Ztrácí zájem na začátku vztahu?

Přesně!! Měsíc v kuse jsem se ptala Co se děje? a on že Nic, a pak: nevím, co se děje, mám nějaké divné nálady, ale s tebou to nemá co dělat (lež jako věž, ale já mu věřila, ze začátku)

Hm, to mi taky tvrdil, že ho to prostě přeslo, ale moc tomu nevěřím! Jak se může ze dne na den (teda spíš během dvou týdnů) odmilovat? Prostě jen tak?
Prostě pár měsíců se choval úžasně, zodpovědně co se týče vztahu, a pak najednou se proměnil v nevyřáděného puboše, co zdrhá při prvním problému.

no, to je právě ten problém, že chlap když se rozchází, tak to není jako žena
Holka. když se rozchází, tak mu řekne, že je to proto a proto, všechno vysvětlí a jemu je to jasný.
A když se rozchází chlap, tak blábolí, že kdesi a cosi a ty se nedozvíš pravý důvod. Upřímně pro mě by bylo mnohem jednodušší, kdybych věděla pravý důvod než nějaké takové mlžení....
A z toho plyne, že nám ty pravé důvody rozchodů stejně zůstanou povětšinou skryté.
A to je ještě dobrý případ, protože v mnoha případech ani neřekne, že je konec a prostě se neozývá....

on měl své důvody, které se ale nedozvíme

pak mě tedy napadá, proč když o ženských chlapy tvrdí, že jsou hysterky, mu to tedy pěkně nevytmavit? už mě to napadlo totlikrát, že bych opravdu bouchla, ať má teda aspoň důvod a pak je ze mě stejně ta hodná holka, která nepošle ani peprnou smsku..
No mám co trénovat..

přesně tak - mluvíš mi z duše - ať mi tedy řekne raději: ,,hele, už to není ono, hledám něco jiného" - nebo ,,potkal jsem někoho jiného, takže už s tebou nechci být" - ježiš to je to tak hrozně složité?

včera jsem si psala s jedním známým - zeptal se mě, zda mám ráda otevřené vztahy - řekla jsem mu ne, páč to není vztah, ale kamarádství s bonusem a ocenila jsem, že přiznal, že on tedy právě takové kamarádství pěstuje - furt lepší to vědět hned, než aby mě balil a pak to na mě vytáhl po měsíci vztahu - ale takových chlapů asi moc nebude..

Jinak když jsem si nebyla jistá, jak to s tím mým bude, šla jsem na kafe s kamarádkou a jejím kamarádem - a můžu říct, že ten kluk mi otevřel oči - narovinu mi řekl, že takové chování je totální výmluva a ubohost a že je to tak a tak - myslím, že tohle posezení mělo větší účinek, než vykecávání se stovkou kamarádek u kafíčka - takže za mě doporučuju, pokud si nejste jisté, zeptat se nějakého chlapa

Reaguji na Emma_Belle: to máš pravdu, zeptat se chlapa, a zjistíme, že jejich myšlení je opravdu hodně jednoduché- neozývá se-nemá zájem, chová se líně a neurčitě-také nemá zájem a nemá cenu ztrácet čas

To bylo nedávno v Sexu ve městě, kdy to Burger řekl Mirandě, že ten, se kterým byla na rande o ni prostě neměl zájem.

Já to znám, stačí mi vlastní selský rozum a zkušenosti.
Musím říci, že je mi líto, že máte takové trápení. Pro mě je to docela novinky, nikdy jsem
nic takového nezažila a nemusela řešit. Ale myslím si, že je to díky mé komplikované povaze a také tomu, že já jsem na výběr partnera dost náročná. Ten, který projde mým výběrovým řízením je záruka vysoké kvality.

No nevím, taky bych o sobě řekla, že jsem dost náročná a má u mě šanci málokdo a když už si s někým začnu, tak musím mít pocit, že má určitý kvality, který hledám a vyžaduju. Vypadá to, že je má, JENŽE... Po čase se z něj prostě vyklube něco jiného . Neřekla bych, že jsem nějak extra hodná nebo ty chlapy hýčkám , oni změní svoje chování ke mně, i když jsem ,,mrcha''. Dost mi to vadí, přece jen, strávit s někým třeba rok a půl života je docela dost a když to tak jde pořád dokola, člověk už začne ztrácet naději.

tak to si gratuluj, spoustě ženským by taková intuice velice usnadnila život - nevím kolik ti je, ale mě něco málo přes dvacet, nemůžu říct, že zkušenosti bych neměla, ale nebylo jich zase tak moc (vztahy/randění) - ale rozhodně budu víc poslouchat hlavu - instinkt, než hormony.. a člověk se učí celej život.
Na výběr partnera jsem náročná taktéž, ale nemám šťastnou ruku avšak dokud dýchám, doufám..

