Zkušenosti s autoškolou, s instruktory

Hezký téma...
Já dělala autoškolu asi před pěti lety. Moc jsem chtěla jednoho instruktora, protože jsem ho tak trochu znala, ale nakonec jsem se dostala k jinýmu. (Pak jsem tomu byla ráda, protože jsem se dozvěděla, od známých, že ten ke kterému jsem chtěla byl dost nervák). Byl to takovej zvláštní chlap, nedalo se na něj moc koukat, ale povídalo se s nim hezky. Byl strašně trpělivej, ale nikdy mi nic nedal zadarmo, nikdy mi nepomohl, vzpomínám si na situaci, kdy jsem stála před semaforem, na mírném kopečku a bála jsem se rozjet, protože za mnou bylo auto, co kdyby mi to couvlo a já ho nabourala? No prostáli jsme tam 4 červený, až jsem se nakonec rozbrečela, on mi stejně nepomohl, jen mě pohladil, uklidnil a řekl, tak jedeme, ne? Tak jsem na to hamtla, pískalo to jak závodní auto, ale jelo to.
Nevím proč, ale tenhle přístup mi moc vyhovoval, protože když jsem pak odcházel s řidičákem v ruce, ani trochu jsem neměla strach hned sednout do auta a jet.
Takže mám na autoškolu super vzpomínky. Jinak byla to pražská autoškola Wyrwolová, a instruktor byl Slávek.

Tak já autoškolu dělala na střední povinně v rámci výuky, je to už pár let ale dodnes na to nevzpomínám zrovna nejlépe. Měli jsme to rozdělený na dvě pololetí. Začínali jsem s jedním pánem co má normálně svoji autoškolu v sousedním městě byl nervní a každýho během hodiny seřval nejméně pětkrát - pozdě přeřazeno, pozdě daný blinkr, auto příliš zařvalo apod. Dodnes si vybavuji jak mě seřval na benzině za to že jsem natankovala o 50 halířů víc než jsem měla. Podotýkám že jsem tankovací hadici držela poprvý v ruce a byla jsem ráda že to jakž takž vůbec zvládnu.
No a na další půlrok jsem již měli našeho učitele na mechanizaci to už bylo lepší, neřval, ale také neporadil, občas se stalo že během jízdy i usnul.
No a téma samo pro sebe jsou závěrečky dělali jsme je těsně před Vánoci a zrovna bylo šílený náledí - bojím se na něm dodnes a nechápu jak jsem to tenkrát zvládla.
V autoškole jsem se naučila základy, ale důležitý je jezdit potom a dostatečně se vyjezdit každý přijde na to jak mu to vyhovuje a co si může a nemůže dovolit.

Tak to je síla, fakt.

Já jsem hroznej nervák, zvlášť když na mě někdo kouká, když něco dělám. To potom dělám šílený kraviny. Já se právě hrozně bála toho, že ten instruktor bude řvát, protože já byla vyklepaná už takhle. A nedovedu si představit, jak by to vypadalo, kdybych měla čekat, že se každou chvíli rozeřve. U mých jízd by p. Šorma přišel asi o hlasivky (veliký smajlík)

1EPE
Já taky jezdila s autoškolou Wyrwolová. Musela jsem začít jezdit, tak jsem si zaplatila kondiční jízdy. Ŕidičák jsem už měla dávno. Instruktor byl takový mladý kluk, jméno jsem zapomněla, ale byl naprosto supr. Myslím, že kdybych měla někoho jiného, asi bych nikdy jezdit nezačala. Strašně mi pomohl, všechno vysvětlil, do dneška na něj vzpomínám.

Já dělala autoškolu v centru Prahy ( autoškola sídlí ve Vršovicích ) a za nic bych neměnila... Opravdu doporučuju dělat si jí v rušném městě... Je to fakt dobrá škola Člověk se pak nebojí a umí... Jediné s čím jsem měla problém bylo parkování do řady,ale to jsem se také časem naučila... Všichni okolo mě, co dělali papíry někde v okolí Prahy se bojí kamkoliv do rušnějšího provozu a taky neví co vlastně dělat pokud nastane složitější dopravní situace. Otrkat a řídit ! To je to co se musí..Manža mě pak hned posadil do auta a a´t jezdím sama ( ani nejezdil se mnou ), že se musím vyjezdit a poradit si sama.. Pak mi na zahradě zapích dvě tyče, přesně na auto a učil mě parkovat do řady ! Už 11 let jezdím bez nehody a dle okolí " na ženskou " dobře ...Takže nebojte se a hodně šťastných kilometrů !!

