Tak mě napadá téma, bude mi už 18 let a myslím, že na svuj věk jsem docela vyspělá po psychické stránce více než dost. A proto mě hodně začíná štvát to, že rodiče mě pořád vidí to že já jsem mladší (jako oni) a proto jsem ještě přece nevyzrálá, nezkušená a nic o životě nevím. Jenže oni toho moc neví o mě, aspon mi to tak přijde. Protože jakoby se nedokážou přenést přes to, že už jsem téměř dospělá, něco jsem si taky už zažila a mám na věci taky svůj názor(a myslím že dobrý) a dokážu si věci zařídit sama apod. Ale prostě mě tak neberou. Taky to tak máte? snad mě chápete jak to myslím. A začíná mě to hrozně štvát.
Ahoj, naprosto chápu, že Ti to vadí. Mně je 19 a naštěstí, už mě naši přestali brát jako dítě, ale berou mě jako dospělou osobu...možná je to tím, že jsme začala pracovat a v poslední době jsem udělala pár "velkejch" kroků dopředu. Jestli Ti to vadí, opravdu bych si s němi promluvila, jelikož to musí být strašně otravané a člověk se pak kolikrát dostane úplně zbytečně do konfliktu.
Reaguji na Nika115: Je rpavda, že ted taky rpacuju- sice jen brigádně ale dělám velmi zodpovědnou práci a hodně časově a fyzicky náročnou takže trochu vidímzměnu, ale jakmile mám chvílu volno a jsem třeba na 3 dny doma začíná to znova. Doma ani moc nebývám, povětšině jsem každý den u přítele a dom jezdim až večer. naši mě mají rádi,jinak bych si na ně nemohla stěžovat, ale tento přístup mě hrozně vadí, myslím že to bude i kvuli me mladši segře.
Já jsem měla taky takovej pocit, ale to sem byla blbá Tim to nemyslim na Tebe špatně, myslim to o sobě, když se tak ohlédnu jak jsem se chovala..
No asi bys měla jít mladší sestře příkladem, ale divím se, že tě berou za dítě i když si u přítele a asi často - přespáváš?
nezlob se na mě, ale tyto názory považuju za nevyspělé. stejně jako ty časem začneš chápat, že se k tobě budou i přes dospělost chovat jako k mladší, protože jsi jejich dítě, tak oni začnou chápat, že jsi dospělá a samostatná. jde to pozvolna, člověk si toho ani nevšimne a pak zjistí, že ta matka, co lezla v -nácti na nervy, je docela fajn ženská. no a přiznej si, i když jsi možná něco zažila, nic moc o životě ještě nevíš. jak vydělat peníze, jak uživit rodinu, jak zvládnout manželskou krizi, jak se srovnat s rozvodem, se smrtí rodičů, s tím, že tvoje děti dospívají, že tě vyhodili z práce,...
Já bych naopak jako výraz dospělosti viděla to, že pochopíš, že tě pořád vidí jako své dítě, tak to prostě je, že respektuješ, že mohou mít i jiný názor. protože stejně tak oni něco prožili... Já to tak nikdy neměla, pořád budu za mámou chodit jako za svou mámou, zkušenější, ostřílenější, pro radu, ať už mi bude 20 nebo 50, stejně jako to vidím u nich, babička ji pořád vidí jako své dítě (samozřejmě chápe, že je to 40letá ženská s vlastním životem a vlastními zážitky) a ona ji jako svou mámu - životem zkušenější a protřelejší.
Já taky šílela. Ale teď vidím, že i ty poučky, zakazování a všecko byly proto,že mě milují a nechtějí,abych si nabila nos. Jak mě kdysi (ještě v těch 18) štvalo, že se mě přeptávají, mluví mi do rozhodnutí, tak teď si je svolám, oznámím situaci, navrhnu řešení a ptám se jich. Tahle forma vztahu je naprosto úžasná a lituju,že jsem na to nepřišla dříve.
Reaguji na Majiiinka: o to nejde, oni si jedou taky na chatu, já jsem hrozně samostatná jezdu ted i do anglie nebo spíše letím, domu mužu chodit ve všední dny třeba ve 12 ale dkyž napišu že dojdu pozdiš tak v pohodě, chodím normálně kalit a tak ui přítele spímkdy chci ( je mu 23) takže naši toohle neřeší.
