Změna profese, lze to vůbec?

Vždycky si vzpomenu na Leni Riefenstahl, naučila se potápět v 70 ti letech a udělala další kariéru jako fotografka podmořských krás. Všechno jde, když je motiv. Na zahrady taky potřebuješ jazyky, spousta krásných knih nevyšla u nás, všechno vyšlo anglicky. Pomoct se zahradou bych zrovna potřebovala.

Můj kamarád je zahradník, navrhuje i zahrady a zároveň učí na střední zahradnické škole. Je to vcelku náročný obor, ale všechno jde, když se chce,že.

:- ) íká se že všechno lze, bohužel musíte natrefit na vstřícné zaměstnavatele. Já měla problém už s tím, že jsem vystudovala sš jiného zaměření než vš.

Pracuju jako personalista a těžko říct. Třeba zaměstnat asistentku bez praxe nemám problém - zvedat telefon, objednat kurýra, uvařit kafe, zarezervovat hotel apod. umí každý.
Na druhou stranu zaměstnat účetní, mzdovku, ekonoma bez praxe, tak na to nemám odvahu.
Na jednu stranu se říká, že když se chce, všechno jde. Na druhou stranu se zaměstnavateli nedivím, že neriskne zaměstnat někoho bez předchozí praxe v oboru, zvlášť pokud se jedná o samostatnou činnost.

Reaguji na Maria: Leni Riefenstahl? Myslíš tu bláznivou fanatičku do Hitlera? No tu bych tady jako vzor moc nezmiňovala

Navrhování zahrad je dost odlišné od toho, co jsi dělala a mám obavu, že se v tomhle oboru buduje kariéra déle a praxe je tam opravdu nutná. Takže asi hlavně záleží, jak jste na tom finančně - jestli si můžeš dovolit začínat někde jako asistentka a nejlépe si udělat v tomhle směru dálkově školu. Ovšem kdyby ti nešlo za každou cenu o ty zahrady - byla jsi vedoucí pobočky, takže umíš vést lidi (manažerské schopnosti), komunikační schopnosti. Tak se zkus porozhlédnout a zapátrat ve vedoucích pozicích. Jazyky doporučuju oprášit, aspoň angličtinu, to se dneska hodí všude.

Já jsem to udělala. Po třinácti letech jsem totálně změnila profesi. Ale bez kamarádů a známých a kontaktů bych to absolutně nedokázala. Teď je to pět let. Nelituji, ale je to pořádná makačka.

Já zatím bojuji a nevzdávám to!. Po VŠ jsem nemohla najít uplatnění ve vystudovaném oboru. Snažila jsem se tedy najít zaměstnání v jiném oboru, a to v administrativě, ale nikdo mě bez praxe nechtěl zaměstnat ani na nejnižší pracovní pozice za minimální plat. Rozhodla jsem se tedy pro odjezd do zahraničí jehož hlavním cílem bylo zlepšení angličtiny. Zaregistrovala jsem se u agentury a čekala na to až si mě někdo vybere. Mezitím jsem stále hledala zaměstnání a čekala co vyjde dřív - práce nebo odjezd? Nakonec jsem nastoupila do zaměstnání na administrativní pozici. Po více jak půl roce jsem se rozhodla přeci jen pro odjezd. Nyní jsem zpět z ročního pobytu a opět mám problémy najít zaměstnání - malá praxe a VŠ titul, který není z oboru, kde se snažím nalézt práci. Každý pohovor musím odpovídat na dotaz: Proč nehledáte uplatnění ve vystudovaném oboru? Nikdo nechápe, že když prostě práce v oboru není, tak asi těžko může člověk najít uplatnění a ještě bez praxe. Nicméně pobytu v zahraničí nelituji. Jsem ráda, že jsem využila poslední šance, která se mi nabízela a nezůstala v zaměstnání, kde - jak jsem se dozvěděla od bývalých kolegů - by to pro mě stejně nebylo zrovna růžové.

Reaguji na kopretinaa:

To jsi udělala tu nejlepší věc,že jsi odjela.Já to kdysi neudělala ze strachu z neznámého a dodnes lituji.

Ahoj,
mám velmi podobný problém jako Lamaya. Pracuji jako prodejce a velmi mě láká marketing, myslela jsem si, že je to blízko prodeje a takový problém změnit zaměstnání to zase tak být neměl. Beru to jako prodej z druhé strany. Ale jak se ukázalo žádný zaměstnavatel nechce člověka bez praxe. Chápu to ze strany zaměstnavatele, ale co teď dělat??

Česká rep. je docela zvláštní, v zahraničí,mají lidé mnohem lepší život i když se věnuji posléze něčemu jinému, byla jsem na NZ, paní vystudovala psychologii, pak cestovala, kolem 30 založila rodinu, v ČR by si už neškrtla, nechápu, proč hned všichni personalisté, koukají na to, že někdo cca 2 roky či tři vypadl z rytmu, vždyť se mohl vzdělávat jinak, jasně je spousta lidí co se po škole na to prostě vykašlou. Ta paní si udělala kurz na masérku, kde byla dobrá, ale po čase ji to přestalo bavit tak potkala člověka co ji nabídl učení na škole, tak se tomu věnuje, byla dobrá v obou oborech a nikdo neřešil praxi. V tom je ten náš celý systém pošahaný, člověk může být dobrý aniž by měl praxi, ale nedostane povětšinou šanci.

Přesně tak. Všude chtějí praxi v oboru, ale kde ji má člověk vzít-to už mu neřeknou!

Přemýšlím docela živě o studiu marketingu na VŠ, není to záruka, že mě někam vezmou, ale studium je lepší než jen sedět a čekat. Mám jen strach, že to nedám s prací. Nemám moc volného času a ještě škola do toho. Navíc v práci bych o tom nemohla ani špitnout, protože by mě šéf hned podezíral, že nedělám svoji práci na 100%. To je teda divočina.. Řešila jste některá něco podobného?