Ztrácí ženy svojí ženskost?

Helena
dobře, ale to přece nijak nesouvisí s ženskostí, nebo tím, jestli o sebe ženská dbá, nebo něčím podobným....

I ženská v domácnosti může být hezká a upravená a už vůbec to nemusí znamenat, že je neschopná uvařit v ešusu......To, že o sebe ženská dbá nijak nesouvisí s tím, že je neschopná....

To je zajímavé téma k zajímavým úvahám

Když se podíváte na prvorepublikové filmy, tak řeknete, že určitě. Už jen to jasně definovatelné rozdělení rolí, to, že ženy byly ženami, nádherné bytosti v šatech, s pečlivě upraveným líčením a účesem. A muži byli opravdoví gentlemani, vždy v oblecích, nakrátko ostříhaní, s vybraným chováním a vždy připravení pečovat o svoji milou. Fakt se nestalo, že by divák váhal, jestli se ta osoba, pohybující se po plátně, je dívka či mládenec ..

Dneska už to tak jednoznačné není, zvlášť zezadu je někdy problém definovat, jakého pohlaví jest ta která bytost v riflích, teniskách a bombru.

Ale mně osobně to vůbec nevadí. Je to přirozený vývoj věcí, stejně jako ve starém Řecku závodili sportovci výhradně nazí a dnes je to naprosto nemyslitelné (ačkoli u takového Šebrleho by to byl docela pěkný pohled ), stejně tak se neustále mění a vyvíjí móda v oblékání, líčení, účesech obou pohlaví. I v postavení obou pohlaví ve společnosti, ale to už by bylo jiné téma.

Takže si myslím, že ženy svoji ženskost neztrácí, jen už je třeba ji definovat jinak a hledat v něčem jiném, než před sedmdesáti lety.

Dobře, to je ais pravda, nicméně vyvstává otázka: Jak? V čem?

A když už se bavíme i o jiných pohledech na věc (být či nebýt v domácnosti, reprezentovat či ne), tak já jsem bytostně šťastná za to, že mohu pracovat, či lépe řečeno podnikat, neustále studuji a vzdělávám se, buduji kariéru, já opravdu nejsem ten správný typ "slabé ženy". Mně kdyby někdo znemožnil chodit do školy a kanceláře a strčil mi místo toho do jedné ruky vařečku a do druhé řvoucí mimino, tak bídně zhynu ). Ne že bych neuměla vařit, vařím dokonce skvěle a že bych nikdy nechtěla děti, to taky není pravda, jde jen o to, že mám na výběr.

Opravdu si nemyslím, že všechny ty upravené hospodyňky z dvacátých let minulého století tak milovaly svoji pozici domácí paní, jen moc jiných možností neměly. Když se chtěly vdát a mít děti, neměly na vybranou skoro vůbec. Pak nastoupil komunismus a s ním dost pokroucená idea superženy-budovatelky, takže ženám sice bylo umožněno (později nařízeno) chodit do práce, ovšem "jejich" domácí práce jim zůstaly i nadále. Takže místo upravených žen v domácnosti či podnikatelek tu byla generace strhaných holek, které pracovaly na dvě směny minimálně - jednu v práci a druhou doma. To vše s radostnou písní na rtech.
Naštěstí teď je to jiné (i když ne všude), konečně se dostal ke slovu zdravý rozum, totiž že lidí se nedělí na ženy a muže ale na schopné či neschopné, pracovité a ty druhé. A že práce doma se nedělí na ženskou a mužskou. Totiž, pokud oba pracují v práci, musí oba pracovat i doma. Logické, jednoduché a naštěstí už i běžné.
Což ale neznamená, že bychom měli nosit unisex uniformy a nedávat si přednost ve dveřích, přece jen je dámská móda krásná, já ráda nosím podpatky i šaty a když mi muž galantně pomůže do kabátu, potěší mě to stejně jako moji prababičku před stoletím . Ale časy se mění, a když si druhý den vezmu džíny a tenisky, nestávám se o nic méně ženou, ne?
A jinak, když se tady řeší puberťačky, tak bych řekla, že to bylo stejné už před deseti, dvaceti, třiceti lety, mamka taky nosila "texasky". Mladí se teprve hledají. Což je jedině dobře.