Jde spíš o jiný problém ne že by mě nějak omezovali nebo tak ale pořád to cítím z toho chování. Nevím jak to popsat. Prostě neberou to že já už jsem taky dospělý člověk jako oni ale je mi třeba o 30 let méně ale jinak jsem na tom uplně stejně ale pro ně pořád budu ta dcera!
Reaguji na vilaamalka: ano vím že mě rodiče mají rádi, já je mám taky ráda a ty pubertální doby kdy jsem je nesnášela jsou už pryč, ale já už mám prostě pocit že bych se mhola osamostatnit, nechápu mé potřeby kolikrát. třeba krásný příklad, mám pokoj se seégrou která je ve věku 11 let- silná puberta- bere mi všechno co može, mamka se tomu snaží zabránit ale přitom máme vedle ještě jeden volný pokoj velký celkově by to mohl byt i byt a oninejsou schopnimi to zrekonstruovat. Nejsou v tom peníze nebo tak ale prostě nevím jak to nazvatt.
Cituji vilaamalka: když jsi možná něco zažila, nic moc o životě ještě nevíš. jak vydělat peníze, jak uživit rodinu, jak zvládnout manželskou krizi, jak se srovnat s rozvodem, se smrtí rodičů, s tím, že tvoje děti dospívají, že tě vyhodili z práce,..
ano tohle opravdu jsem nezažila ale taky mě to čeká. Ale třeba zažila jsme i jiné věci co oni ne. A to vím. Nechci být na nich závislá proto chodím do práce a starám se o sebe sama, ale matka mi ani natolik nevěří, že mi nepujčí auto a tady to je krásný příklad toho jak mi nevěří- myslí si o mě že nejsem na to ještě připravená- přitom matka ani řidičák nemá.
Reaguji na Kubacis: ano samozřejmě , že to bude pořád má matka bude pořád mět oproti mě navrch- ale jak píšeš
Cituji Kubacis: samozřejmě chápe, že je to 40letá ženská s vlastním životem a vlastními zážitky
tohle u mě nehrozí .. taky bych chtěla aby můj názor mělnějakou váhu a bral se vpotaz- ale já jsem přece ještě malánezkušená, stejně jako když mě všichni říkají aT SE NEVÁŽU NA JEDNOHO PARTNERA AT SI UŽÍVÁM. A CO KDYŽ NECHCI? JSEM S PŘÍTELEM 3 ROKY A NEHODLÁM HO OPUSTIT- JENŽE V TOM MĚ NIKDO NEVĚŘÍ A BEZTAK SI ŘÍKÁ ŠAK POČKY ZA PÁR LET ANO JE TO MOŽNÉ, ALE NEVĚŘÍM TOMU.
Určitě nejsi sama, mě je 22 a máma ve mě stále vidí holčičku i když ji na to často upozorňuji, stejně na to za chvíli zapomene a už zase jede svoje. Hodně věcí jsem po 18 letech dělala na truc, když se jí něco nelíbilo, stejně jsem to udělala, teď když to zpětně hodnotím, tak jsem ji měla poslechnout, někdy je dobré nechat si poradit člověkem, který už má něco zažité. Teď už se cítím moc dobře na to, abych se rozhodla co je pro mě správné a vím, že to nebude chyba, jako např. v 18. Každý je jinak vyspělý, pokud se tak cítíš, není nic dalšího, než to stále dokola opakovat při situacích, kdy se tvoje máma k tobě bude takto chovat
U prarodičů to mám ještě horší, pro ně jsem stále malá Kateřinka
Ahoj, z diskuzí tě znám, a je pravda, že bych tě netipovala jen na 18, vždycky jsi mi přišla starší Ale moc nechápu, co řešíš. Rodiče ti nic nezakazují, v podstatě si můžeš dělat, co chceš, tak to prostě vem, že tě berou jako dítě, protože prostě jsi jejich dítě a tak to bude pořád. Mně je 23 a je to u nás to samé, i když u nás je to pro mě jednodušší o to, že s rodičema už nebydlím a tak se ty třecí plochy, kde by se tyhle jejich sklony mohly projevit, až tak nesetkávají. Ale prostě to musíš přijmout.
Reaguji na Lady_Kate: aspon někdo no, ale prarodiče.. mám v pohodě zase.
Reaguji na AlmaSinger: tak to děkuji, já vím neměla bych to řešit ale občas mě to prostě zamrzí žě mi jakoby nevěří
s rodiči si nikdy rovnocennná nebudeš. Ty jsi jejich potomek, a budeš i když ti bude 40 let...
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.