Život na "psí knížku"

zdena73
A ten byt jste si pořizovali společně? Já se na tohle koukám z pozice dcery, jejíž táta má přítelkyni na psí knížku a tudíž všechno připadne nám se ségrou. Ona se na něm co se týče financí jen přiživuje, takže rozhodně bych byla pěkně naštvaná, kdyby jí byt připadl. Každopádně bych jí případně nikdy nevyhnala. Nechala bych jí tam klidně dožít, ale hlavně aby to nepřipadlo její dceři (která není tátovo), protože je to pěknej smrad, kterej kradl tátovi peníze apod. Tudíž s tátovou přítelkyní se o byt handrkovat nebudu, ale s její dcerou už jo.

Manželství je právní vztah - samozřejmě je okolo toho hodně romantiky jako "pouto" tradice a svatba apod. Jde o to, zda ten právní vztah chcete nebo ne. My ho nepotřebujeme, jsme spolu 10 let, dítěti je 8. A mě připadá hezčí, že můj muž se může kdykoliv sebrat a odejít, ale neudělá to a ne kvůli právním a majetkovým vztahům, ale proto, že se nechce. Může kdykoliv ale nechce.

Tak já chci určitě s partnerem nějakou dobu žít v jedné domácnosti a pak si ho teprve vzít. Ale ne aby to trvalo 10 let a nic Prostě bych chtěla svatbu, až začneme přemýšlet o dětech, protože si myslím, že by se rodina měla jmenovat stejně a určitě chci být jednou nevěsta (ikdyž svatbu chci jenom malinkou)

Karolyn
Byt je přítele, ale platil se až v době kdy jsem se tam nastěhovala ( takže se to platilo ze společných peněz ) a to nemluvím o rekonstrukci která nás vyšla skoro na 450 000,- Kč. Absolutně tě chápu samozřejmě už máme stranou peníze pro jeho dceru kdyby se něco stalo aby jsem ji to potom mohla v klidu vyřešit.

zdena73
Tak pokud se byt platil ze společných peněz, tak snad jsi jako majitelka napsaná i ty, ne? Ale také tě už chápu. Je to úplně jiný případ, než můj táta s přítelkyní. No, ale určitě na něj časem začne tlačit, aby na ní něco přepsal. Ale jak říkám, o ní mi nejde, i když nás jako malé dětičky nikdy neměla moc ráda a moc hezky se k nám nechovala, když si nás táta bral. Ale přece jenom s ním žije už 20 let, stará se o něj, tak jí neřeším, ale ta její dcera, to je mrcha první třídy a kdybych se pak měla koukat, jak se roztahuje v bytě po mém tatínkvi, asi bych to těžce nesla.

Žiji na psí knížku 17 let a všechno v pohodě, o svatbě mluvíme od začátku vztahu, často a rádi, ovšem naše lenost něco zařizovat a někam se dostavit, zkoušet šaty a další věci ,nám nedovoluje dotáhnout naše myšlenky do zdárného konce..dceru máme společnou devítiletou...ta by samo svatbu chtěla, hlavně z košíku házet růžičky, jak to vidí v amerických filmech..no, stále jí to slibujeme, a nic...legrační je, že spousta lidí nás od počátku vnímá jako klasický manželský pár a jsou překvapeni, že nejsme oddáni..lidi mne oslovují partnerovým příjmením a jsem na to zvyklá..kdo zná víc mne, než mého chlapa, tak si zas myslí, že moje příjmení je to naše společné....ale třeba sestra mého muže už mnohokrát řekla, že vlastně já jsem cizí člověk, že nejsem rodina, ale vzhledem k jejímu charakteru a chování vůbec se těmto výlevům ani nedivíme...já si myslím, že na štemplu nezáleží, důležitý je ten vztah jako takový...manželství kvalitu neposvětí, na to nevěřím....já bych brala, kdyby mi někdo jen tak dal razítko na papír a mému partnerovi také - ideální by bylo, kdyby to šlo vyřídit elektronicky, to bychom byli oficiálně svoji okamžitě

alous
to bych brala také