Adopce na dálku

Sice je to kruté, ale ano. Naši předkové si tím taky prošli, my můžeme být jen rádi za to, co máme.

No jasně, všude AIDS, takže ty děti jsou fakt většinou sirotci. Nikdo vás nenutí platit. Ale rozhodně je to ta nejbohulibější činnost, pokud to někdo dělá

Ano, je tam divočina, ale od toho tu jsme, abychom se jim snažili pomoct My máme na výběr, jestli si pořídíme jedno nebo tři děti, ale jak už bylo řečeno, tam o antikoncepci neví. Jejich náboženství je jejich věc, jim by zase mohlo připadat divné to naše. A že je to tam samá špína a nemoc a hygiena žádná to taky není věc, nad kterou bychom měli dělat fůj, ale spíš se snažit pomoct zasíláním peněz na hygienické potřeby a očkování. Podle mého názoru není řešením nechat je tam napospas. Samozřejmě, že jsou děti i u nás, které potřebují péči, ale myslím, že je velkou zásluhou starat se o děti všude ne?

Ti co se koupou v Ganze se k Alláhovi nemodlí, jen tak pro upřesnění. A navíc já jim chci pomoct bez ohledu na jejich kulturu a ne je měnit. To je jedno mám jiný nazor. P.S. děti nemám, i když si myslím, že to s tím vůbec nesouvisí

Mal_Doran
K Tvé obavě o využití příspěvku - projekty Adopce na dálku jsou financovány nejen z kapes altruistických dárců, ale také ze Zahraniční rozvojové pomoci ČR, Evropské komise apod., takže vyúčtování těchto dotací je podrobeno poměrně přísné kontrole. Pro klid, že peníze vynakládáš účelně, je možné preferovat takovou organizaci, která je na tyto veřejné zdroje napojena - např. zmíněná Arcidiecézní Charita.

Já mám adoptované dítko z Guinei. Organizace se jmenuje pro-contact. Neřadí se mezi církevní organizace, což byl jeden z důvodů proč jsem se pro to rozhodla. Jaký má můj chlapeček náboženství nevím, a je mi to jedno. Nechtěla jsem aby mu jeho kulturu nebo víru narušovalo nějaké jiné náboženství. Na začátku jsem nevěděla vůbec nic o žádné organizaci pro adopci dětí a na netu jsem náhodou našla diplomovou práci jedné studentky na tohle téma. Porovnávala organizace na adopci v české republice. Tahle vyšla jako vítěz a já jsem moc spokojená.

v Čechách je dost dětských domovů a jistě i dost sirotků,kteří by ti byli vděční za dárek.Jenže to holt není tak populární.
Nebo domovy důchodců,těch je taky dost a v nich lidé,co nikoho nemají.A mnohdy jim nezbyde na nic po zaplacení péče v domově.

MiniLin, jsi úplně blbá, i když máš děti, tak si nemyslím, že vůbec víš, o čem mluvíš. Ono evidentně mít děti nznamená mít patent na rozum.

Moc by mě zajímalo, jak se asi mají snažit děti, které přišly o rodiče během příšerných válek, případně které umírají hlady, protože prostě není voda, není jídlo, všude je sucho. Že tam spousta lidí neví nic o antikoncepci, či na ni nemá peníze, to je zřejmě taky problém, který se nevyřeší jen tím, že se "začnou snažit".

Nehldě na to, že koho tam nezabila sucha a příšerné podmínky, toho tam zabíjí AIDS.

Miluju, když Evropan káže lidem, kteří žijou tak, jak by se mu nesnilo ani v nejtěžších nočních můrách.

Laky
Na financování náhradní rodinné péče v ČR jdou samozřejmě podstatně větší prostředky než do zahraničí. Stanoviska pracovníků domovů k zasílání dárků najdete zde

Adopce na dálku je projekt vzdělávací, vzdělání je to, co může třetímu světu nejspíš pomoci. Když se někdo rozhodne takhle pomáhat, nechápu, proč by za to měl být ještě peskován nebo poučen, že by buď neměl pomáhat vůbec, a nebo nějak jinak.

