Adopce ze zahraničí

Ahoj Liso,
můžu se zeptat (pokud to není tajné), co Tě k tomu přivedlo? Moc by mě to zajímalo..

S manželem už asi rok koketujeme s myšlenkou, že bychom si taky jedno mimčo adoptovali; vzhledem k původu manžela by to bylo malé alžířátko : )
Proto se připojuji k otázce a budu ráda za jakékoli info. Např. jak dlouho se musí čekat, jaké papíry jsou potřeba etc. Vůbec nic o tom nevím..

Dřív jsem se o adopci docela zajímala, ale informace mám jen ze stránek, ze kterých jsi asi čerpala taky. Jde to jen ze zemí, které mají podepsanou úmluvu o adopci a to po roce, co se nepodaří najít vhodné dítě tady. Ale to jen tak všeobecně, více informací dostaneš učitě v Brně, kde se na to specializují
Jinak problém, bude spíš v překladu dokumentů apod., jinak pokud je to ze zemí úmluvy by to nemělo probíhat snad nějak moc rozdílně.

Jestli jste ještě nekoukali, zkuste umpod.cz

No, jedno vlastní dítě mít asi tak nějak budu..ale říkám si proč rodit další, vždyť už je jich tolik, které někde hladoví a nemají tátu a mámu. Myslím, že tomu dítěti bych změnila (resp zachránila) život....Nemyslím si, že to je nabubřelá myšlenka, viděla jsem, v jakých podmínkách žijí.

Přítel by rád černou holčičku, mně je to jedno

Já osobně jsem si také říkala, že bych si k budoucím vlastním dětem (zatím žádné nemám) adoptovala cizí dítě-v podstatě proto, abych někomu pomohla. Pokud bude moje ekonomická situace taková, abych to zvládla, ráda bych tohle realizovala. A myslím, že pokud se člověk rozhodne adoptovat dítě v podstatě jen proto, aby pomohl (čili ne proto, že vlastní dítě mít nemůže a nějaké chce), je nejlepší volba adoptovat si dítě právě z nějaké chudé země. Naše děti se totiž oproti sirotkům někde v Africe a Asii mají v dětských domovech "jako v bavlnce".

Tohle je můj důvod, proč adoptovat dítě z ciziny.

Jo, tak to mám přesně stejně..akorát vlastní dítě mít nutně nemusím..uvidím, co se mnou život zamýšlí

Lisa
A můžu se zeptat, jestli plánuješ být jako "svobodná matka" po adopci. Zajímalo by mě, jestli je možná adopce, když jsem svobodná, pracující...

je jasné že po materiálnej stránke je to v našich decákoch OK, ale oveľa podstatnější problém je že trpia sociálne a na duši - vyrastať s vedomím ´moji rodičia na mňa kašlú´, to je strašné! tiež by som raz chcela "adoptovať", naše dieťa, kľudne rómske.

V mém okolí je několik rodin, co mají adoptované rómské děti a pravdou je, že tyhle děti potřebují pevnější ruku a člověka, který je silná osobnost. Nemyslím teď, že by se tyto děti měli nějak fyzicky trestat, to vůbec ne, proto nechci, aby to tak vyznělo.. jenom potřebují zvýšenou péči a vedení, protože často velice rychle přerůstají přes hlavu.
Je to hlavně dáno přístupem okolí, protože se k těmto dětem mají tendenci stahovat malí grázlíci, kteří uvidí "cikáně" a hned si myslí, že je to spřízněná duše pro jejich lumpárny. Proto to pokušení a tlak okolí na tyto děti bývá větší a myslím, že ne každý má předpoklady pro to, aby tato děti zvládl vychovat..

Ahoj,
všem, které máte adopci ze zahraničí v plánu, moc fandím.
To co teď napíšu, neberte, prosím, ve zlém. Jenom jsem se chtěla zeptat, jestli jste uvažovaly i o tom, že dítě z Asie nebo Afriky bude mít vzhled, který mu tady v ČR vzhledem k poměrně silným rasovým předsudkům může působit potíže. Bohužel nejsme tak daleko jako třeba ve Skandinávii, kde je naprosto běžné, že má blonďatý pár malého černouška. Je to prostě jejich dítě a nikdo to neřeší. Obávám se, že u nás by to takto nebylo. Moje sestřenice má dceru s Angolanem, letos bude neteř maturovat. Je to krásná chytrá holka, vyrostla tady, mluví samozřejmě perfektně česky, ale z toho, jak se k ní někteří lidé chovají, je mi nanic.
Držím vám všem palce a přeju, aby vám vaše plány vyšly, buďte však připraveny i na tuhle odvrácenou stránku adopce z ciziny.

další věcí je také to, že bude.li potřebovat dítě krev, může nastat problém (mají úplně jiné podskupiny (ale to je to nejmenší). Co třeba ledviny, kostní dřeň (ano endává se tak často a ne každé dítě je nemocné, ale stát se může a vy máte větší šanci zachnánit české dítě než černouška).

Hanulli: no tak mám přítele a plánujeme po škole svatbu a tak, takže svobodná nebudu, ale i jako svobodná můžeš adoptovat.

Linsday: v situaci, kdy se rozhoduji mezi tím, že dítě nechám tam, kde je a umře hlady či na nějakou nemoc, a nebo ho vezmu k sobě a neumře hlady, mi téma jako kostní dřeń přijde bezpředmětný. A taky se můžeš léčit kdekoliv v Evropě a tam už je menšin přeci jen více.

Vzhled bude asi docela dráždit...nicméně dráždí i dítě tlusté, brýlaté, movité, chudé...si nevybereš

Lisa
to zní sice mc pěkně, ale až budeš nějaké takové africké dítě mít a bude mít nějaký problém, pak pochopíš o čem mluvím a ani jinde v Evropě mu nemusí pomoci. Ano buď může umírat hlady tam a nebo se mu třeba někdy může něco stát tady a pravděpodobně nestane. Ale ty pak budeš jako matka trpět a říkat si, kdyby bylo mé dítě z ČR mělo by větší šanci. Navíc pokud vám jde jen o to, pomoci jim od hladu a bídy můžete přece pomáhat mnohem efektivněji t.j. adopce na dálku (tím můžete podporovat za stejné peníze jako kdyby jste měli dítě doma tam třeba dětí 5). To jedno vyvolené dítě co se dostane sem tam otázku hladových dětí nespasí a naopak: pokud se nějakému dítěti podaří dostat se, ostatní to tam vnímají jako křivdu, že jen tohle a jiné ne. Pokud vám jde jen o pomáhání a ne o to mít doma černouška, pak se dají najít mnohem efektivnější cesty. Pokud vám jde o adpoci dítěte, nechápu proč si nevezmete české dítě.

Lin: Ale já i bydlí na malé vesnici a bydlí tu i černošská rodina. Já bych vážně neřekla, že bude problém s léčbou, případně, že bude problém s léčbou v Německu či Rakousku. Máš nějakou konkrétní zkušenost, v čem a proč je problém?

Jinak adopci na dálku už máme, ale mám pocit, že ta záchrana, kterou jsem měla na mysli, není jen otázkou finanční