Znuděná a stereotypní matka

Ahoj, myslím si, že je v pořádku, že se zajímáš o svoji maminku. Maminku třeba trápí vztah s přítelem, to, že už jsi dospělá a ona už není tak vytížená jako dřív. Neví, jak naložit s volným časem, kterého dřív tolik neměla. Nejlepší by bylo, kdyby se ti podařilo ji přesvědčit, aby si došla k psychologovi. Jen kvůli tomu, že by si mohli popovídat a třeba by pak maminka viděla věci jinak. Kdyby to bylo obráceně, a ty jsi trávila celý čas jen u počítače, nestarala se o sebe a neměla žádný zájem o okolní dění, určitě by se maminka zajímala, proč to tak je. Maminku máš jen jednu a je to nejbližší člověk, takže chápu Tvé obavy o ní. Z vlastní zkušenosti vím, že výhružkami, pláčem, donucováním nikoho k ničemu nedonutíš. Zkus si s maminkou sednout třeba při večeři a zkus jí navrhnout, že bys s ní k psychologovi došla. Pokud to nepůjde, dojdi za psychologem sama, vypovídáš se a on (ona) Ti poradí, jak dál. Přeji hodně štěstí.

Jak píše Ančí, třeba je práce to jediný, kde ji to baví, kde se může realizovat a proto chce o ní mluvit. Tam bych já taky viděla cestu, jak z toho ven. Rozeber to s ní pořádně a uvidíš, co ji baví, vyhovuje, co z toho doma nemá. V práci asi nemůže hrát hry na PC, proč ji to nevadí a vydrží to? Do práce se upraví? Možná to není závislost, ale fakt ji to doma nebaví a sama neví, kudy z toho ven. Možná se bojí, že by zůstala sama, pokud by něco řešila, a z toho má strach. Jasně je to její život, do kterého nemáš právo ji mluvit, ale myslím, že toto už je někde jinde a ona potřebuje pomoct.

Reaguji na kutunka: Tak tohle nějak nechápu. Najdu si přítele, tak s ním chodím, ne bydlím. Nevím, proč se hned k někomu "nakýblovat". Abys kromě studia ještě prala, žehlila vařila, starala se o domácnost ? Jinak hodnotím kladně Tvoji starost o mamku. 47 let není žádný věk a když má přítele, měla by si života užívat a ne sedět u PC. Asi bude potřebovat pomoc psychologa. Bude to ještě proTebe starost ,tak Ti přeju pevné nervy.

[cituji=Vanilka29]Doufám, že má dcera nebude jako ty
Jak tohle může někdo napsat. Nechápu.

Nejen rodiče mají starost o své děti, ale i děti mají starost o své rodiče. Tak proč tolik negace, proboha?! Tak asi zakladatelka svou mamku zná 25 let, tak ví nejlíp, jaká mamka je a byla. Mě by taky vadilo, kdyby moje mamka seděla celé dny u PC a na vše okolo by kašlala a vzhled je samozřejmě to poslední. Jakákoliv závislot není sranda.
A netrpí mamka na deprese?

a mě se naopak líbí,že se zajímáš o svou mámu!Doufám,že až kluci vyrostou,tak budou mít taky o svou mámu zájem....Osobně nevidím nic špatného na tom,že chceš své mámě pomoci...,vytáhnout jí ven atd..Ale jestli sama nechce tak s ní nejspíš bohužel nehneš..

Mám nutkanie reagovať len na túto časť. Čo nič nemení na tom, že zakladateľkin problém je iný a obecne máš pravdu a súhlasím s tebou. Len možno iný pohľad.

Nie _každá_ ženská má hordu kamarátok a účastní sa _drbacích_ krúžkov.
So ženami si nerozumiem, nikdy som si nerozumela, kamarátky ma spočiatku využívali (neviem hrať tie babské hry), tak som prestala takéto vzťahy vyhľadávať. Kamarátske vzťahy mám skôr s mužmi. Mám známych, spolužiakov, spolupracovníkov, o ktorých viem, že keď potrebujem s niečím pomôcť, pomohli by, je na nich spoľahnutie.