Třeba v tom, že i v teniskách a džínách budou spoléhat na svoji intuici a schopnost empatie a připustí, že se ženy a muži mohou lišit. Ne ve schopnostech. Ale v přístupu a myšlení. Do třináctého století byly ženy uctívány jako bohyně, pak už křesťanská církev přestala tolerovat tuto "konkurenci Krista" a vyhlásila hon na čarodějnice. Jak to pokračovalo všichni víme. Je načase, aby se ženy opět začaly cítit jako bohyně. A myslím, že v oblečení tohle není. Je to v myšlení.

super napsané!! a naprostý souhlas! Bohužel, toto už se opravdu málo vidí....

řekla bych, že některé se nalézaly i v horším postavení. A hodnotit postavení žen podle filmů není asi úplně ...

Ne že bych se chtěla zastávat socialismu, to fakt ne, ale makat ženské musí i dnes a i jinde než v Česku.
Promiň, ale vidíš to trochu zjednodušeně.

To je ale hodně zavádějící, co jsi napsala.. přece stejné platí pro ženy, koukej:

Stejně tak by se totiž dalo napsat: i v současnosti jsme k ženám nefér... pokud se někdo narodí jako žena a nechce mít děti a chce žít singl / živit se tesařinou / nosit manšestráky, károvanou košili / nenamalovaná s vlasy nakrátko / whatever, tak se na ni valná část společnosti bude koukat skrz prsty

Nahla

Souhlasím, ženy ztrácejí ženskost - některé, protože být ženou je nebaví. Je to moc práce. Ale je to příjemné. Muž a inventář? To je nesmysl...Silácký výkřik ze tmy osamění...

Tak tohle je výstižné ...

Maika

díky, nevím, jestli to všechny "ženomuži" vezmou, ale každý je sám svým strůjcem. Tak proč se stylizovat do role chlapáka. Mně se nelíbí ani, když ženy jezdějí na motorkách atd...Kdeže noblesa prvorepubliková. Kdeže jízdy na koni v sedle z boku...Ta prokletá emancipace. Představ si muže , jak plete, jak háčkuje, jak "tančí" v kuchyni a je dvě hodiny u zrcadla... Mne to rozesmívá. / Hygiena ale je u mužů nutná, jinak by nás - ŽENY - přeci nebavili...

myslím, že ženy ztrácí ženskost.

některé píšete, že je třeba ji jen jinak definovat, protože se mění v historii lidstva. myslím, že naopak. ženskost je něco, co zůstává stále stejné, co dělalo ženu ženou před tisíci lety, i dnes. a to se právě vytrácí.

přesně definovat to nejde. není to oblekání, vzhled, i když to s ním úzce souvisí. ani to, co žena umí, nebo může.

ženskost je fluidum, tajemno, jemnost, křehkost, něha, lehkost, pokora, síla lvice, když je potřeba. ženskost je být motýlkem, ale i femme fatale, a přitom přijít na tu jemnou nuanci, kdy kterou tuto část sebe použít. ženskost je rafinovanost (ta se vytrácí nejvíce...a ne, rafinovanost není o tom, najít co nejvíc sexy prádlo na intimní večer, má mnohem větší hlubiny).
ženskost je elegance (když jsem dnes byla ve městě, měla na sobě každá žena džíny do vysokých kozaček, krátký kabátek/bundičku, šál kolem krku a rozpuštěné vlasy...smutná fádnost bez nápadu).
ženskost je sebevědomí, ale i tichost.
ženskost je ladnost.
ženskost je praktičnost, umění vykouzlit něco z ničeho.
ženskost je mnoho dalších těžko popsatelných věcí.