Tak jsem si pročetla diskuzi, protože adopce na dálku je u mě aktuálním tématem. Právě čekám na přidělení holčičky z Haity. No co chci napsat je, že absolutně NECHÁPU z některých komentářů...úplně se mi udělalo zle z útočnosti a nechápavosti některých příspěvků. Prosím, než začnete něco kritizovat, ověřte si fakta a trošku se zamyslete. Přesně jak napsala hašlerka .. vzdělání dětí je to na co přispíváme a co může být cestou k tomu aby se život v těchto zemích zlepšil.

MiniLin
Nemůžu nereagovat. Po přečtení tvých přísěvků prostě musím konstatovat, že je z tebe cítit nejen velká omezenost, ale i zlo a sobectví.
Ráda bych se mýlila....
Jsem ráda, že nemám ve svém okolí lidi, kteří smýšlí jako ty a doufám a věřím, že takových lidí je menšina.
Je ale zbytečné ti něco vysvětlovat, protože nevidíš dál, než na špičku nosu.
Měla jsi štěstí, že jsi se té Gangy nenarodila zrovna ty.

Přesně tak!

Chápu. Já mám ještě teď husí kůži z těchto příspěvků..

Já teď nedávno viděla v Sama doma (tuším) rozhovor s jedním cestovatelem a etnologem, který jezdí pravidelně už řadu let za Indiány (bohužel už si nepamatuju stát-prostě někde v JAm) a říkal tam velice zajímavou věc: že adopce na dálku nemá smysl v případě "zachovalých" přírodních národů, které si doposud udržely svůj tradiční způsob života. Tito lidé prý pomoc nepotřebují, jsou plně soběstační. Pomoc má přicházet do míst, kde už se tradiční způsob života rozpadá a kmen (nebo jiné seskupení lidí) se potřebuje naučit civilizovaným návykům, aby přežil-čili modernější způsoby zemědělství a podobně.

Tohle mi dalo podnět k tomu začít nad celou věcí uvažovat trochu jinak a hledat dítě zejména podle toho, z jakého místa přesně pochází a komu všemu může jeho případné vzdělání pomoci. Ono adoptovat si dítě a vědět akorát to, že je to sirotek odněkud z Indie, je sice pěkná věc, to nepopírám, ale mnohem užitečnější by bylo adoptovat dítě z místa, kde se jeho vzdělání může široce uplatnit.

Já sama žádné dítě adoptované nemám, a to proto, že organizacím, které toto zajišťují, prostě také nevěřím.. ale pán, který ve zmiňovaném rozhovoru mluvil, sám osobně zajišťoval pomoc asi pro desítku malých Indiánů.. toto se mi velice líbilo, je to přece jen jednotlivec, se kterým může člověk navázat bližší kontakt a lépe slodovat, kam jeho peníze skutečně míří. Takže řešením pro ty z vás, kteří také jako já velkým organizacím nevěří, může být najít si někoho podobného jako je tento pán a realizovat pomoc přes něj

Je svobodné rozhodnutí každého, kde chce pomáhat (a jestli vůbec chce).
Je možné, že si lidé v rozvojovém světě způsobují některé problémy sami, jak tady někdo psal, ale je to spíš z nevědomosti než úmyslně. Prostě do jejich společnosti pronikají různé vlivy a nové fenomény, se kterými si nedokážou poradit. K tomu, aby se s těmito problémy vyrovnali, pomůže právě lepší vzdělání.
To, že někdo pomáhá zahraničním dětem neznamená, že pro svoje děti nedělá maximum a že se nesnaží pomoci tuzemským handicapovaným dětem, starým lidem, týraným zvířatům atd. Jenom většinou nemá potřebu se tím chlubit.