Žijeme v zahraničí

ahoj, já mám ráda spíš klídek, hlavně večer. Takže u vás pokud neumíš jazyk, tak jsi taky mimo jo? jako pracovně myslím. Tady pokud neumíš španělsky, tak taky nic. angličtina nikoho nezajímá, oni většinou anglicky ani neumí.

Hm hm, vypadá to, že jo. Nechci mlžit, práci jsme přímo tady nehledali, info je z doslechu od místních. Ale anglicky zas mluví skoro všichni, to si nemůžem stěžovat, domluva bez problému.
Copak na Mallorce neuměj? To je divné že..

většina ne, je to fakt hrozné. ale v životopisech si píšou, že mluví anglicky. v mém hotelu máme pouze klienty z UK a ti, co pracují v baru neumějí anglicky. moje spolupracovnice, recepční, taky moc neumí, ale když jsem chtěla já pracovat, tak na mě měli neskutečné požadavky v znalosti angličtiny...no jo...cizinka..tak proto.

Pikola
Ahojky Pokud ti můžu poradi jed nemáš co ztatit vždy se máš kam vrátit tohle je naše výhoda oproti lidem kteří jsou v dané zemi doma.Já žiju půl roku v itálii a můžu říct že to bylo jedno z mejch nejlepších rozhodnutí..Nikdy nebudu litovat.I když se mi občas stesken po domově,ale v dnešní době internetu jsem s rodinou v kontaktu možná víc než když jsem žila v čr.ted za měsíc a půl letim do čr na 3 měsíce tak se docela těšim..ale je mi jasný že budu pak ráda když se budu vracet sem do itálie.Určitě jed a ještě pokdu máš takovouhle možnost je to příležitost a veliká zkušenost a tu ti nikdy nikdo nedá pokud nezkusíš

Ahoj holky - co ten Londýn - je tu někde ? Dejte vedět

čau holky,
já jsem žila na předměstí Londýna téměř 9 let a teď jsem se vrátila domů do Čech. Domov mi hrozně chyběl a čím dál víc čím jsem starší. Když mi bylo 20 tak jsem to tak neprožívala ale teď už jsem tesknila hodě. Navíc mám malého kloučka takže asi proto mě to táhlo domů. Musím, ale přiznat, že teď zažívám dosti těžké chvíle, znovu si zvykat na český způsob života. Vše je jiné, kultura, LIDI ! , styl života....atd. Hodně špatně také nesu to, že teď žiju v malé vesničce, kde nic není. zvykám si nelehce, ale asi to chce všechno čas. A když to nedopadne, tak se budu muset asi vrátit do Anglie. Ale rozhodně to není jednoduché opět si zvykat na něco jiného. Jste tady někdo v podobné situaci?

Paja85
já jsem taky z londýna

Jsi spokojená, za kolik to máš? Vidíš tam svoji budoucnost?

Ano, zrovna o pár stránek dozadu jsem to řešila

Ahojky, já jsem necelé tři týdny v Anglii a zatím si težce zvykám, chybí mi teplé obědy a vadí mi teplé večeře...jinak mi přijde, že je tu jiná výchova, dítě řekne ne a přes to jede vlak ...trochu trpím

Paja85
no já jsem zase dneska v metru viděla ženu s dítětem, podotýkám že to byla pravděpodobně starší máma, která měla adoptovanou holčičku (ona bílá, holčička dvouletá hispánka), ale tu ženskou bych fakt za matku nechtěla. at ta malá udělala cokoliv, matka ji vždycky sjela přísným chladným tonem "dont be silly" . samozřejmě že se to dítě nudilo a ještě k tomu bylo celkem pozdě, takže bylo unavené, a když trošku zaplakalo, tak matka ho hned napomínala a dál si ho nevšímala a bavila se důležitě s ostatníma.

Jo to je. Holt jiný kraj, jiný mrav, jiné zvyky, jiná výchova Jestli jsi tam jako au-pair, tak přeju hodně trpělivosti

No já tu spíš vidím děti válející se po zemi vzteky a matky jakoby to snad ani neviděly...a konkrétně ten muj chlapec, když řekne, že nechce botu, tak běhá na zahradě třeba jen s jednou...ale já mám těch dětí 5, proto to je mazec..když začnou ječet všichni dohromady, je o nervy

Paja85
spíš asi záleží na rodině i když 5 dětí asi bych je taky nechala poskykovat jenom s jednou botou, než se s nima dohadovat každopádně máš můj obdiv, že ses na to dala, snad se ti podaří je trochu vycepovat. od známých au pairek vím, že každá rodina to má jinak, některé byly moc spokojené a staly se součástí rodiny, jiné zase byly fakt rády, když odcházely a se "svou" rodinou žádný kontakt neudržují. doufám (a přeju ti), že ty budeš ten první případ

A myslíš, že by si to cítila stejně kdybys měla děti? Dovedeš si představit, vychovat děti pryč or své vlastní rodiny, nemít zázemí, pomoc, atd...?