Žijete v zahraničí či chcete odcestovat?

Znamená to v jaké "kastě" (sociální třídě) se narodíš, tak zemřeš?
Předpokládám, že i škola bude placená?

To je zajímavý, když tam jsou větší sociální rozdíly než u nás.
Nechápu.
Proč myslíš, že to tak je?

No to je přesně ten problém české povahy - stěžovat si, brblat, nadávat, ale nic s tím pro jistotu nedělat a sedět na zadku Souhlasím. Také jedna z věcí, co mi na české povaze vadí.

Ahoj taky se přidám, my se chystáme s mužem do Austrálie. Jenoduché to nebude, ale chceme se naučit pořádně angličtinu, tak jedem do školy. Nemám ted práci a když jsem se koukala na jobs.cz, všude chtějí angličtinu.Štve nás, že neumíme mluvit.Rozumíme, ale nejsme rozmluvení.Takže pokud se vše povede, na jaře odlétáme!

Momentálně žiju ve Skotsku a po škole se sem chci rozhodně vrátit- rozhodně kvůli práci a vyšší životní úrovni.
Vždycky jsem se považovala za patriota a pobyt v zahraničí jsem brala jenom jako roční přechodnou záležitost, ale čím déle tady jsem, tím víc jsem přesvědčená, že u nás bydlet, a zvlášť pracovat, nechci.

Reaguji na Lilliana:
Ano, školy se tu taky platí, jsou tu i státní, ale na tak mizerné úrovni, že radši i lidi co nejsou zas tak bohatí se uskromní aby děcka měli vzdělání

Velké sociální rozdíly tu jsou právě protože je tu strašně vysoká populace a nedostatek práce...taky to vzdělání není dostatečný pokud nechodíš na soukromou školu...zas na druhou stranu mi příjde že i tak jsou tu lidi šťastnější a dělají spíš co je baví, než aby dřeli pro peníze

JInak poslední roky to celkem jde, dřív se tu hodně přepadávalo, unášelo lidi, kradlo, ale teď lidi pracují i na takových pozicích že ti třeba na parkovišti ukazujou jak máš couvat a tak...a ty jim dáš nějaký drobný... takže dost lidí si aspoň něco málo vydělá a snížila se kriminalita... a taky tady je zvykem mívat doma slečny na úklid a vaření, takže tím dá člověk taky dost pracovních míst lidem, sami máme doma dvě slečny, skvělé veselé ženské, a poctivé, takže spokojenost

Reaguji na Klaudinka:
Joo Austrálie, tam jsem kdysi chtěla jako au-pair, ale jednak to bylo strašně složitý, že u toho tam musíš pracovat nebo studovat a bylo málo míst, byl nával, tak držím palce ať vám to vyjde

Reaguji na KatuskaBeluska: tak to mi úplně připomíná Afriku, Nigérii. A i když tam jsou jen bohatí nebo chudí, tak taky málo závisti, lidi veselí, stát nic pro nikoho neudělá, lékařská pomoc stojí neskutečné peníze, žádné důchody. Fakt jsou si ty země hodně podobné.

téda holky to jste mě překvapily. já jsem taky chtěla jet do zahraničí po škole, ale potkala sem přítele. no a padlo to. nyní mám dluh a pejska a nevím, nechat psíka u rodičů (je tu zvyklý u nich, ale na mě víc no), s tím, že bych do čech posílala peníze na uhrazení dluhu?
Co myslíte? taky nevím kam a co kde dělat. umím trochu anglicky, takže irsko, GB a tak asi..poradíte?

Reaguji na jersey:
My s přítelem bereme psíka sebou. Není v tom problém, jen to chce naplánovat do předu. Peníze můžeš klidně i zplácet ze zahraničí Záleží jen čím se tam chceš živit.

Já mám taky psa a rozhodně ho budu brát s sebou. Akorát mě neskutečně štve, že u zemí jako GB, Irsko, Švédsko apod. furt požadují to trapný vyšetření na protilátky proti vzteklině, který teda nestojí zanedbatelnou částku... . Proto jsem ještě nevymyslela, do který země bych teda nejradši , páč ty moje oblíbený maj tenhle hendikep. Ještě se mi začala líbit Kodaň, tak budu muset nastudovat, jaký omezení maj v Dánsku...

Holky, já jsem teď na pracáku a hoooodně přemýšlím jestli někam nevyjet...můj problém je ten, že jsem hodně fixovaná na domov a lidi kolem mne....všechny které jste odjely a nabraly zkušenosti strašně moc obdivuji... vždycky mě lákal New York...ale sama se bojím někam vyjet...

Reaguji na Janissinka:
Já myslím, že tak nějak se bojí všichni... Jde o to strach překonat a vydat se na cestu. Já jsem vždycky nervózní, i když jedu někam na týden a stýská se mi hned druhej den... Ale ty zkušenosti, který nabereš, ty jsou k nezaplacení.
Můžeš zkusit nejdřív jet někam blíž - Londýn je taky fajn a dá se odsud vrátit snáž než z US

Žiji v zahraničí už druhým rokem (ne z vlastní iniciativy, pořád jsem na střední a jeden z rodičů dostal v Holandsku práci). Takže mezinárodní škola, obrovská změna oproti maloměstskému gymnáziu, prvním rokem se mi zde opravdu moc líbilo, na mezinárodní prostředí se dobře zvyká, lidi jsou tolerantní, otevření a vezmou vás mezi sebe. Rodiče tu žijí se mnou, po kamarádech se mi občas stýská, ale souhlasím s názorem, že při dlouhém pobytu v zahraničí se opravdu pozná, kdo je dobrý přítel. Z předešlých známých mi zůstaly tři dobré kamarádky a někdy je těžké kvůli nedostatku času udržovat kontakty s nimi a zároveň společensky žít tady. Paradoxně se mi stýská víc až teď druhým rokem, první rok jsem to brala jako takové dobrodružství, teď je škola neskutečná dřina a vím že kdybych zůstala na gymplu, mám to lehčí, přesto jsem ráda, že jsem tady. A moc se mi nelíbí pomyšlení, že bych měla jít na vysokou do Česka, nechce se mi vracet, když jsem zjistila, jak se žije tady. Asi záleží na každém člověku, možná taky na věku, mně bylo šestnáct když jsme se stěhovali, možná se mladšímu člověku zvyká lépe a rychleji.

No jasně, sousedova ***** více mléka dává. Lidé jsou všude stejní, u nás, jako ve světě. Kdo neumí vycházet se "svými" lidmi, má nějaký problém. Nikoli oni, on! Všude se dá žít krásně, každá země má to své. Házet ale všechno v Čechách za hlavu s tím, že tady se žít nedá, to je přesný ukazatel toho malého českého patolízalství, nad kterým jste některé z vás tak krásně povzneseny.
Mluvím docela obstojně několika jazyky a cestování miluju, a když jsem někde delší dobu pak proto, že mě těší poznávat nové, nikoli zapomenout na to, že jsem Češka. Ovšem odstěhovala bych se pryč jen tehdy, pokud bych musela – třeba za partnerem atd. A i tak by se mi stýskalo jak psovi.

Ano, to je fakt, všechno má svá pozitiva i negativa, to víme asi všichni.. Ale nechápu, že pokud se někomu líbí život v jiné zemi, jejich zvyky a povaha lidí, tak má nějaký problém. Podle tebe je nutnost žít a zemřít v zemi, ve které jsi se narodila?

Reaguji na SantaMaria: není co dodat