Zdrobněliny

Záleží, jak moc často je to v textu nebo mluvě používané a jak u kterých slov. Pokud je to jenom sporadicky a u slov, u kterých to nerve uši, tak je to ještě v pohodě. Jinak myslím, že v češtině se zdrobněliny nepoužívají zas tak často jako v jiných jazycích. Mám rodinu na Slovensku a tam je používání zdrobnělin daleko častější, ale tam mi to přijde docela normální. Mluví tak odjakživa a i starší lidé, ne jen mladí puberťáci, aby byli cool. Ve španělštině a portugalštině se taky dost zdrobňuje a to i slova, která se v češtině zdrobnit nedají
Ale mě zase na české mluvě štvou jiné věci, o kterých se tu nebudu rozepisovat, abychom neodbíhali od tématu

Pravda, to je příšerný (a ještě horší je, že to občas použiju taky ).

Reaguji na bucinek07: Sama určitě nejsi, neboj

Já ale fakt nechápu, kde k tomu ti lidé přišli. Když vezmu lidi svého věku (něco mezi 25 a 30 ) -- za našich pubertálních let se takhle nemluvilo, takže fakt nechápu, jak se mohl dospělý člověk takhle "zdeformovat" a přijmout podobně úchylný (to jinak říct nejde) styl mluvy.

Jo a hlavně nesnáším slovo "sexík" To je snad nejvíc antisexy slovo v českém slovníku

Už jsem si myslela, že nejsem normální, že mi to leze krkem, takže dík za téma.
Holky a co šišlání? Moje mamka neustále šišle všude kolem.. hlavně s jejím přítelem a na mýho psa, který je teď u ní. Ve mně to vře, že já musím odejít z místnosti.
Mamčin přítel má celkem slušné postavení ve společnosti, seriozní chlap, ale když ho uslyším šišlat či mlaskat u oběda, tak z toho fakt nemůžu. Blbý ale je, že prostě musím odejít.. žel u toho mlaskání při obědě to jaksi nejde ze slušnosti... i když slušnost je taky nemlaskat, že No ale to není k věci

Mamka je Slovenka, tak tím se její šišlání a zdrobněliny nejspíš vysvětlují.

Vidíš a máš to

Teda, lidi, je to ještě vůbec česky??
Já tedy chvílemi přestávám rozumět.

nejvíc nesnáším slova manža, těhulka a spol. (obrat "byla jsem těhu" u mě vyvolává dávivý reflex, mimísek je taky chuťovka).
co se týká "czenglish", k té bohužel sklouzávám často. přítel je cizinec a občas mi jde z toho věčného přepínání z jazyka do jazyka hlava kolem.

Ještě nechápu komolení křestních jmen např. Janča, Lenča, Danča. Kdybych se jmenovala Jana a někdo mi řekl Jančo, hned bych po něm snad něco hodila.

Mě to irituje... Manža, tričenko, ahojík, krémík, voňavečka, apod. s.ačky, co se tady občas dočtu, mám pak tak akorát chuť do něčeho praštit.

Jsem Jana a rozhodně nemám ráda, když mi někdo řekne Jano To už radši ta Janča

Směju se, až se za břicho popadám, ale vkradlo se mi to taky nenápadně do řeči. Ten článek mě pobavil. Měla jsem kolegyni, ale to už je docela dlouho, která si brala sáčínek, když měly být buchtinky, a tchýnička jí dala dýničku. A když jdete na nějakou stránku pro maminky, což se mě už netýká, je to samé snaženíčko, tuleníčko, těhulkováníčko a testíčky s dvěma čárečkami. Myslím, jestli s tím nezačaly vůbec nějaké fanynky, co říkaly svým idolům Bilíček nebo Bilíšek, Tomíček a tak podobně. A už se to rozšířilo i na interprety tvrdší hudby - co takhle Tarjinka nebo Tarjuška?
A lidičky, není nějaká zdrobnělina pro výpověď, kdyby se mi to opět stalo, abych to nebrala tak tragicky?

Mě teda nejvíc vadí mimísek a odpadávám, když někdo takový slovo použije v profilu jako označení svýho psa! (pardon hafánka)

aaaa tak to je diskuze přesně pro mě! už jsem si taky myslela, že jsem snad zaujatáco mě taky nejvíc irituje jak už se tady zmínilo je manža, těhu, těhulka, mimísek a snažilky a snaženíčko a nevím co ještě, to bych z toho fakt...
a pak taky jak rodiče mluví za děti, třeba popisky fotek na facebooku, no jsem já to ale krásńoučká, a já budu modelkaty brdo, co se to s námi děje? To už je snad konec inteligentních lidí??

Tak třeba "manža" mi až tak nevadí, ale sama bych to nepoužila
A zdrobněliny používáme s přítelem při nežných osloveních - vymysleli jsme si verze našich jmen a říkáme si tak dost často, ale jen v soukromí, před ostatními lidmi opravdu ne A mi osobně je třeba bližší to, že mi říká zdrobnělinou jména (a nebo upravenou zdrobnělinou), než abych byla "beruška" jako každá druhá...

Ale abych nevypadala moc upjatě, musím přiznat, že občas chytnu (před rodiči či přítelem) záchvat dětinskosti, takže oznámím, že "na oběd budou bambolky s maťíčkem" nebo že "jsme byli v centru a dali jsme si šajík a štůdl", ale to už je taková má úchylka, napodobuju dětskou mluvu od doby, co jsme hlídali sousedce malou a já ji poslouchala s nadšeným debilním výrazem...