"Rovnocennost" mezi rodičemi a dítětem

No ale ve své podstatě to tak je... Mladší jsi, to je fakt, také budeš ve 40ti nahlížet na 18ti leté holky jako na děti, já na ně také tak nahlížím a to mi zatím jen táhne na 30... A nemysli si, v 18ti jsem také měla pocit, jak moc dospělá a vyzrálá jsem. A nezkušená jsi taky, to ber vlastně jako plus - nevím, jakými krizovými situacemi sis prošla, co sis prožila, ale právě různé vyhrocené situace dělají člověka dospělého. A podle toho co píšeš ti rodiče věří, mě nechtěli pouštět ven ještě ve 20ti A abych v 18ti přespala u kluka? No neexistovalo...

I když ti bude 40, tak pořád budou na tebe nahlížet jako na tu mladší, na svojí dceru. A to že říkáš "Jsem dospělá, oni mě nechápou.." to rozhodeně není výraz dospělosti. Výraz dospělosti je to, že pochopíš, že oni jsou tvoji rodiče, vždycky budou a ten strach tam bude vždycky, ať je ti 5 nebo 18.
Já rodiče beru, tak jak jsou, když si myslej, že si určitý věci nezařídim, tak je vyslechnu, nechám si poradit nebo si to prostě udělám po svym a neřešim je... Je mi 20..ale prostě stejně vim, že dokud budu u nich bydlet, tak je musim respektovat. Jsem ráda, že je mám, dokud je mám.

Reaguji na Silvie OK: ano smaozrejme že na ně budu nahlížet jako na mladší, ale nebudu je podcenovat a budu jim verit

ale tohle jsem já nidky neřekla, já jsem pouze napsala, že se cítím být dospělejší než mí vrstevníci a tak to je, říká mi to hodně lidí ale oni to nevidí vždy mě porovnávaly s jiníma

No a v čem ti teda nevěří? V čem tě podceňují? Pouští tě k příteli, pouští tě "kalit"...
Myslím, že jsi se spíše nesetkala s opravdovou nedůvěrou a podceňováním rodiče versus dítě
Buď za to ráda

Reaguji na Silvie OK: ano já vím, že to mám doma Ok nebo tak je to i horší, ale prostě člověk který nezažil to že mu vlastní rodič "nevěří"v některých věcech nebo spíš ho nepodpoří takto zamrzí Nebo asponsnaží se porozumět jo, vyslechnout muj nazor a pak říct že bych měla změnit to a to ale oni to hned zavrhnou.

Když tě neomezujou, tak na co si pořád stěžuješ?
To, že tě vnímají jako své dítě ti nějak vážně ubližuje, či co?
Promiň, ale moc dospěle tvé nazory neznějí.
Například, tato věta se ti fakt povedla:

Reaguji na True: jasné že mě hodnotíš podle toho co jsem napsala, ale tak když mě neznáš to se pak těžko vysvětluje asi jsi nepochopila muj problem. Ja si na nicnestezuju !

Celou dobu, co jsem četla tvé téma, jsem si říkala, že jsi vyspělá, než jsem došla k tomuhle a pak už se to táhlo ..tolikrát oslovit mámu matkou ..a příjde ti vyzrálé chtít po mamce, ať ti půjčí auto, když ti ještě není 18? .. Já nemohla chodit ven až do 19, ani mít kluka, byla jsem vzorná premiantka a stejně jsem byla pořád ta hloupá, co jí srovnávala s ostatníma.. a teď? Na mamku se nezlobím, byl to prostě její typ výchovy, každý má nějaký..řekla bych, že tvoje mamka ti dává příliš svobody a začíná se jí to vracet ve zlém .. važ si toho, co máš doma, uvědom si, že dospělá ještě nejsi a že budeš jejich dítě i v 50.. ale to si uvědomíš, až budeš opravdu dospělá.. jinak chápu tě, já si připadala dospělá už jako kojenec, bože jak já nesnášela, když mamka olizovala lžičku, než mi jí dala do pusy! Chtěla jsem křičet, nadávat ji, ale nemohla jsem, byla jsem příliš malá

Jé, to jsem přehlédla, no tak to je mazec

Fellys, poděkuj svý mámě za to, jaká je to zodpovědná ženská...

