Ženatý milenec

Reaguji na Red_fire:
děkuji za zastání děvče...

vidíš a takhle já jsem k tomu nikdy nepřišla a o manželkách se nebavíme neboť je mi šuma ruma jestli si spolu rozumí nebo ne...

dokážeš si představit, ale asi ne, že tu psychiku a přemýšlení od toho úplně odpoutáš... prostě jde jen o to fyzično... vůbec jim nevěřím žádný ty jejich bláboly... jsou mi jakožto lidé jedno...

to je dost špatný, řešit problém (nedostatek sexu) tím, že si najdu "ideální objekt" = ženatého chlapa. Bez sexu se dá vydržet, nejsme zvířátka, ne? To je jako bych tvrdila, že jsem musela vykrást obchod, protože nemůžu žít bez nových bot a zrovna nemám peníze. Omluva možná, ale chabá.
(Tím se do tebe nenavážím, sama píšeš, že to neznáš z vlastní zkušenosti.)
Mně prostě připadá, že by to chtělo trochu respektu. K té manželce a hlavně dětem. Rodině. Když jsem něco nevybudovala, tak to nebudu jen tak ničit. Jasně, že má na tom vinu hlavně ten chlap a nejsem zodpovědná, za to co dělá, ale rozhodně jsem zodpovědná za to, co dělám já.

Přesně tak.Ta dotyčná, která do takového vztahu jde, není nesvéprávná a míra její odpovědnosti je úplně stejná jako u toho chlapa.Nejsme přece zvířátka a ovládáme své pudy.

Reaguji na Malacek: Vzpomeň si, jak si tu vyšilovala, když si tvůj ex přivedl (a to už po vašem rozchodu) nocležnici.A to bylo více košer než to, co dnes předvádíš ty.
Soudit nikoho nemíním, ale být tebou, popřemýšlela bych o vlastní hrdosti (tj. proč si nejsem schopná najít normálního chlapa a okecávám to tím, že mi současný stav vyhovuje) i o tom, jak by mi bylo na místě jeho ženy.

Malacek: chápu, jak to myslíš. Odpoutat se od toho, jestli je dotyčný ženatý, nebo ne, je jednoduchý. Nezajímá tě to. Navíc, pokud máš krátkodobé románky, tak jsi kolikrát mohla potkat chlapa, který ti sice řekl, že je svobodný (nebo BY ti to řekl, pokud by ses o to zajímala), ale stejně lhal. Ale umíš si představit, že bys z toho mohla mít někdy opravdu PROBLÉM? Že by to ten drahoušek doma třeba řekl, manželka by se zhroutila, rozvod na spadnutí a pak by si na tebe někde počkala s fotkama dětí a plnou náručí výčitek? Mně to zní docela reálně a taky se to v mém okolí v bleděmodrém takto několikrát stalo. Některé ženské na tebe prostě budou zvědavé.

Já to beru tak, že většina z nás věří v lásku. Buď už ji doma máme a pak věříme a doufáme, že náš muž je "jiný" a je "jeden z mála" věrných, nebo čekáme, že ho teprve potkáme. Taky věříme v manželství. Chceme se jednoho dne vdát za toho pravého a být s ním až do konce života. Proč teda v tomhle mezidobí, kdy na něho teprve čekáme, děláme takové hovadiny? Potkám chlapa, který je ženatý a klidně se s ním vyspím, nebo s ním budu udržovat dlouhodobý vztah? Protože věřím jenom v to MOJE manželství?

Nebo třeba nechtěně otěhotnět?
Já souhlasím s RomanKouS - nikdy nevíš, kdy se to provalí, a pak už ta jeho rodina může být i Tvůj problém.
A nepodceňuj ostatní manželky - někdo je podváděn x let a neví o tom, ale to neznamená, že spousta jiných to nepozná. A pochybuju, že by s Tebou měla nějaká soucit proto, že se Ti stalo něco podobného.
Já tu nechci moralizovat, protože mě ještě nikdo takhle moc nezklamal, ale když už si chceš užít, tak mysli i na možné následky..a svým způsobem i svoje bezpečí, protože fotky dětí a náruč výčitek je to nejmenší, s čím by si na Tebe mohla počkat.

