Zkušenosti s drogami

já zkusila trávu... byla jsem vysmátá, ale ten smích, ta euforie mi přišla taková "umělá" ... takže mě to nijak neoslovilo, ale je fakt, že mi travka voní...
a jednou jsem si vzala péčko... to nic se mnou neudělalo, jen jsem celou noc nespala...))) asi nejsem ten pravý typ na fet...))

Psala jsem tu o koláčcích z trávy a že to na mě melo dobrý účinek. Ano, ale ve velmi malém množství. Pár dní zpátky jsem si dala dva koláčky a jelikož se dost těžko odhaduje množství trávy a stav najíždí až za hodinu tak jsem snědla dva větší. Tak zle mi ještě nebylo... Měla jsem šíleně pomalý tep, za hodinu zas moc rychlý, schýzy, nerozuměla jsem o čem se baví ostatní, dvě hodiny jsem byla mimo, musela jsem chodit, sedět nešlo, 2x to ze mě muselo jít ven, no prostě hnus, nikdy víc...
Takže- jsem nekuřák, tvrdší drogu bych si nevzala, trávu už (taky) ne a když alkohol tak jen kvalitní víno nebo pivko. A je mi i líto kamaráda, který je moc fajn, chytrý ale na trávě závislý už 2-3 roky, dává si každý den 3x

já jsem asi před dvanácti lety brala pervitin, docela dlouho, tenkrát mě do toho dostal přítel, který prodával extáze, ze začátku to bylo strašně fajn, člověk tak nějak happy, nic tě nebolí a hlavně cítíš strašnou energii, nicméně pak ty dojezdy mě z toho rychle vyvedly, nemohla jsem spát, jíst, bolely mě kosti, měla jsem deprese vážila jsem 40 kg. Nikdy víc ....

Taky jsem od puberty asi 5 let v kuse rebelovala a zkoušela co se dalo, kromě kokainu a heroinu jsem vyzkoušela snad všechno..bavilo mě to , cejtila jsem se "cool" , nosila červený vlasy a kostkovanej kabát, stýkala se s pankerama a undergrounďákama, nechala si udělat piercing do obočí a nosila těžký boty Po maturitě jsem se dostala na vysokou a drogy šli nějak samy od sebe pryč, už mě to nezajímalo, chtěla jsem od života víc..červený vlasy jsem sice nosila,dál, piercing mám dodnes, s undergrounďákama a punkerama se kamarádím dál a jejich akce mě stále bavěj ale jediné čemu holduju je jen víno a občas k němu cigarety.

Dřív rekreačně trávu, hašiš a cca krabičku cigaret denně. Občas to bylo docela fajn a žádný "badtrip" jsem nezažil, ale postupem doby to prostě vyšumělo. Dnes nejčastěji piju kvalitní bílé víno, v hospodě pivo a sem tam skleničku whisky. Sice piju mnohem častěji než dříve, ale po menších dávkách. Většinou si ani nemůžu dovolit být druhý den nepoužitelný.

Příjde mi, že v poslední době době označení "droga" získává širší význam, a spíše než jako o samostatných látkách se o nich mluví ve spojení s konzumentem/závislím. Díky tomu se pak může označovat za drogu cokoliv, přestože to samo o sobě "droga" ve smyslu omamující látky není - internet, kafe, čokoláda, alkohol, hry, ... Tohle širší vymezení se mi líbí mnohem víc, protože nezajímá ani tak o samotnou látku, jako spíš o člověka a jeho vztah k ní.

No moje první zkušenost byla tráva, zkusila jsem a pak to jelo každý den, ale před 2 lety jsem s tím přestala a od té doby už nechci trávu ani vidět druhá zkušenost byly houbičky k tomu není potřeba se ani vyjadřovat.Jen vám řeknu že někdy to fakt byli drsný halucinace .

Už jsem to tady někde psala.Přítel zkusil extázi a houbičky a hlavně byl deset let na trávě, samozřejmě bez holky.Od té doby co je se mnou, se jí ani nedotkl.Než jsme spolu začali chodit, tak ještě hulil a byl mi odporný, jen čuměl do jednoho bodu a neřekl ani slovo, tak jsem znala jeho stavy.Pak s tím přestal, sama jsem tomu nevěřila, ale je to tak.Sice jsme si pořídili vodní dýmku, jednou týdně si zakouříme a vím, že i přesto si přítel dá v práci cigaretu (přede mnou nekouří ani si cigarety nekupuje), tak ho v tom obdivuju.Takže bych netvrdila, že ten, kdo ´hulí´ nějaký čas, je vymatlaný mozek a závislák Když to beru z druhé strany, tak já jsem skoro abstinent (max. alkohol, nebo šíšu).Cigaretu jsem zkusila párkrát v životě a už nikdy víc.Hulila jsem snad 3x a taky mě to nijak neoslovilo.Tvrdých drog jsem se nikdy nedotkla.Jednou jsem zkusila marihuanové mléko a stav, který následoval, mě doslova odradil od trávy.Měla jsem, kromě klasických nájezdů nekontrolovatelného smíchu, taky sluchové a zrakové halucinace (hnusný pocit), jenže konec přišel v noci, tedy v čase dojezdu - myslela jsem, že jsem na pokraji smrti, nemohla jem dýchat, dusila jsem se, jakoby mě někdo ovládal....raději nebudu zacházet dopodrobna.Tím, že nejsem vůbec zvyklá na drogy, tak se s tím tělo doslova pralo.Takže moje poslední zkušenost s drogou.
Přítel má v tomto tužší kořínek, takže ho skoro nic neskolí (po prohýřené noci a pár hodinách spánku jde klidně do práce )

Možná to bude znít divně (neukamenujte mě), ale taky bych neodsuzovala ty, kteří drogu berou.Ano, mohou si za to sami, začali brát ze své vlastní vůle(zvědavost, deprese...) nedokážou díky svému slabošství s drogou přestat, ale nikdy člověk neví, kdy se dostane na dno a po čem sáhne (alkohol, droga, zbraň..). Jestli ničí život sobě, je to jejich věc, jestli svým blízkým, tak nejlépe se jich, asi tvrdě řečeno, zbavit, ale jestli mají snahu s tím něco dělat, pak je třeba jim pomoct i za tu cenu, že do toho opět spadnou.Nedokážu si představit, jak tvrdě musí sami se sebou bojovat, když už v tom jedou viz. dokument Katka.
Drogy každopádně odsuzuji, ale co v dnešní době není droga, že? jídlo, internet,nakupování, hry....takže jsem asi každý nějak závislí
A omlouvám se za dlouhý příspěvek, jsem se nějak rozepsala