Inak som pomerne introvertná. Ľudí nemusím, vo väščích skupinách a "cudzích" už vôbec nie. Premôcť sa a ísť v piatok/víkend s priateľom medzi jeho kamarátov je občas náročné (ale už aj tak si myslí, že som divná, keď si stačím sama, tak si to nebudem zhoršovať).
Napriek tomu si nemyslím, že som neschopná. Navarím, upracem, postarám sa o domácnosť, o seba. Chodila som na výšku, teraz do práce, učím sa svetové jazyky, milujem cestovanie, bola som na zahraničných pobytoch, čítam veľa a rada, mám prehľad, dokážem viesť zmysluplnú konverzáciu.
Interakciu s okolím ale len predstieram, a to do tej miery, aby som zapadla do predstavy o "normálnosti" (a nebola znovu "tá divná" čo nemá priateľov. ako keby je to choroba...)

Promiň, ale neumím si představit, že bych neměla přátele. To musí být smutný.

Reaguji na TheCarex: A když vás ta tchýně tak irituje, tak proč se neseberete (i se sestrou přítele) a nejdete bydlet do svého?Nikdo vás přece nenutí, abyste s ní sdíleli společnou domácnost a její způsob života.

Je to matka tvého přítele a měli byste k ní mít elementární úctu.

Ja ti neviem, nesťažujem sa. Nepoznám situáciu "mať blízkych priateľov". Mám známych, spolužiakov, kamarátov/ky, ktorí ma ako tak poznajú, a keby potrebujem pomoc, môžem sa na nich obrátiť. Nikdy som nebola extra zdieľna, a aj keď som bola pár ráz, s dobrým úmyslom dotyčných, donútená účastniť sa nejakých tých "ženských" kávičiek a podobne, tak už viac radšej nie. Ja si s tými slečnami nemám čo povedať.
Mám priateľa, o ktorého sa môžem oprieť, a stačí mi to.

A koniec OT nech to tu slečne nezavrú.

Děkuju moc za rady. Budu se snažit jí zvednout náladu a nenápadně jí odlákat od PC. Myslím, že nejvíc jí vysává ten její přítel. Jenže ona není schopná se s ním rozejít. Asi se bojí, že už bude sama. A to ani já nechci aby zůstala sama, ale chtělo by to lepšího chlapa, tenhle se už nezmění.

Přiznám se, že jsem to tu nepročítala celé, člověk by potřeboval nějaký filtr, protože ve finále se tu udělaly dva tábory názorů. Já jenom dodám, že moje maminka je bohužel to samé, nestará se o sebe, o rodinu, o malého brášku... Udělá jenom to co musí, aby neumřeli hlady, nikam nechodí, ale bohužel nechce ani aby ostatní někam chodili. Sedí u počítače, nemá práci a většinu odpoledne prospí. Taková malá domácí sekta. Bohužel. Je mi líto, že to zní tak tvrdě, bohužel mám na to svůj názor, který si nenechám vzít, ale zároveň s tím nehodlám nic dělat. Nebydlím s nimi, nic mi do toho není. Je to dospělý člověk, který má mít svůj rozum, to že ho nemá nebo z nějakého důvodu zatracuje svůj život už ve čtyřiceti, to už je její věc. Otec by měl mít trochu porozumění a třeba zjistit, kde je problém. On ale problém vidět nechce, raději večery tráví u PC a komunikuje s jinými. Věřím, že nemá dostatek sebevědomí na to, aby to spolu napravili, ale vše je o komukaci. Já už do toho nemám co mluvit. Jediné co mi vadí je, že malý bráška přichází o dětství. Žádné běhání za domem s dětma, ve škole akorát problémy ve formě agresivity. A teď babo raď. Když to budu řešit, ubližím víc, než když to nechám být....