To já taky situace které zvládám běžně, dokáže pěkně pokonit. Kolikrát se mi i podařilo že jsem se snažila couvat s ruční brzdou a divila se, že to auto jede nějak divně. Jinak s couváním bojuji dodnes a vždy si vzpomenu právě na autoškolu.

jako by jsi psala o instruktorovi v našem městě, nejen že jsem měla pocit, že celou cestu napůl spí, ale navíc jsme vzadu vozili jeho dítě, které taky spalo nebo si tam hrálo (tenkrát asi ještě nebyla povinná sedačka), ale i tak se to tuším nesmí vozit někoho dalšího. No hodina vypadala tak, že jste jezdili tam, kam on zrovna potřeboval zajet (takže se jelo pro písek -že jsem tam třeba 20minut čekala (což mi ubralo hodiny) nikdo neřešil, jenže mě blbou 17tku ani nenapadlo, že bych mohla něco říct a nechtěla jsem si dělat peklo. A to bylo každou jízdu, jednou jsem zaspala já (on dojel k našemu baráku a ani nezavolal-mobil měl, ani nezazvonil..prostě tam 45min sedel v autě a čekal na mě-takže hodina v prachu sice moji vinou, ale mohl přece zazvonit). No šílený, doporučuju na autoškolu vybrat ženu instruktorku -je mnohem pečlivější, exuální harašení nehrozí, má smysl pro zodpovědnost a chápe, že jste jenom ženy.

Název autoškoly ani jména instruktorů si už nepamatuju, ale oba mi zůstali v hlavě "lidsky" - první byl mladej arogantní trouba, snadno se rozkřičel a svým chováním mne velmi stresoval. Hrozně například hrotil, jak mu svou neschopností kazím spojku u jeho nové Fabie. Dnes nechápu, že jsem si to nechala líbit. Na zkouškách jsem jízdy samozřejmě napoprvé nedala, tak jsem pak brala ještě kondiční jízdy - s jiným učitelem. Kliďas ve středních letech, jež úpění svého auta nijak neprožíval, mě řídit naučil. Učila jsem se v Praze. Například na na horách na sněhu a ledu jsem se už musela otrkat sama. Každá lokalita má svoje.

Tak já měla instruktorku a takovou ... jsem neviděla, nejde mi couvání a místo aby mi poradila - jsem si myslela že od toho tam je, tak mi řekla že to ještě neviděla.....
A ještě jsem si ten řidičák nedodělala, můj se ptá kdy tam půjdu, ale nechci mu nic říkat protože je horká hlava a jel by ji tam zdupat...

Tak já byla děsný pako. Vzpomínám si, jak jsem stála na jedné křižovatce a polohlase si říkám:"Spojka, jednička, plyn" a pak hergot, vždyť to nejede a tenhle instruktor mi s úsměvem povídá:"Neslyším motor, nastartujte si." Mně to totiž mezitím chcíplo , no trapas hroznej. Teď se tomu směju. Ale někdy se fakt divím, že jsme to oba přežili.

Tak se přidávám, na autoškolu mám docela dobré vzpominky, dělala jsem jí hned v 18 ti u tátovýho známýho, kterýmu táta nahlásil, že už jako všechno umím, samozřejmě jsem neuměla vůbec nic, ale po počátečních rozpacích se to vsáklo. dělala jsem jí v létě, pan instruktor byl velmi silný kuřák a tak podle toho jak mi to šlo/nešlo taky klesala či stoupala jeho dávka cigaret - někdy za lekci pět - když jsem byla extrémně šikovná, někdy 30, když jsem měla den blbec , řval šíleně, ale já si to tak nebrala - jeho neoblíbenějším slovem bylo kuava... ( víte co myslím). no, pak jsem 7 let za volantem neseděla a pak mě nejvíc opravdu nejvíc naučil, v té době ( mě bylo 25) můj 19ti letý kamarád, kdy jsem mu volala úplně vyřízená - Milánku, mám v Praze auto - v pátek se musím dostat domů (do Liberce) - pomooooooooc , každej den mě tahal v těch největšíchšpičkách v ruce lahváče na každý vedlejší zásadně doleva, ztěžoval mi ty situace jak nejvíc mohl, ale já přitom věděla, že když sedí vedle mě, že mám jistou oporu - teď , po třech letech co jezdím dávám i Prahu v podstatě v poho...

Tak já myslím, že je jedno, jestli to je ženská nebo chlap. Blbci se najdou v obou kategoriích a já bych rozhodně neměnila, fakt byl super. Mě jenom vždycky vytáčí, že tihle namachrovanci se to přece taky nejdřív učili, tak co si to musí dokazovat. Navíc třeba já jsem vždycky udělala chybu a už se to se mnou vezlo. Začala jsem dělat i jiné. Kdyby na mě řval, nejsem schopná jet snad ani po rovině. Já byla ze začátku hrozně překvapená, že je tak v pohodě, kolikrát bych i čekala, že mi jedna přiletí , ale trpělivost, tu fakt měl. Však jsem mu to nejednou řekla a on na to, že kdyby ji neměl, nemohl by to dělat. Přitom spousta instruktorů ji nemá a dělají tuhle práci stejně.

ajaks
Nebyl to náhodou Lukáš? To je syn pani Wyrwolový, takovej blonďák, docela milej, potkávala jsem ho v učebně.

ajaks
Nebyl to náhodou Lukáš? To je syn pani Wyrwolový, takovej blonďák, docela milej, potkávala jsem ho v učebně.