Umírání a smrt - ČR

Tak já přidám něco k tématu, spíš je to taková otázka a zamyšlení pro všechny - umírání doma...
Můj děda po cca 7 letech boje s leukemií umřel doma (ze špitálu ho pustili pár dní předem, pravděpodobně jak se to dělá "na dožití"....asi to "nemělo cenu" ho tam dále držet, když bylo jasné, že život má za sebou - doufám, že to teď nepíšu moc ošklivě, do očí vám toto nikdo neřekne, ale je to tak, nevěděla jsem, jak "jinak" to napsat....)
Umřel v noci, ve spánku(resp. možná jakési agonii), babička vedle něj, pochopitelně z nervů o něj nespala....takže ho slyšela, jak vydechl naposled a už nikdy se neprobudil.....já si to nedovedu představit, jasně jsem ještě mladá, ale aby vám vedle vás umřel na vlastní posteli člověk, se kterým 50 let žijete....no můj otec u toho byl, ten ho zas pro změnu omýval, atd....babička dodnes říká, jak si nemůže vybavit dědu živýho, jen žlutý a voskový obličej...
Děda měl sice ve finále "hezkou" smrt, když to tak řeknu, jeho nejbližší rodina byla u něj a do poslední chvíle se starala, i já sama jsem jeho smrt přijala s statečně, jako že to tak mělo být, měl hezký život, umřel ve svým domě, blízko zahrady, kterou tolik žil....já sama jsem byla v jeho posledních týdnech života nemocná, tak jsem ho kvůli vysokému riziku nákazy nemohla navštěvovat, mám na něj tedy vzpomínky jako živého a fungujícího, když ne zdravého....
Dovedete si to představit, takto doslova pohřbívat svoje rodiče, popř. jiné blízké? Obdivuju je, že to dokázali takto ustát, já vůbec nevím, jak se k tomuto stavět.....

Uff, teď mě z těch vzpomínek trošku mrazí, tak tohle téma, ačkoli je vážné a citlivé, trošku "odlehčím" - už se tu naťuklo něco o posmrtných životech, tak je to trošku mimo téma....
Právě s tímto dědou jsem se po letech setkala ve spánku. On byl v mých očích vždy čestný, slušný, spravedlivý člověk, hodně věřící, ačkoliv já věřící nejsem, měla jsem prostě ideu a naprosto jsem nepochybovala o tom, že se jako správnej křesťan, dodržující zásady, prostě dostane do nebe.....
No a tuhle mě navštívil ve snu a já se ho ptám, jak se tedy má....on mi řekl něco ve smyslu, že mi samozřejmě nemůže říct, kde je, ale že je tam hrozná nuda....a od té doby mám ze smrti trošku obavy, co je vlastně po tom....
Já vím, možná to zní trošku vtipně a absurdně, ale stalo se mi takových věcí už víc, např. mě takto navštívila mrtvá prateta a povídá mi "neboj se, nic se mu nestane"..(říkala jsem si, co je to za nesmysl, co mi chce sdělit, asi výplod mojí choré mysli ).druhý den jsem si užila maximální nervy s tím, že můj milovanej kocour nám vypadl ze 6.patra - naštěstí byl jen trošku prochlazenej a v šoku, ale jinak vyvázl v pořádku - v té chvíli jsem si s mrazením v zádech vzpomněla na ten sen

Vločka
Obsah výuky, kvalitu monografií atd. nemohu posoudit - nejsem odborník, ale přijde mi, že pokud někdo hledá zdroj informací - např. lékař, tak ho určitě najde a záleží na něm, s jakou péčí a zájmem vykonává svou profesi (jako ostatně i jiné profese). Navíc jsou dnes přístupné zahraniční medicínské portály, kde se publikují různé studie, články, atd. - internet je kouzlo.

Já tento pohled na blízkého také znám, ale musím říci, že po cca 2 letech vyprchal a ve vzpomínkách se mi ten člověk vybavuje v těch nejtypičtějších životních situacích. Já jsem si tehdy mohla vybrat, zda zesnulého navštívím, resp. jsem musela uprosit pána v pohřební službě, aby mne k němu pustil se rozloučit a nelituji toho (opaku bych litovala). Byť - samozřejmě - milejší je mi pohled na blízkého člověka, když žije. Ale i tohle podle mne patří k životu - stejně jako narození a zbytečně se tabuizuje (z toho si myslím, že pak vznikají ta traumata - ale to je jen můj názor - neříkám, že to tak nutně je u každého).

