Před časem jsem zde zakládala diskuzi, jak se nám narodilo kotě, které bylo příliš hubené, a které jsem předala náhradní kočičí matce. Koťátko sice pilo, ale když ho od "cecíku" odstrčilo jiné kotě, nemělo zájem se s ním prát a vybojovat si to místo. Musela jsem ho neustále hlídat, aby se opravdu napilo. Bylo měsíční, ale i tak nechtělo přijímat už normální potravu, kterou jedli jeho sourozenci. Ti naopak měli do jídla opravdu chuť velkou. Velikostně je menší( má 7 týdnů), než koťátka, kterým je dnes měsíc! Nějakým zázrakem od minulého týdne, začalo přijímat normální stravu pro koťata- už konečně začíná vypadat, jako zdravé koťátko, stále je malinké, ale přikládám to tomu, že to teď všechno dohání, byla to jediná kočička ve vrhu ostatní jsou kocourci, co mě ale zaráží je jeho chování, když za kotětem přijdu, běží zamnou a sedne mi na moji botu a sedí, to by nebylo zas až tak divné, ale já ho oddělám a na tu botu vyleze znovu, a mňouká, abych ho tam nechala, tak musím chodit s kotětem po domě na botě . Neberte to úplně doslova, ale asi by mu to bylo jedno, drží se vždycky, jak klíště. Ještě se mě to u žádných koťat nestalo. Neustále mně šplhá po nohou, a chce se chovat, alespoň to tak vypadá. Občas třeba vyleze na židli a když mě vidí poblíž, tak na mě chce skočit, ALE já jsem i třeba metr daleko, tak koťátko nemá šanci, aby doskočilo, vždycky sebou plácne na zem. Prostě se mi chce asi dostat na ruky, začne šplhat po čemkolv a odtamtud po mně skáče, ale nikdy neodhadne tu vzdálenost, že to nedoskočí, vždycky akorát vidím, jak se připravuje skočit a už nestačím zasáhnout. Cítí koťátko nějakou vděčnost? že jsem ho dá se říct, zachránila, totiž kdybych ho nechala u jeho pravé kočíčí mámy asi by zemřelo hladem, protože sourozenci ho nenechali napít.- bylo šíleně vyhublé. Stalo se vám taky něco podobného? Mně to přijde opravdu zvláštní chování a to pod mýma rukama prošlo už hodně koťat.
No nevím, jak moc jsi ho vypiplala přímo ty, ale myslím, že tě přijalo za svou mamku. Stalo se mi to takhle s malinkatým koťátkem (kočičkou), které jsem našla na ulici a bylo navíc nemocné. K ostatním číčám jsem ji ze začátku nepouštěla a vypiplala jsem ji sama, tak se z ní stal pěkný závisláček, pořád za mnou běhala jako pejsek. Když jsem se odstěhovala a nechala ji u rodičů a ostatních zvířecích kámošů, tak se mnou hodně dlouho nemluvila! Teď se mě nemůže nabažit, když přijdu na návštěvu
Reaguji na kikinavese: Není to nijak zvláštní, protože podle toho co píšeš, tak si to období u mámy, i když náhradní, nijak zvlášť neužilo, spíš bylo stranou a to mu přirozeně chybí, proto se chce tulit a mazlit.
Měla jsem takového kocourka, nemocný, vyhublý. Vyléčil se, ale co mu chybělo byla právě ta péče a přítomnost ochranitele.
Naštěstí tedy já jsem na to nebyla sama. Už tehdy jsem měla kocourka, který ho "adoptoval". Tak jsme si tu péči o něj rozdělili. Já ho krmila sunarem, dávala léky a tak, chovala ho apod., no a čičák ho zase opečovával, neustále ho myl, po jídle mu masíroval bříško, zahříval ho atd.
Vyrostl z něj úžasný a vychovaný mazel.
Dobré a to se mi osvědčilo, je mít jakoby vak, zkrátka kus látky přes břicho (něco jako se v tom nosí děti) a v tom ho průběžně nosit.
Reaguji na Veselka10: Právě je ale opečovávané dvěma kočkami, její pravou mámou, a ješte i tu "náhradní". Navíc má u sebe ještě dvě koťátka, ktero jsou náhradní mámy, které si s koťátkem hrají. Její práva máma, měla koťata, ale ta už mají jiné majitele, nevím zda ví, že i toto koťátko je její, protože jsem jí ho vzala když mělo cca 4 týdny, ale chodí krmit i koťata, která nejsou její- toto se mně stalo také poprvé. Koťátko právě mělo zánět v očích, tak jsem ho i já sama taky pořád opečovávala.
Reaguji na Veselka10: JJ, šátek je dobrý. Také jsem jedno koťátko takhle nosila. Ale myslím, že 7-týdenní kotě je na šátek už velké. Nezbývá než ho pochovat a pomazlit. Nebo si ho vzít třeba k televizi nebo k pc na klín. Ono z toho časem vyroste. Ale každopádně to bude pořádný mazel a možná i závisláček..
Reaguji na haninkas: Vypiplalo se s mou pomocí, to si myslím, že si můžu uznat , chodila jsem pořád za ním a hlídala jestli pije, musela jsem ho příkladat k "cecíku", jinak by ani nevědělo, že má pít, když za ním přišla kočka. Přišlo mě takové zpomalené, než si stačilo všimnout, že je tam kočka, tak už i odešla....to že mě přijalo za svou mamku, mě opravdu nenapadlo, ale začínám si myslet, že by to ohla být i pravda, jelikož od kočky teď vůbec nepije nebo jsem ho aspoň nezastihla(ostatní koťata vidím pořád pít od kočky), a toto si kočky právě nic moc nevšímá, aby se také napilo.
Reaguji na kikinavese: Tak kočky krmí navzájem svá koťata normálně. Tohle koťátko bylo utlačované a ty jsi mu asi hodně pomohla!
Reaguji na haninkas: má sice cca 7 týdnů, ale opravdu je malinké, je menší než měsíční koťata, co máme. Zase ho nechcu, tak rozmazlovat a nosit v šátku, protože si ho nemůžeme nechat a musí jít k novým majitelům.
Reaguji na haninkas: ano ano, taky si mylsím, že bylo utlačované. Ostatní sourozenci byli kocourci a toto jediná kočička a ještě se narodila jako poslední, takže i možná proto je tak malinká.
Reaguji na kikinavese: Já už bych ho v šátku také nenosila. Teď je sice malinké, ale časem to určitě dožene! A nebo bude trochu drobnější.
Reaguji na haninkas: ano snad to dožene myslím že už i dohání, je o hodně lepší, jen mě zaráželo to chování.
Reaguji na kikinavese: dohnat se dá ledaccos. Nám veterinář (zkušený!) řekl u nalezeného cca 8 měsíčního kocourka, že už je podtržený a bude vždycky malý a drobný. A nakonec se z něj vyklubal velikánský kocour!
Reaguji na haninkas: No ani v sedmi týdnech na to být velké nemusí, záleží na jeho celkovém vývinu, myslím nejen fyzickém, ale i psychickém.
Ten můj kocourek měl dokonce 7 měsíců, když jsem si ho přinesla a jak fyzicky tak i chováním odpovídal nanejvýš dvouměsíčnímu kotěti.
Reaguji na haninkas: Také máme kočku, která byla pořád drobounká a až teď po koťatech zmohutněla.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.