Agorafobie, panika

No.. Tak teď jsem se zlekla Nezvládám normální život.. promiň, ale znám spoustu lidí, co nejezdí busem.. a ano, mám problémy někde jít sama, zvláště řídit auto.. ale že by každý, kdo se bojí ídit vedl nenormální život? tak to bych opravdu k té psychiatričce pro antidepresiva měla zajít. já jen myslela, že se najde někdo kdo řekne : ano, vím co to je za fobii, měla jsem to, ale překonala jsem jí, protože jsem zhluboka dýchala a říkala jsem si bláboly ve smyslu "já to zvládnu, já to zvládnu".. po Tvém příspěvku mám spíše pocit, že jsem na dně a měla bych jít navštívit odbornou pomoc a jíst chemii. tohle jsem spíše chtěla vyzkoušet až jako poslední možnost..

Llovebeauty - no, nezlob se, ale já tě přesvědčovat, že je vše v pořádku, nebudu, Základem je přiznat si, že máš problém, ne to zlehčovat.

Nenormální život byl asi špatný obrat, ale rozhodně si myslím, že tvé problémy jsou vážné. Pokud tak strašně moc nestojíš o medikaci, OK, tak to zkoušej dál sama a po svém a bude moc prima, když se ti to skutečně podaří. A možné to je, nepopírám. Ale abys to takhle jako spousta klientů, co znám, nezkoušela deset let a ani poté nezměnila názor. Tím nechci říct, že tě to čeká. Jen vyjadřuji obavy a věř mi, že je mám podepřené nějakou x letou zkušeností z práce.

Reaguji na Lisa:
Takže si myslíš, že bez léků se tyto problémy zvládat nedají?

A co když se mi v životě stane něco opravdu zlého, když budu na dně? To pak budu brát ještě nějaké silnější AD, když už budu na nějaký ty navyklá, ne? možná se pletu, já o tom nic nevím, proto se ptám prostě jsem myslela, že ad se mají brát jako poslední možnost.. když má člověk nemoc a né jen psychické přesvědčení, že to nezvládne. já vždy myslela, že když se člověk snaží zvládnout např strach z pavouků, nakonec ho překoná a nejí žádné léky.. to by prášky jedl každý 3tí..

a nemohl by ti někdo ze začátku pomáhat? Mamka, přítel, kamarádka...?

Jinak bych ti doporučovala to zkoušet denně...i když nikam nemusíš a jdeš třeba jen na nákup. Tak si pro něj zkus zajet autobusem, třeba jen jednu zastávku, pokud tam někde máš obchod a jeď třeba s přítelem. Prostě si zkus uměle dělat překážky, každý den něco a ono to pak půjde. Bude to lepší a lepší...někdy zase třeba bude hůř, tak dáš menší překážku, pak to zkusíš znova...Vím, že se ti do toho nebude chtít, on se člověk tomu rád vyhýbá, ale chce to se nutit, i když je ti blbě, ale prostě to brát tak: musím to zkusit, pak mě to posune dál, tak ty nepříjemné pocity přebiju a jdu do toho. Prostě to brát jako šanci, jak se vyléčit a neutíkat od toho, i když to je příjemnější.

a jaké je pak vysazení antidepresiv? Nejsou návykové? A můžou se vůbec kombinovat s antikoncepcí? Co se děje pak, když to člověk vysadí? Zvládá to všechno dobře v pohodě dál? Nebo má "absťák" a zase to nejde?

Ilovebeauty: panická porucha není totéž co fobie z pavouků. S tou se dá v pohodě žít, ale s panickou poruchou moc ne. A pokud máš psychické problémy, které ti významně zasahují do života (nemůžeš do MHD, sama do auta, do výtahu... a když se to nebude léčit, tak přijdou další místa a situace, kam nebudeš moct), je to indikace pro nasazení léků. Nevím, jaké léky jsi brala předtím, ale zřejmě by to chtělo nějaké jiné, tamty se na tvoje potíže očividně nehodily.

Patty: antidepresiva (SSRI) nejsou návyková, smějí se kombinovat s antikoncepcí, některá se dokonce mohou brát v menších dávkách a pod dohledem v těhotenství. Abstinenční příznaky nemají, jen se nesmějí vysadit ze dne na den. Pokud je nemoc dostatečně vyléčená a pacient případně prošel terapií, potíže se po vysazení nevrátí. Ale to je velmi individuální, někdo je musí brát dlouho, někdo ne.

No, já nejsem psychiatr. Navíc má zkušenosti spíše s depresivními pacienty. U těch pokud se cca třikrát vrátí deprese zpět, se doporučuje už braní celoživotně. Přičemž deprese se vrací v cca 50% případů tuším. Ale medikace není jediná lékařská metoda, jak deprese zmírnit. K úzkostným poruchám se obvykle min zpočátku předepisují i anxyolytika.