A co se úmrtí blízkých lidí týká - myslím, že v životě člověka není nic bolestnějšího.

není

Při svém studiu jsem měla možnost mít praxi jak na LDN,tak v dom. důchodců a hospici. . . .až tam jsem si uvědomila,jak je život pomíjivý a spoustu věcí ve svém životě přehodnotila.
Učivo jsem hltala a myslela si,že jsem ten anděl,který přispěje k lepšímu prožití zbytku života lidí,kteří jsou v těchto různých zařízeních . . . .
Jaké však bylo mé zklamání a ne jen moje,ale i mých kolegyň,když jsme v praxi zjistily jak to "chodí" . . .
Většina blízkých by se o své rodiče i příbuzné staralo,nechali si je doma až do jejich poslední chvíle,ale nejde to z mnoha důvodů . . .ať už jen z toho důvodu,že kdyby zůstali doma a pečovali o svého blízkého,tak soc. dávky za péči jsou na takové nízké hranici,že je to až absurdní . . . .veškeré zdrav. pomůcky jsou velmi drahé,pojišťovny přispívají velmi málo nebo vůbec a manipulace s dospělím skoro bezvládným člověkem je opravdu velmi těžká . . .
Většina zařízení je dost dobře vybaveno,ale zase je málo personálu,protože platy jsou velmi,ale velmi nízké a tak se na tyto místa lidé moc nehrnou . . .
Když si představíte,že na dvě pečovatelky je 25 a více lidí,tak je to jen o tom,že každému věnujete jen pár minut . . .
Pro představu Vám uvedu denní režim jednoho takového zařízení . . . .v 6:30 je budíček a nastává ranní hygiena . . .podotýkám,že 90% uživatelů je ležících,nesoběstačných . . .omyjete obličej,uděláte ústní hygienu,ruce,trup,genitálie,vyměníte plenu,namažete nožky,převlečete z pyžama do "denního" oblečení,ustelete postel,popřípadně ještě namažete dekubity a různé kožní problémy . . .V 7:45 přivezou do kuchyňky snídani,která se má roznést na 8:00,vetšinou musíte namazat pečivo máslem,obložit např. salámem a ještě nakrájet na kostičky a většinou odkrojit kůrku,protože ne všichni mají zuby,u těch,kteří se sami nenají a to je tak 5-7 lidí na oddělení se jim strava podává,takže roznesete a jdete krmit . . .posbíráte nádobí,vezmete desinfekci a jdete umývat pokoje,tedy desinfikovat . . .V 9:00 je koupání,většinou je na rozpisu 4-5 lidí z oddělení,takže jedna koupe,druhá přestýlá postel,mezi tím je v 10:00 svačinka,většinou ovoce,takže nastrouhat,namlet,odšťavnit . . . .nesmí se zapomenout na desinfekci lavorků po ranní hygieně,na roztřídění a svázání prádla pro prádelnu do 11 hod.Ve 12:00 je oběd . . . . nachystat,roznést,nakrmit,sklidit . . .v poledním klidu se vypisuje administrativa,které je až,až . . . .doplňují se pleny,skládá čisté ložní a os.prádlo,v 15:00 svačinka . . .většinou jogurt,kyška atd. roznést,nakrmit,sklidit . . .TEĎ máme dvě hodiny než bude večeře a můžeme se věnovat klientům,tedy jejich duševní stránce . . .jsou najezení,jsou umytí,jsou odpočatí,všechno kolem je sdesinfikováno . . .2 hodiny,2 pracovníci na 25 lidí . . . výsledný čas na jednoho klienta si každý spočítejte
A tak to jde den za dnem,týden za týdnem . . . .i kdyby jste se rozkrájeli,tak víc jim toho času dát nemůžete,protože to prostě nejde . . . .a tak se díváte jak se den za dnem přibližují k té své poslední chvíly ve které budou stejně sami a opuštění,protože za většinou už příbuzní nechodí,protože už jim všechno dali a není o ně tedy zájem . . .
Se smrtí jsem se setkala dost často . . .někdy byla bolestná a nečekaná,jindy byla vysvobozující a úlevná.
Po dobu této praxe,jsem zjistila,že jedinec toho moc nezmůže,spíše by jste padli vyčerpáním,protože je to fyzicky i psychicky velmi náročná práce. Pohlazení,úsměv,povzbuzení,pochvala Vás nic nestojí,tak aspoň toto věnujete v tom šíleném shonu . . . .
Tímto vším jsem jen chtěla říct,že v našem státě a nám samotným ještě bude nějakou dobu trvat než změníme soc. systém,své myšlení a přístup ke stáří,umírání a smrti samotné.
Já osobně se svého stáří a nemohoucnosti děsím . . . .