Tak teď se budu muset nad sebou zamyslet. Mému synovi bude v prosinci taky 18 let, ale ve všední den, musí být doma do 20.00 a o víkednu do 21.30. Delší pobyt venku se řeší individuálně a vyjímečně. Má od 15 let slečnu, považují se za vážnou známost, ale spala u nás všehovšudy 2-3, prostě VYJÍMEČNĚ

Matka ( jak ji krásně oslovuješ ), možná nemá řidičák, ale má rozum a naprostou pravdu.
Já chápu tvoje pocity "dospěláka", kterému nikdo nerozumí, ale važ si toho, že máš zázemí, rodinu, která tě podporuje, stará se a zajímá se o tebe. Není to samozřejmost..
P.S.: Ujišťuji Tě, že jestli tě rodiče milují, tak tě prostě budou brát jako jejich holčičku celý život. Mě je 38, ale naši se o mě starají pořád. Pořád mají pocit, že mi musí radit a ochraňovat mě..Já jsem šťastná, že je mám

Fellys jsem o dva roky starší než ty a neboj ono to příjde, pomalu ale jistě. Přece jen ti je stále 17let a to je pro rodiče hrozně málo
Já žiju už X let po intrech a kolejí a můžu říct, že mě máma bere sobě rovnou ale stále trne hrůzou když odjedu s kamarády na chatu nebo jdu ven pařit... Chápej, že pro ní budeš vždycky její dítě a že o Tebe bude mít vždycky starost a strach.

To chápu, mám staršího bratra a kdykoliv někam vyjedeme máma se pomalu modlí aby nás nikde nezabil a to řídí 4 roky a řidič je docela dobrý... představ si tedy co prožívá máti když tobě je "jen" 17let a ještě nemáš řidičák...

No takové "vycházky" jsem měla na internátu v týdnu, o víkendu jsem mohla po domluvě...
Přijde mi to docela tvrdé... nemyslím, že by jsi ho měla pouštět každý den do rána ale přeci jen do 20:00 je to docela mazec, zvláště teď v létě...
Já mám s mámou ještě teď docela fajn dohodu, že když jdu někam ven tak jí každou hodinu jen prozvoním aby věděla že žiji Možná by syn vyměnil takovou dohodu za delší "vycházky"

Mám naprosto úžasné rodiče. Přesto, když jsem něco chtěla, musela jsem se přičinit sama - to vážně není o finančních prostředcích a znakem dospělosti není říkat, že by bylo dobré udělat to a tamto nebo že chceš udělat to a tamto.
Pokud chceš svůj vlastní pokoj, doporučuju použít/nabídnout své vlastní síly nebo rovnou začít. Na vyklízení, vymalování stěn, natěračské, úklidové práce určitě stačíš. Případně si pozjišťovat cenové a termínové možnosti u řemeslníků, a pak je předložit rodičům atd.

Půjčování auta bych vyřešila tím, že bych se rodičům nabídla, že je zavezu kam potřebují, třeba na nákup, k lékaři atd., dalo by se tak postupně získat jejich důvěru v tvé řidičské schopnosti.

Na každého něco platí, ale uznávám, že s některými lidmi pohne máloco, tak přeji pevné nervy.

No jasně, že budeš pořád jejich dcera! Pořád jejich dítě. Co čekáš jinýho? Až ti bude 30, tak to bude možná stejné. Akorát už třeba nebudeš bydlet s rodiči, ale budeš mít svůj život, takže to nebude tak viditelné. Já nevim, co si představuješ, že se k tobě rodiče začnou chovat jako ke kamarádce? Stále budeš jejich holčička, který budou radit, ochraňovat jí atd.
Naopak mi přijde velice nevyzrálé tohle řešit, jak už tady někdo napsal. Je mi sice jen o pár roků víc než tobě, takže bych ti asi měla rozumět, ale nerozumím. Tohle by mě nikdy nenapadlo řešit. Nikdy nemůžeš být na stejné úrovni jako tvý rodiče, vždycky budou mít navrch, když to takhle řeknu. Teď mi možná napíšeš, že nerozumím tvému "problému", ale jo, já vim, jak to myslíš. U nás to tak v podstatě taky je, že moje pravda (názor na něco) není brán uplně vážně, nevěří mi a vedou si pořád svou. Ono se ale třeba časem ukáže, že jsem měla pravdu já Ale rozhodně mě to nijak netrápí, to je prostě normální.
Vyřešit to můžeš maximálně tak, že se naprosto osamostatníš, budeš si vydělávat, platit bydlení, jídlo a vše ostatní a nebudeš potřebovat žádnou pomoc od rodičů. A stejně kdybys za nimi posléze přišla, pomohli by ti, protože jsou to tvoji rodiče...