Účinek AD je podle mě znatelný cca až po měsíci užívání. A užívat se nemají kratší dobu jak 6 měsíců. Moderní AD NEJSOU NÁVYKOVÁ. Anxyolitika se nemohou brát dlouhodobě, berou se jen do začátku jako taková další podpora. Nejsou nijak výrazně návyková, ale pokud by je někdo bral skutečně dlouhodobě, tak by mohla začít být, proto je třeba dodržet pokyny lékaře.

Jinak co já vím, někteá antidepresiva snižují účinek HA, nicméně ne všechna, záleží na konkrétním preparátu. Neslyšela jsem, že a priori by se nesměla nikdy ultimátně brát HA. ALE chci zdůraznit, že pokud má někdo potíže s úzkostmi a depresemi, VELMI nedoporučuji tak jako tak antikoncepci brát, Dost se spekuluje o jejím negativním vlivu na tyto poruchy

Tak jsem se teda po Vašich příspěvcích naštvala. oblékla jsem se a šla jsem ven. JÁ jsem šla ven SAMA! 4 roky jsem nikde ven sama nešla, ale po tom, co jsem tady četla o tom, jak to nezvládnu bez léků jsem se naštvala a prostě ŠLA! sotva jsem vyšla z paneláku, udělalo se mi zle.chtělo se mi zvracet, měla jsem pocit na omdlení, nemohla jsem skoro jít špatně se ji dýchalo. ale já se NECHTĚLA zastavit! zazmatkovala jsem a otočila jsem se, že půjdu zpět do baráku. nemohla jsem v kapse najít klíče, zpanikařila jsem ještě víc, ale nakonec jsem je našla, uklidnila jsem se a na zastávce jsem viděla nějaké lidi. najednou jsem si uvědomila, že se na mě vůbec nedívají, bylo jim jedno, co tam děám. to mě uklidnilo. tak jsem šla dál. obešla jsem CELOU ulici - SAMA! vrátila jsem se ke dveřím paneláku, ale byl to tak krásný pocit, že jsem venku SAMA, že jsem si kolečko dala ještě jedno! chvíli jsem tak stála a dívala se na lidi okolo mě. nebála jsem se. prostě jsem tam jen tak stála. po návartu do 5tého patra mi otevřel přítel a čučel na mě, kde jsem jako byla ¨
zítra jdu znovu! zase sama a půjdu dál než dneska! já Vám ještě ukážu, že to zvládnu!!
a až dojdu z jedné zastávky na druhou, pojedu autobusem domů! já to prostě dokážu! a ikdyž mi dnes nebylo nejlíp, co jsem svou cestu absolvovala, věřím, že každým dnem, co budu takhle chodit, mé strachy budou menší a menší! nevím, jestli sednu do auta sama. po loňské bouračče v zimě nevím, ale vím, že na procházky sama chodit zvldánu!

díky PATTY za podporu !! já to zvládla a do konce týdne tím autobusem tu zastávku dojedu!!

No tééééda, zírám a gratuluju k prvnímu krůčku Jen tak dál...hlavně..i kdyby někdy přišel den, kdy to nepůjde, jakože se to stát může, tak nezmatkuj a dej si třeba zase jednodušší úkol.
Je to běh na dlouhou trať, ale ono to půjde, uvidíš Držím palce

Reaguji na Patty:
Mám úplně super pocit, že mě někdo tak nabudil a já prostě šla! je mi skvěle!
Nakonec jsem se rozhodla, že to může souviset s HA a hodila jsem plato do koše. Chci začít znovu. Když tak počítám, HA jsem začala brát v prváku před 7mi lety a jezdila jsem normálně busem. V druháku jsem omdlela a už jsem jim nikdy nejela. to je 6 let.. pevně věřím tomu, že když tu mršku vysadím, po půl roce, co odezní všechyn látky z těla, se vrátím do normálu.
Bože! Já jsem tam šťastná!! Já jsem byla venku sama! to je prostě neuvěřitelné!! ěkuji za nakopnutí!!

No to je právě ono, člověk má pak radost, že to zvládnul...a ten pocit za to taky stojí. S tou HA by mě to nenapadlo, ale je fakt, že když o tom přemýšlím, tak že by mohla mít vliv. I holky tu někdy psaly, že s HA jsou víc nervóznější atd. V tom bude mít Lisa pravdu.
Tak přeju hodně síly na další překážky a piš další pokroky! A piš i když to nepůjde, my tě zase nějak nakopneme

Gratuluji a dovoluji si upozornit, že jsem nikdy nenapsala, že to nezvládneš bez prášků. Napsala jsem, cituji "A možné to je, nepopírám" Takže jen tak dál a uvidíš

Reaguji na Ilovebeauty:
Přesně vím, jak se cítíš. To je super, že jsi to zvládla - jen tak dál!

Reaguji na True:
Děkuji! Hned se mi lépe vstávalo
první tabletku HA jsem tedy vysadila a doufám, že do půl roku už budu všech hormonů zbavená
bude to běh na dlouhou trať, ale to, že jsem to včera zvládla, mě pořádně nakoplo!

A co bude dneska? Chtělo by to zase ven, ne?