Reaguji na zlobivá Lucy: Ještě dodám, že pohlavní styk neměla kromě početí sourozence přiblišně deset let. A v tátovi chyba není...

Přesně, taky mě to překvapilo, že jste se některé do Kutunky tak pustily. Možná, že si to maminka ani neuvědomuje, ale za pár let může litovat zbytečně promrhaných roků. Kdo už jiný by to měl mamince říct, než její dcera. Ale na druhou stranu, když se jí nebude chtít, nehne s ní nikdo ani párem volů a veškerá snaha bude marná..

Trochu přehnaná reakce podle mě. Jestli její mamka jen zírá do počítače, nestará se o domácnost a vadí to i jejímu příteli, tak někde bude asi chyba. Ve svých 47 letech se "zakopává" už teď a věř, že vzdáleně vím o čem mluvím!

Reaguji na kutunka:
Já docela vím o čem mluvíš. Moje mamka bude mít 46 let, mě je 24, mladší ségru a bráchu, kterému je 11 let. Než jsme měli bráchu, mamka s náma jezdila lyžovat na hory, ráda jezdila na dovolené k moři, vše v pohodě. Po porodu začala mít zdravotní problémy (porucha termoregulace). Teď je neustále jen doma, ven nejde, protože prší, protože fouká vítr, protože sněží, mrzne, je moc horko pořád něco. Nejradši by byla zalezlá doma a tam měla taky bráchu, aby nebyl nemocný-ptž ten chodí ven viz dle kritérií nahoře. Co se týká oblékání-přestala o sebe dbát, chodí jen ve starých věcech, když si už něco nového koupí (když ji k tomu taťka "dokope") tak stejně chodí jen v těch starých věcech. Představa, že by se mnou mamka šla jen do města, které máme 20 minut na zmrzlinu nebo někam-jako dcera s matkou ej pro mě cca 11 let nepředstavitelná, prtože jak jsem psala-buď je moc horko, moc zima,... A tak je nejradši mezi čtyrma stěnama.. Do práce nechodí a největší problém je, když se má jet na dovolenou-to je pořád dva dny před dovolenou doma dusno, protože se najde nějaký důvod, proč by nemohla jet. Kolikrát jsem se s ním o tom bavila, hádala, nic nepomohlo... Nemá koníčky, jedinné co řeší, co obléct bráchovi, aby ho neofouklo a nebyl nemocný a celé rodině to už leze krkem.
Je to moje mamka, kterou mám moc ráda, ale ubíjí mě se dívat, jak ten život jen přežívá ze dne na den a vůbec si ho neužívá. Není to o tom, že bych ji neměla ráda a soudila, jde o to, že ji miluju a trápí mě, jak žije! Vztah s taťkou už mají taky jen ze setrvačnosti-protože mamka se hrozně změnila-nedá se s ním o moc věcehc bavit a taky ji nezajímají takové základní věci, jako je vztah mezi nima...

Možná to bude znít blbě, ale jelikož jsem se jí mockrát snažila pomoct, brečla, vysvětlovala, prosila, atd.. a nepomohlo nic, teď bydlím pryč a mamku vidím občas, tak už mě to tak neubíjí-protože to nevidím, co dělá atd.. ale dokážu si to představit.. Musím ovšem říct, že mamka v žádném případně na mě není nepříjemná nebo protivná, když se vidíme občas.. Ale když sem bydlela doma, bylo vidět, že by potřeboval amít něco, kde by se odreagovala, protože všechno spíš hrotí.

Podobně jsem žila já cca před dvěma lety (je mi 22) a můžu ti říct, že pokud ona sama nechce, ostatní s tím nic nenadělají.
Zkus s ní promluvit, ale v klidu a bez výčitek. Taky je možnost,že až se odstěhuješ a ona se bude muset o všechno postarat, tak se věci změní.