by mi pomohli? dali mi prasky? zadne brat nechci. Jinak moje mama mela agorafobii taky. Kdyz ji davali prasky, tak k tomu mela jeste spoustu dalsich strachu, treba se bala ze nevypla sporak atd.

Prosim napiste svoje nazory a rady

Reaguji na Janinkaa:
Tvé mamince její obsese nezpůsobily jistě prášky co brala na agorafobii, ale spíše se u ní rozvinul další příznak, to není neobvyklé.

A k Tobě...
Musíš se rozhodnout, co je pro tebe lepší. Žít s agorou (spíš to podle popisu vypadá na panickou poruchu, což je v důsledku jedno) a smířit se s ní,
a nebo jít k lékaři, a brát prášky. A chodit na terapii.
Nevím co čekáš od fora, v čem Ti pomůže, když sama píšeš, že léčit se nechceš.
Ne, že by naše psychiatrie byla bůhvíjak zázračná věda a že by se jí podařilo vyléčit lidi z psychických poruch.
To nečekej.
Ale může Ti pomoct zvládat ty stavy, naučit se pracovat s myšlenkami, které je přivolávají (KBT), a v nouzi nejvyšší použít piluli, no.

Jinak, jestli se cítíš dost silná, bojuj i bez doktorů. Držím pěsti.

Reaguji na Venuše:

Díky za tvůj názor. No mamka ty léky pak přestala brát a bylo to pryč, takže to nejspíš bylo tím. A já celkově moc nejsem zastánce prášků, není to dobré pro tělo. Chtela bych zkusit treba Bachovy květové essence. A ani nevim co cekam od fora- treba ze napise nekdo kdo to má podobny jak ja a napise nakou rada, ktera aspon trosku pomuze

Jani, myslím si, že ledacos dokáže člověk překonat sám... jen pokud je to ve stádiu, že mu to hodně ztěžuje život, pak je lepší psycholog.

Můžeš zkusit v dané chvíli hodně dýchat a snažit se přenést myšlenky na něco jiného.. třeba co musíš večer nakoupit, pozorovat lidi v tramvaji, co mají na sobě, myslet třeba na nějaký film, pozorovat auta...nevím....cokoliv. A pak je taky základ si uvědomit, že i kdyby jsi omdlela v tramvaji, tak se nic hrozného nestane, každému se občas udělá blbě... a lidé by ti pomohli. Dali nohy nahoru, něco studeného na čelo...a zase by bylo dobře. Je to nepříjemné, ale nikdo by z toho nedělal drama. Já už viděla asi 3 ženy, co sebou sekly v obchodě a nikdy by mě nenapadlo si o nich nic myslet nebo tak....a kdybych je teď potkala, tak je ani nepoznám. Prostě se to může stát každýmu, tak se snaž nad tím zbytečně nepřemýšlet.

Reaguji na Janinkaa:
Bachovky nejsou špatný nápad. Nebo homeopatika.
Já jsem zkoušela obojí. Na mě to nefungovalo.
Ale máš pravdu, že na pipule je vždy času dost, pokud to zvládáš bez nich.

Já to nemam nastesti tak hrozný jako to měla třeba mamka, ta nemohla sama vyjít z baráku a někdy i když byla se mnou tak jí prostě najednou nešlo jít, nebo tak, takze me to zas tak zivot nestěžuje a doufam, že se to nezhorší, ale jen bude lepšit Ale je to hodně nepřijemný.

Reaguji na Patty:

Diky za nazor

Ahoj holky, moc potřebuji poradit. Mám agorafobii a dvakrát jsem měla záchvat paniky - jednou, že omdlím, pak že umřu. Ve čtvrtek jdu poprvé k psycholožce, už se těším. Když mám jít někam daleko, mám strach, že omdlím nebo, že budu mít zase strach a nikdo mi nepomůže. Už sedím cca 3 měsíce doma, ve škole zatím v pohodě, třídní mám skvělou, pololetí uzavřené, akorát jsem se dnes měla dostavit na jednu hodinu, chybí mi důležitá písemka ještě z minulého pololetí-jediná neuzavřená známka a mamka se šla obléct, že mě tam teda zaveze, jet sama tramvají, to bych nezvládla, já už na sobě měla kabát a zase to přišlo - slabo, nevolno, ten divný pocit a strach, že tam dojedem a já tam sebou švihnu. Tak jsem mamku přemluvila, že zůstanu zase doma. Naštěstí mi to třídní omluvila ( mám tetanii, tak toto udávám jako důvod mé absence ) a jak se mamka sevlékla a řekla já si jdu teda ještě lehnout okamžitě mi bylo lépe, protože jsem věděla, že můžu zůstat v bezpečí. Nevím, proč to tak mám, s učiteli vycházím dobře, třídní beru jako nějakou příbuznou, které vykám, tak samo ona mě má ráda, děcka ve třídě mě berou a jsme dobrý kolektiv. Chtěla bych to překonat, ale vždy když už přede mnou stojí ten problém, nejsem si schopná vsugerovat, že je to jen psychika. Jediné, kam chodím, tak s pejskem, někdy jdeme do parku, když se cítím dobře, někdy jen před barák a domů. Bru B-Komplex, vápník, hořčík, Allegru. Vše schváleno dr. Vím, že můj příspěvek je dlouhý, tak snad mi některá poradíte, jak jste to zvládaly vy. Děkuji za jakýkoliv příspěvek.

Agora nemá žádnou logickou příčinu.... nemají jí jen lidé, které se něčeho bojí objektivně, ale mají strach i když jim vlastně nic strašného nehrozí.
Takže v tom příčinu nehledej.

Zkus to rozdejchávat, stoupnout si třeba k oknu a hezky nádech, výdech...

Mrkni třeba sem, celkem fajn pořady

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095946610-diag noza/dusevni-onemocneni/29-agorafobie/?odebrat=190

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095946610-diag noza/dusevni-onemocneni/36-panicka-uzkost/

Reaguji na Patty:

Děkuji, kouknu zítra, nemám sluchátka a chci si to pustit pro sebe Jsi hodná.

07:00:03 - Připojeno během spojování:
Agorafobie - jak zmírnit příznaky?

Trpíte tady někdo agorafobií? Jak se s tím vypořádáváte, popřípadě co vám na zklidnění stavu pomáhá? Za půl roku jedu se školou do Anglie a mám z toho celkem strach,jak to tam budu zvládat. K psycholožc se teprve chystám, tak snad mi nějak pomůže..

Toto je nova studie pochazejici z 2023 kterou vykonali studenti v Praze a v Edinburghu a dosli s temito zavery:

Titulek: Implikace Silných GABA Blokátorů jako Benzodiazepan

Abstrakt:

Benzodiazepiny, jako léčiva modulující gamma-aminomáselnou kyselinu (GABA), představují významnou skupinu psychofarmak. Mezi běžně předepisované benzodiazepiny patří léky jako Diazepam, Lorazepam, Alprazolam a Neurol. Tyto léčivé přípravky jsou primárně využívány pro své anxiolytické, sedativní, hypnotické a myorelaxační účinky.

V kontextu kognitivních funkcí má benzodiazepinová terapie negativní dopady, zejména na paměť, agilitu a úsudek. Značný výzkum ukazuje, že tyto léky mohou indukovat anterográdní amnézii a ovlivnit pracovní paměť, což má za následek sníženou schopnost zapamatovat si nové informace a zpomaluje kognitivní procesy.

Jedním ze specifických efektů benzodiazepinů je redukce agresivity, která je přičítána jejich uklidňujícím účinkům na centrální nervový systém. Toto snížení agresivity však může vést k paradoxnímu zvýšení strachu a úzkosti v sociálních situacích. V důsledku dlouhodobého užívání těchto léků byly pozorovány případy, kdy se u pacientů rozvinuly symptomy zvýšeného strachu z běžných činností, jako je nakupování nebo komunikace s ostatními.

Zvláště znepokojivým důsledkem dlouhodobého užívání benzodiazepinů je možný vývoj agorafobie, což je porucha charakterizovaná strachem z míst, odkud by mohlo být obtížné nebo trapné uniknout nebo získat pomoc v případě náhlého úzkostného záchvatu. Tento stav může vést k výraznému omezení denních aktivit a kvality života pacientů.

Tato studie poukazuje na potřebu pečlivého monitorování a možná omezení dlouhodobého předepisování benzodiazepinů, zvláště vzhledem k jejich potenciálním negativním dopadům na kognitivní funkce a duševní zdraví.