jak jsem už psala, toto zůstává, bylo to před tisíci lety, a dají všichni bohové, že snad bude i za tisíc let.
je to stejně jako s mužností. ten základ zůstává. jen okolnosti se mění. dnes už není nejmužnější ten, kdo donese největšího kance, a nejvíc smrdí...přesto ale schopný muž je vnímám jako mužnější. pořád je jako mužný vnímán muž šikovný, neukecaný, drsnější, nevyumělkovaný, rozhodný, silný, chytrý, rychlý...muž hodný obdivu. muž schopný v práci, muž, který se zastane ženy a slabšího. muž, který si poradí.

i mužnost se vytrácí...

jaké ženy dnes jsou? hrubé, ambiciózní, tvrdé...pokud ženy přestanou být něžné...kdo bude? muž nikdy nedá něhu jako žena, nikdy nebude tak ladný, nikdy nebude elegantní, nebude motýlkem, ani nebude rafinovaný...pokud ano, bude to špatné. a to už ženy většinou nejsou. tak kdo má být?
ženy se dobrovolně navlékly do kalhot a business kostýmků, začaly dělat kariéru, osvojily si vulgární výrazy, nosí vulgární chladné oblečení, v podstatě stejné jako muži...

škoda.

Alca

to není špatná otázka... NAOPAK. Jistě - ženami se rodíme, máme to pak v rodném listě. Ale co se sebou uděláme, je jen a jen na nás. Také na výchově v dětství - jistě. Pokudi budu slyšet pořád dokola, že ženská utáhne tolik, co chlapák, pokud nebudu mít ráda i svoje nedostatky, pokud budu líná na sobě zapracovat, pokud mi bude jedno, že se stávám pomalu a jistě hermafroditem, že se mi vlastně "líbí" chodit jen v botaskách a ve skříni mít jedny šaty do truhly, pak jsem na cestě stát se opravdovým chlapem. Podle mne žena není jen dárkyní života, jak se pořád dokola píše, k tomu jsou třeba dva. A tak proto si myslím, že role mají být rozdělené a každé pohlaví si být pěkně v té své. Na sto procent. Mužský se svojí prací, která vynáší a zabezpečí, žena má být rovnocenným partnerem, co si umí užívat a je hrdá na to, že tráví hodiny u zrcadla. /Místo bílení pokoje/- i když - to na cti vůbec netratí.
Žena není jen ta, co má prsa a pak po porodu strije. Žena je element, pro který se muži dokážou sebezničit.

kdosi psal o motorce...

není důvod, aby dnes na ní žena nejezdila...ale je rozdíl mezi ženou a opilým námořníkem, co jako žena vypadá...

žena A sesedne z motorky ladným pohybem, a vědoma si sama sebe propluje, gestem královny sundá rukavice a odejde.
žena B shrbená sesedne z motorky, žvýkajíc s otevřenou pusou, taky krokem chlapa odejde.

která z nich oplývá ženskostí....
silně zjednodušeno...

edit: i ženy za první republiky jezdily na motorce, a jak jim to slušelo...taky motorky nemusím, ale ženu dělá ženou cosi jiného.

Ano,ale myslím si,že je to právě proto,že jen málo mužů dává ženám krásný pocit "být ženou".
Za první republiky byla žena doma,starala se pouze o rodinu a pokud šla s mužem někam ven,tak měla kabelku s pudřenkou,kapesníčkem a rtěnkou.Vše ostatní obstaral muž.
Když pominu,že většina žen dnes chodí do práce,mimo to si zajede do servisu s autem,cestou domů nakoupí a postará se o děti,tak jaká role je na muži?Jasně,je to partner,ale ta role kdy byl jakoby "ochránce a živitel" a žena zdobila se někam vytrácí.To je úděl emancipace,kterou já říkám "jsem nevymyslela" a tak v klidu budu ta nešikovná blondýna,pro kterou je těžké i kilo mouky ač normálně když není muž na dohled odnesu i pytel brambor,když bude potřeba
Jednoduše řečeno,žena musí dát muži šanci,aby mohl předvést jak je šikovný a silný.