jak víš co předvádím, nevíš zbla nic... napsala jsem, že se mi to stalo... né že to vědomě dlouhodobě provozuji...

ani né... jeden to doma řekl... jeho žena mu to prý nevěří.... zdůrazňuju slovo prý - vím jen to co řekl on, u druhého jsem nevěděla že někoho má...
v obou případech se to stalo jednou a už nikdy více...

já to neokecávám v několika vláknech jsem zde úplně v klidu přiznala, že je mi to líto...
a to že je chyba ve mě - ale pozor to celoživotně to ti tu klidně přiznám znova pokud o to stojíš...

neznáte mne...

Taky v tom lítám... a teď jsem nahlédla, jak to mají jiné... Před lety já, hodná holka, 40, studenej čumák, co poprvé a na starý kolena ztratil hlavu. Po cca 2,5 roku vztahu na dálku, kvůli přítelově práci, to nějak vyšumělo. Teď jsme milenci. Tenkrát mě "vyšoupla" ze hry paní o osm let mladší než já, se dvěma malinkýma dětma, 2 a 0 bez tatínků, dokonce nebyli ani v rodným listech a matkou, které potřebovaly nutně zachránit, takřka "bezdomovkyně", (ale měly jakousi pomoc příbuzných). Následovalo bleskurychlé stěhování do domu mého bývalého, obrovské budování a dluhy, aby se tam všichni vešli, do roka svatba a osvojení dětí. Na půdě tchýně, pod ní jeho rodiče, dole rodinka, na zahradě auto pro manželku, bazén, domeček, trampolína pro děti, pejskové, králíci... No já přece byla ta samostatná, nezávislá, co si se vším poradí a nic nepotřebuje... Asi půl roku po jejich nastěhování jsem se stala jeho milenkou, a vůbec by mne dřív nenapadlo, že se mi to někdy stane, i těch málo přátel, co to ví, bylo docela šokovaných, že i já... Nějaké výčitky zpočátku byly, ale jak do toho vidím víc, už je nemám. Pak jsem měla přítele a náš kontakt se přerušil. Byl rok po stěhování a svatba, pak já se rozešla s přítelem a dva měsíce po veselce ze mne opět byla milenka. Už asi nejsem hodná holka. Bohužel, můj přítel - milenec, je za dlouhou dobu jediný chlap, se kterým jsem sama sebou a je mi s ním fajn. Rande s někým jiným není vzácnost a doufám, že najdu někoho jen pro sebe, což on ví, ale nejraději bych byla s ním. (jinak bych se do této situace nedostala) Což nejde... Člověk se prý může zamilovat čtyřikrát za život. Mě se to stalo jednou a lepší to snad bylo předtím... Ze škatulky hodný holky do špatný to může být jen krůček. V manželství jsem nevěru zažila ze druhé strany (nebyla tím hlavním důvodem rozvodu), a ani později jsem nebyla tak moc tolerantní. A asi ani teď bych neměla pochopení pro všechny nevěrníky, ale už aspoň vím, že někdy se věci ale hodně moc zamotají... A pokud někoho nad mým příspěvkem napadne, kyselý hrozny, děvenko, tak jo... začínám být docela zapšklá... Říkal, že by si měl vybrat... a já vím, jak by to dopadlo.

Něco mi říká, že by neopustil manželku, děti, pejsky a králíky!

Reaguji na Adka: Přesně tak... i když z mého pohledu tam místo pro toho rozchechtaného smajla není...

Reaguji na Adka: Na druhou stranu, já si teď buduji nový byt v práci, takže budu mít dva, zatímco myšlenka na rozchod s manželkou se zaplaší hned v zárodku, neboť by platil alimenty na osvojené děti, z velkého dluhu, souvisejícího s přestavbou domu by si asi manželka polovinu vzít nechtěla (koneckonců to bylo před svatbou) a navíc by musel sehnat nové bydlení pro ni i pro tchýni a předpokládám, že by chtěla každá své. Přetím na sebe prý byly velmi fixované, tak se do domku musela nastěhovat i její matka, aby se cítily dobře. Takže tohle po něm teda zatím nechci... nechávám to plynout... nic jiného stejně nemůžu...