Zralé ženy

Tak se snad také mohu těšit, že to bude lepší...

Hlásím se do klubu ZRALÝCH A KRÁSNÝCH ŽEN. Vše, co zde bylo napsáno, mohu více méně podepsat.....

Ahoj já se hlásím na ''zaškolení''.Tohle téma se mi líbí je mi 35 a mám 3 děti...když už jsem si myslela že po dvou dcerách mám odsloužíno tak přišel kluk jako buk a dává mi pěkně zabrat, má teprv 7 měsíců,ale je fakt že mě unavuje a ten veget co jsem si myslela že budu mít když jsem si řekla že holky jsou dost velké a samostatné ...tak ten veget je fuč..tak závidím vám všem ten krásný klid a pohodičku.Ale prcka bych nevyměnila za nic na světě to ne.
Hlavně mi milé Ženy poraďte jak na chlapa,aby taky skákal on kolem mě,páč já jsem si ho špatně naučila,dělám mu holt ''Vlastu''.

Tak to jediné teda nemám nebo vlastně spíš mám. Mám syna 4 a půl letého syna (mírně postiženého) a čas na sebe doslova kradu. No holt jsem začala ,,pozdě,,.Ale syn to je moje sluníčko. Jinak souhlasím, mladší bych už být nechtěla, zkušenosti jsou k nezaplacení. Jenom co mi tak trochu kalí myšlenky je, že uvažuji o rozvodu, ale to už je obehrané téma, kdysi jsem to tu taky řešila. Nějak se s tím musím poprat.

Manolia
Ze španělštinou jsem začala v 60 letech jen tak z hecu. V práci všichni umí anglicky, francouzsky, německy a když jsme začali dělat pro Španělsko byly všichni vedle. Tak jsem se do toho pustila já. Sice od ledna již nepracuju, ale učím se dál. Přiznám se ale, že mi to až tak zase nejde. Naučit se slovíčka není problém, ale gramatika. Ty jejich minulé časy a spojovací způsob. Pokud si mám něco přeložit, docela poho, ale komunikace je slabá.

Ahoj děvčata,
také se hlásím do klubu zralých a krásných žen, tuto neděli mi bude 45... Vlastní údržba už sice stojí více času i peněz, ale cítím se i vypadám lépe než ve 30, protože už vím, jak na to, co mi sluší a udržuji si nadhled, už neřeším pitominy... Dítko je již dospělé, jsem samostatná, nezávislá a mám spoustu času pro sebe, takže jsem si letos mj. podala přihlášku na VŠ...

To je super, to ti fandím. A můžu se jen tak ze zvědavosti zeptat na jakou VŠ (ale jestli nechceš, tak to neprozrazuj).

No tak ty jsi úžasná. Já před dvěma lety začala s francouzštinou (miluju Francii), ale teď jsem nějak přestala, ale vrátím se k tomu, jen to chce pevnější vůli a motivaci.

Moje nejlepší kamarádka to říká takhle :
,,Jsem jetá, ale garážovaná,,

jsi naprosto skvělájá ji začla taky jen tak a najednou jsem zjistila že ji dělám už třetí rok,(slovíčka v poho a gramatika jak co něco šlo samo ,něco se muselo šprtat)myslím že to přispívá k duševní mladosti pořád něco zkoušet ,případně se učit něco nového co obohatí život,a vůbec bychom se měly více chválit-nikdo to za nás neudělá

já taky kastle sice by nějaké vylepšení snesla ále co

Jooo to přesně vystihuje!
Máš SZ.

elena
Klobouk dolů! Jazyky jsou takový můj rest, kdysi jsem se učila asi 6 let německy, ale dost se toho vykouřilo z hlavy, i když aspoň základy tam pořád někde jsou... No, snad se k tomu taky někdy dokopu

Ify
Jsem jetá, ale garážovaná- no to jsem se pobavila ještě teď se chechtám, manža mi říká něco podobného ale spíš jen jetá, no co on už taky není ten Delon co býval
elena a Maaya- máte múj velký obdiv, sama vím co to dá práce něco do té palice nacpat, já si dělala ve 40 atestaci a pak uvažovala i o Vš ale nakonec jsem to vzdala, jsem dost velký nervák a múj mozek zlenivěl ale aspoň se snažím nacpat do hlavy něco z AJ ale dá to fušku
holky co tu píšete že máte doma malé andílky je jasné že máte podstatně méně času pro sebe ale určitě s nimi mládnete, já bych taky ještě jedno baby brala ale bohužel už to nejde tak si holt budu muset počkat na vnoučátka, teda jestli někdo bude chtít to pubertální jelito co mám doma, snad někdy dostane rozum...

Maaya
Přeji vše nejlepší k narozeninám.

Holky můžu se k vám také nacpat? Za měsíc 52.

...to je skvělé, jak umíme být nad věcí.

Děvčata, je fajn, jak máme na sebe více času, když máme už děti dospělé.
Ale jen do té doby, než nás začnou potřebovat stárnoucí rodiče. Jak to máte vy se starými rodiči?
U mně to je zatím v pohodě, naši jsou, zaplať pámbuh, zdraví. Ale přítel má maminku nemocnou, tak pokud je třeba, pomáhám. je to docela problém, když chodíme do práce.
Chybí tu denní stacionáře, kde bychom mohli staroušky vozit jako do děti do školky, když jsme v práci.
Staráte se některá o své nemohoucí příbuzné? Jak to zvládáte?
Nebo to je spíše na nové téma?

No, já mám paradoxně tohle už taky za sebou.
Mami upřela, když mi bylo 21 let, 2 roky jsem se o ní, 2 domácnosti a malou dceru starala. O tátu jsem se starala další léta - tedy domácnost, praní, vaření (klasický chlap své generace, který absolutně neznal domácí práce), poslední 2 roky byl také nemohoucí, umřel před 10 lety. Vše jsem NĚJAK zvládla, vlastně ani nevím jak. Prostě MUSÍŠ....

Možná bych dodala ...prostě musíš chtít.... Protože moje babička, v únoru měla 102 let!! říká : mus je velký kus, ale bez chuti ani provazka neuruti.

Moc Tě obdivuji, jak jsi vše - tak mladá zvládla. A pak, je smutné žít bez maminky a být na všechno sama. Jistě jsi měla a máš skvělého manžela, který Ti byl oporou. Hodně často se stane, že chlap neustojí nárust starostí a rodinu opustí.

Děvčata, všímáte si taky, že jsme v mládí stihly stejné činnosti daleko rychleji, než teď? Asi právě proto, že jsme musely a měly pocit, že to jinak ani nejde.
Dnes stíhám taky spoustu věcí, ale jinak. Už se nehoním, a za každou cenu to nemusí být hned.
Možná je to podvědomá sebeobrana, přišlo to nějak samo a jsem za to ráda.
Pa.