Ztrácí ženy svojí ženskost?

ANo je to tak.

To ej naprosto ono!

Ano, krásně řečeno, to je přesně ono! Ženskost, to je šarm, něha, noblesa, jemnost, ať máš na sobě krásné šaty a makeup, nebo tričko a džíny s nenalíčenou tváří a vlasy staženými do culíku. Nezáleží na tom, jestli jsi manažerka v kostýmku nebo maminka na mateřské. Ženskost je to těžko popsatelné kouzlo, to "cosi", co ze ženy vyzařuje. To, co muže přiměje chovat se k ženě jako k ženě. A co se získává teprve věkem, proto nám někdy připadají pubertální děvčata tak neženská

Chlap se musí cítit aspoň občas jako chlap, jinak by to nefungovalo. Já o sebe ráda pečuju, chodím upravená, zlehka nalíčená, ale na horách nebo na pláži toto neřeším, lepší být nenalíčená než si křečovitě hlídat fazónu ... Prostě někdy za dámu, někdy do nepohody, prostě jsem to já a jiná asi nebudu. Buď to v sobě máš, nebo ne ...

Tak sa tu konečne akosi charakterizovala ženskosť, tá vlastnosť, o ktorú ženy, ako sa hovorí v téme diskusie, prichádzajú. No je to subjektívna charakteristika, ženskosť môže každá z nás vidieť inak. Podľa výčtu ženskosti imoen, mi žena pripadá ako neskutočná kúzelnica, že až toľko superlatívov nemôžem stráviť. Podľa mňa, je žena len človek, tak ako muž a líši sa od neho typickými ženskými charakterovými vlastnosťami, ako je vyššia emocionalita, vyšší zmysel pre praktičnosť a ešte spústa iných, ktoré sa dočítate hocikde na nete. Samozrejme, že to nie je pravidlo, ale všeobecná charakteristika.
Niektoré profesie z hľadiska silovej dispozície sú viac vhodné pre mužov, než pre ženy. Len v období komunizmu bola snaha dokázať, že žena hravo zvládne byť i traktoriskou, čo v podaní Ireny Kačírkovej vyznievalo skôr groteskne.
Éra čiernobielych filmov vyzerá uhladene, ale nie všetko je také ružové ako sa javí. Žena bola určená hlavne k dobrému vydaju a keď to prešvihla, bola spoločensky odsúdená. Preferovaná cudnosť žien a galantnosť mužov bola vtedy a je i dnes. Nepreferovaná rozvernosť a vulgárnosť bola vtedy a je i dnes, len nám ju v tých filmoch pre pamätníkov neukazovali.
Človek ako taký, sa nemení, menia sa len okolnosti a prostredie.
Čo sa týka vonkajšej úpravy ženy, je to individuálne, tak ako u mužov. Nikoho nemožno do ničoho nútiť, ak sám nemá takú potrebu. Každý sme jedinečný a záleží len na nás, ako sa budeme prezentovať.

Taková zajímavost-ženy a muži podle yin a yang (neříkám, že s tím souzním )

"A jak je tomu mezi ženou a mužem? Žena (yin) vytváří, zatímco muž (yang) přetváří. Žena prakticky z ničeho vytvoří 3,5 kg živého tvorečka, a předá mu ze svého těla energii k jeho samostatnému růstu. A dále jej vyživuje mlékem z vlastního těla. K tomu ale potřebuje mužovu lásku, přesněji řečeno pozornost, úctu a ochranu. Muž zase ženě usnadňuje život tím, že hlínu reformuje v hrnce, stromy přetváří v nábytek či drobné předměty, kov přeměňuje v nástroje nebo zbraně, dokáže se tváří v tvář postavit nepříteli či nepřízni přírody, a ochránit tak ženu a děti.

K tomu ale potřebuje ženinu lásku, vděk a péči. Avšak dnešní svět je žel zaměřen k preferenci yangu před yin. Vyjádřeno v západní terminologii dnešní svět je patricentrický. Před klidným a pomalým vytvářením reálného lidského života má přednost neustálé přetváření hmoty ve výrobky a věci. Stálá touha po změně nachází svůj výraz v bludném kruhu nekonečného obchodování a konzumování.

Obecně jsou v dnešních patricentrických společnostech preferovány dravost, ctižádost, hlasitost, rychlost, přísnost, spěch, rozkazování, logické uvažování, enormní konzumace, rychlé a vysoké zisky, vysoké výdaje, skryté ovládání lidí prostřednictvím reklamy atd. To vše jsou typické vlastnosti mužů, příp. mužsky se chovajících žen.

A kde je místo pro pomalý, leč přirozený růst v rámci velkého ekologického celku? Kde je místo pro pochopení, naslouchání, vychutnávání, meditaci, odpočinek, mazlení, soucit s druhými, pro vyhovění přáním a potřebám druhých? Kde je místo pro typické projevy žen, a jejich ženských vlastností? Představa, že by se všechny ženy chovaly mužsky, je hrozivá, leč není z oblasti pohádek od Walta Disneye, což je lidem, ženám i mužům, jistě známo z denního života.

Hlubší poznání spojitosti a neoddělitelnosti polarit yin a yang, ženského severního a mužského jižního pólu, uvědomění, že póly se vzájemně prolínají a ovlivňují, že společně vytvářejí vyšší entitu, takové poznání poskytuje též novou odpověď na otázku, proč vlastně žena potřebuje muže a proč je muž přitahován k ženě. (Pro méně dovtipné dodáváme, že muž nepotřebuje ženu a že žena není přitahována k muži.)