Možná proto, že naděje umírá poslední a my si to nechceme přece jenom definitivně u nich rozházet. Pořád v koutku duše doufáme, že se jim přece jenom rozsvítí v hlavě a on přileze s prosíkem. Nehledě na to, že my jsme v té poražené pozici, kdyby nám to oplatil a napsal, že jsme třeba trapky, tak by nás to bolelo víc než jeho...

Ve srovnání se mnou budeš určitě tolerance sama.

To se mi ještě nikdy nestalo.

Já jsem od přírody sobecká a mrcha.

Ano, je to opravdu dar. V odhadech na lidi mám 99,9% úspěšnost. Opravdu lidi odhadnu během okamžiku, partner vždy s odstupem času příjde s tím, že jsem měla zase pravdu a měl na mě dát okamžitě.

33.
Hlavně mi trvá než se zamiluji, což je také velká výhoda.

Třeba já to tak nemám. Když vztah nefunguje, tak nemá cenu se snažit za každou cenu o záchranu a trápit se.

Reaguji na Adka:
Tak se zeptám takhle - nestalo se ti nikdy, že by se ten chlap v průběhu vztahu ,,změnil'' - třeba zlenivěl, přestal se tak snažit... Možná jde o to, že u některých holek si to prostě nedovolí, mají k nim respekt . Jenže to je to, co mi právě chybí. Budu na sobě muset zapracovat

Reaguji na Adka:

Tak ne že bych se vyloženě snažila o záchranu, ale člověk stále ve skrytu duše doufá, že přijde třeba smska...

Reaguji na frenchy:
No vždyt už jsem to tu psala - kámoš mi řekl, že co je na začátku, to neplatí. Chlapi se přetvařují a jde jim o to si holku zaháčkovat. Jakmile ji mají jistou, šup do starých kolejí... Chlapi jsou líní, snaha jim moc dlouho nevydrží. Hej kotě, co řešíš, dyť já tě miluju, tak vo co jde? Aha a jak mi to dáváš najevo? Jenom tím, že milostivě ležíš vedle mě v pelechu?!

Nestalo, možná je to tím, že já mám na ženskou dost zvláštní povahu a neplatí na mě, co se o ženách říká, že se rády o někoho starají, pečují... Já jsem se nikdy netoužila vdát a mít děti a naopak přitahuji samé rodinné typy.. Dokonce nestojím ani o společné bydlení. Třeba i díky tomu, že mají pocit, že mě nemají jistou, tak se stále dost snaží.

To je asi taky fakt, protože já se s tím moc nepářu.

Holky, neděste mě, tohle je šílený! Jako byste popisovaly můj poslední "exemplář"
Taky skvělej rozjezd a kecy, jak na mě myslí, pořád řešil, kdy a jak se uvidíme, kam pojedeme na dovolenou apod.. Na mě to bylo až moc rychlý, já si hned tak někoho k tělu nepustím, navíc lidem celkově moc nevěřím, takže jsem to brala s rezervou a vlastně tomu ani moc nevěřila... Ale za nějakou dobu jsem si říkala, že to asi fakt myslí vážně, no prostě uvěřila jsem mu a skočila mu na lep, a jak myslítě, že to dopadlo? Najednou nebyl na vztah připravenej, měl svý problémy, nemůže mi dát to co chci a podobný kecy.. Štvalo a bolelo mě to o to víc, že jsem do toho na začátku jít ani nechtěla, to on mě přesvědčoval, jak to se mnou myslí vážně... Jak se trápí, pořád na mě myslí a chce, abych byla s ním..
No asi můj šestej smysl přeci jenom nejdřív i fungoval a asi byl důvod, proč mu dalo takovou práci si mě získat.. Měla jsem ho poslat do háje hned, ale když ono bylo příjemný, jak se tak moc snažil.. Bylo hezký uvěřit, že mu na mě fakt tolik záleží...