Zlobidlo
Kéž by to všude na LDN probíhalo tak jak píšešMěla jsem tam babičku a opravdu byla péče strašná,kdyby jsme denně nedocházeli,tak nevimasi by se ani nenajedla,natož aby ji někdo umyl.neříkám,že každá sestra tam byla špatná,to v žádném případě,ale jedna z mnoha nic nezmůže,nemůže se rozkrájet.Vím,že to je náročná práce a neoceněná.Bohužel pro nás všechny,jelikož nuikdo z nás neví,jaká smrt nás čeká

Zanet96
Hmmmm. . .tady bylo o lidské potřeby postarané,ale tak nějak v cuku letu . . .honem,honem.
Myslím si,že spousta z nich by svoji svačinu vyměnilo za pár chvilek věnovaným jim samotným . . . .hygiena,jídlo a úklid je sice fajn ,ale duševně velmi strádají.
Mockrát jsem se setkala s tím,že chtějí umřít,protože za nimi nikdo nechodí,nikdo je nemá rád . . . .je velmi těžké takového klienta přesvědčit,že to tak není a pořád je tady potřebný . . .začnou odmítat jídlo,pití a doslova dělají všechno proto aby umřeli.
Na LDN a v dom. důchodců Vám ta smrt přijde celkem běžná,tak nějak se tam s ní počítá,ale třeba v hospici,kde jsou i mladí lidé,kterým není pomoci je to vždy dost smutné a bolestné i pro personál.
Osobně beru smrt jako součást života,tak jako narození a vývoj člověka . . . .ale spíše mám obavu z toho v jaké době a v jaké podobě přijde .

Přesně tak.

Bohužel,takhle to tam opravdu bylo,

Z vlastní smrti strach nemám. Nejsem veřící, takže si představuju, že tu prostě jednoho dne už nebudu... umřu a hotovo.
Z čeho mám strach je smrt mých blízkých. Nejhorší je, že obě babičky i děda mi umřeli ještě než jsem se narodila, ten poslední žije a je čiperný. Jenže když si uvědomím, že všichni umřeli před 50 -ti lety věku (na rakovinu) a k tomuto věku se přibližují právě moji rodiče, je mi nepředstavitelně smutno, někdy se prostě jen rozpláču, protože vím, že s tím, že jednou umřou, stejně nic nenadělám... A tak se snažím si vždycky připomenout, že takhle myslet nesmím, koneckonců nikdo nevíme, kdy to přesně nastane a radši se snažím jim věnovat co to jde a užít si jich. Přinášet jim radost a dát jim vědět, jak je miluju.

Také jsem nad tím přemýšlela a nemám jasné stanovisko.
Mít nějakou nemoc, nejspíš bych chtěla vědět, kolik mám ještě času. A nevím, jestli bych to řekla okolí, když bych měla možnost jim to neříct.... Ale vědět předem, že mě potká nějaká nehoda nebo katastrofa, to bych nechtěla.

Na to se ani nedá nic říct..

Zlobidlo, a co je podle tebe důvodem, že jsou tam ti staří lidé odloženi? Chápu, že na někoho rodina nemá třeba fyzické síly (hygiena apod.), či jim to nedovolí finanční situace, ale to asi nebrání tomu, aby chodili za příbuznými na návštěvy (?).

Já určitě ano, abych mohla uspořádat své záležitosti a věnovat se jen tomu, co opravdu chci.

Někdo je tu úplně sám a nikoho už nemáproto je hodně lidí takto "odloženo".

moje názory
- umírat doma - ano či ne?
záleží na tom, jakou smrt máš na mysli, zda klidnou nebo třeba v krutých bolestech
- proč se lidé bojí smrti? Bojíte se vy?
já se smrti nebojím a nemyslím si, že by z ní lidi měli strach jako takový, je to jiný strach mám takový dojem...prostě přijde něco jinýho a tak to je
- souvisí strach ze smrti s vírou (náboženstvím)?
osobně myslím, že ne
- proč necháváme své blízké umírat v nemocnicích či je tam dokonce převážíme zemřít?
protože je tam většinou převážíme v naději, že tam zařídí, aby neumřeli, nebo aspoň neumřeli třeba v bolestivých podmínkách

A co když si to dotyčný nepřeje...?