Ale nesmíme zapomenout, že nikdo z nás není jen yin nebo yang. Jsou chvíle, kdy projevujeme vlastnosti yin charakteru, tehdy máme pochopení pro druhé, dokážeme druhým naslouchat a jsme ochotni plnit jejich přání. A jindy naopak prosazujeme svá přání, a proto chceme, aby nám druzí byli nápomocní, aby nás poslouchali. To se pak prosazuje náš yang."

Často vídám minisukni a hluboký výstřih na ženách, kterým z obličeje vyčtete padesátku. Tyhle typy už mi ani nepřipadají vulgární, spíš zoufalé. Trefně jsi napsala, že prostě nedokáží stárnout a mě osobně připadají směšnější, než puberťačky, co chtějí vypadat starší.

Heh, dobré téma . Já myslela, že je aktuální jenom zde v našem moravském černém měste a ono ne. To mě podrž ... Je to přesně tak, jak tu kdosi psal : ženy jaksi nemají potřebu se nosit jako ženy. Pak to dopadá tak, že to v práci vypadá jako na srazu horolezkyň ( tenisky, košile, sportovní sestřihy, péřovky nebo rovnou i batohy, cigarety, trvalá, pi*o sem , pi*o tam ), nebo popřípadě jste rovnou za fiflenu, která ovšem stojí za přemýšlení, "jak to asi s těma dlouhýma nehtama dělá na záchodě ". Ruka v ruce se zanedbaným neupraveným zevnějškem někdy jde i nízké sebevědomí, partnerské problémy,... no, já nevím, stojí ta (půl)hodina, co ráno dotyčná osoba může déle spat za to ? To už je mi fakt milejší pohled na babičku v minisukni . Jo a s imoen taky naprosto souhlasím, řeči o menstruaci nebo obsprostlé vtipy si velice ráda vyměním s nejlepší kamarádkou na kafe nebo s mámou, ale v práci v smíchaném kolektivu jsou naprosto tabu, člověk by měl mít něco jako vkus a společenský takt, který mu napoví, co se kdy hodí a co už ne.

Přiznám se, že toto už mě taky napadlo u "dlouhonehtových" žen.
Jak s tím dělají běžné praktické věci, a jestli je to spíše neomezuje.
Viděla jsem odstrašující případ prodavačky v době, kdy se ještě vypisoval paragony rukou, jak pro dlouhé drápy nemohla správně držet tužku, a psala v jakési křeči, hrůza pohledět.

Všeho moc škodí. Upravené nehty nemusí mít 3 cm, přece, aby byly hezké.

Tohle je zajímavé a široké téma ... Ženy možná svou ženskost ztrácejí, ale dobrovolně. Nebo nedobrovolně, já nevím ... Asi se chlapům do všeho motáme, chceme být boxerky, kosmonautky a oni nás pak berou jako rovnocenné partnery, jako chlapy , jenže - pak právě hledají tu křehkou ženskost a utíkají za jinými, aby si užili pocitu, že jsou chlapi. Že někomu imponují a jsou oporou. Já chodím doma i venku upravená, na doma mám džíny které mi manžel před sto lety dovezl ze západního Německa - prý mi stále ze všeho co mám nejvíc sluší (to mě dojímá ), k tomu pěkné tričko. Když už mám náhodou "tepláky", jsou to sportovní kalhoty, které padnou jak ulité. Moc se nelíčím, takže ani po ránu se mne nelekne a než mít oprýskané nehty, tak radši nenalakované. Stačí je vyleštit a je hotovo. Ženskost je něco, co se asi popsat konkrétně nedá, je to cosi - lousknutí prsty-, co buď žena má, nebo nemá. Sexapeal, jiskra, tak něco.

Souhlasím s tebou. Mám v práci kolegyni, která jak píšeš chodí v teniskách a ošoupaných vytahaných riflích snad 10 let starých(je mi to šumák, ať si chodí každý v čem chce) a nedává, když já ráda chodím oblečená v sukni, v kozačkách na podpatku, svetrových šatech, vzorovaných punčocháčích, nebo bílém kabátku (bude přece brzy špinavý jak prase)tak mě označí za člověka, který si na něco hraje-vždyť je přece zima a každý chodí zabalený v šále, čepici a a dlouhém kabátě, na podpatcích na sněhu by vyšel jen blázen, vždyť si můžu zlomit nohu a já si dovolím chodit jinak, než většina. Dává mi to pěkně sežrat tím, že se mnou třeba nemluví a je nepříjemná. Všechno co mám nového mi pohaní a poprvé když jsem měla gelové nehty tak přece ona to neuznává, nechápe jak s tím můžu dělat běžné věci a když s tínm přišla druhá kolegyně (stará jako ona)vychvalovala jí to do nebes. Dokonce mi jendou řekla, jak věk po dvacítce je blbý, že kolem 40 je to teprve super. Že by byly super ty komplexy které ze sebe má?...Ženské dokážou fakt hodně závidět, dost mi to znepříjemňuje život.

Omlouvám se za špatnou citaci-patřilo to Dadabusce

ony pádesátnice - mají někdy hezčí a udržovanou postavu jak některá "dvacítka"

dadabus
Mluvím tady o ženách, co neumějí stárnout. Ne o těch, co o sebe rády pečují.

souhlasím, ale neškodí mít soudnost.

Naštěstí v dnešní době se toho tolik nevidí .... Myslím postarší dámy v minisukni. Ale co je taky zajímavá podívaná - mladé slečny, tlusté až otylé v bokovkách, na bocích mají špeky vážící několik kilogramů, piercing v pupíku, tílečko titěrné a nesou se jak modelky. To mě šokuje. Mám sebevědomí dost, ale do toho jejich mi tedy dost chybí Hele to radši tu udržovanou padesátnici, fakt ...