Jely byste pracovat do zahraničí, když už s přítelem žijete?

Ahoj, já jsem to řeišila teď a neodjíždím. Partner je pro mě důležitější než zkušenost jako au - pair, on kvůli mě taky neodjel do Austrálie.

Já jsem tak odjela. Byli jsme spolu 5 a půl roku, z toho dva roky jsme spolu bydleli a já jsem si řekla teď nebo nikdy a jela jsem. Původně jsem chtěla jet na 5 měsíců, a se to jaksi prodloužilo. No, a když jsem tu byla 7 měsíců, tak se přítel naštval, sbalil se, a přijel za mnou a jsme tu spolu. A je to lepší než kdy dřív, našemu vztahu to rozhodně jen prospělo. Je pravda, že toho půl roku bylo těžký, hodně založených na důvěře, občas to trošku skřípalo, ale jak říkám, přineslo to jen to dobré.

To by se mi nemohlo stát

Pokud nejsou děti,není nic jednoduššího než abyste jeli oba.Jste mladí,bez závazků,tak kdy jindy?Přítel si tam práce může najít taky a zažijete spolu aspoň zase něco nového a uvidíš,že váž vztah to posune zase někam dál .
Holky,řeknu vám,že vám dost závidím.Jak už jsou děti,je to mnohem komplikovanější a člověk se na to raději vykašle než řešit všechno okolo...

Reaguji na Renuli: Přítel je asi jako já - dělá mu problém zvednout se z místa na jiné. Navíc tady má práci která ho baví, kdežto já mám práci kde mě můžou ze dne na den vyhodit.

A taky se obávám, abych to zvládala jazykově. Když si něco melu v hlavě, je to jedna věta za druhou, ale kdyby na mě někdo začal mluvit, asi by z toho nic nebylo

hele, nikdy neříkej nikdy. Přítel taky tvrdil, že nikam nikdy nepojede. Že ho to neláká, že nepojede, protože doma má kamarády, že neumí anglicky, že co by tu vlastně dělal. A jak si to pak rychle rozmyslel.
A jazyku se vůbec neboj, potkala jsem tu spoustu aupairek, který neuměly moc mluvit, bály se, a rozmluvily se. Pokud máš aspoň nějakej základ, tak to půjde. To je podle mě to nejmenší.

Na to by ti pobyt právě pomohl.Jsem na tom tak nějak podobně.Rozumím,přečtu,ale jak mám něco ze sebe vypravit,je to boj...A dělalo mi dost problém pohotově reagovat na řeč angličanů...Na to bych tam právě potřebovala být dýl,jenže jak už jsem psala - děti.Na tvém místě bych proto vůbec neváhala.

Měla jsem v UK manžela a jezdila ho navštěvovat.Takže u nás to bylo opačně - on odjel a já zůstala.Určitě se nemusel bát,že mu zvlčím nebo že se odcizíme.A bylo to přesně naopak.Zase jsme si uvědomili,jak se milujeme a potřebujeme a společné chvíle si užívali skvěle .Nám to teda rozhodně dalo a ne vzalo.

Reaguji na Saga:
Každá rada drahá Já za sebe bych Ti řekla ANO ANO ANO!! Ztotožňuji se s Renuli. Jeď, zkušenosti jsou k nezaplacení a až budeš mít jednou závazky, mohlo by Tě moc mrzet že jsi nejela. Protože potom později už nebudeš mít tu možnost. Mluvím ze své zkušenosti. Chlapi budou vždycky, ale některé životní šnace přijdou jen jednou.
Pak si ale samozřejmě musíš odpovědět na pár otázek, zejména na tu, jestli jsi připravená na to, že ten vztah opravdu nevydrží. Budeš litovat a drbat si hlavu, že jsi neměla odjíždět? A nebo to budeš cítit tak, že kdyby byl ten vztah životní láska, tak by vydržel? Pak taky, jak bys to nesla Ty, kdyby se sbalil ten Tvůj a odjel? Popřemýšlej, a jak to budeš uvnitř cítit, tak se rozhodni. Nenech se ovlivňovat, je to Tvůj život - ale taky si neseš za svá rozhodnutí následky Přeji hodně štěstí v každém případě!

Na půl roku ano, na dýl si to nedovedu představit bez něj...

tak neváhej a jeď dokud můžeš!

další důvod odjet, moc ti to v tomhle pomůže

Kamarádka je v anglii jako au pair, to má tady manžela. Teď tam je něco přes půl roku, jsou v pohodě.