Zdědil jsem 1/9 starého domu - jak s podílem naložit?

Reaguji na Def: Možností je víc. Např. pokud nemají na to Tě vyplatit jednorázově, mohli by to zvládnout ve splátkách nebo jim svojí část můžeš také přenechat atd..

Nikdo nemá na vyplacení mého podílu a bohužel nikdo ani nemá možnost/zájem si vzít půjčku/hypotéku nebo ani nemá zájem o jakoukoliv formu splácení :/

Reaguji na Def:
To by snad pro Tebe pak bylo lepší, kdybys to zbývajícím spolumajitelům daroval. Třeba za symboličtější částku.

Bohužel, asi s tím nenaděláš nic . Moje máma má takhle právo na 1/3 velkého bytu a je na tom zcela stejně, jako ty. Bratra k soudu nechce dávat, takže on se jí směje do očí, byt užívá jeho syn, nikdo nic neplatí a nic se neděje. Holt, pro vlastní klid je lepší na to zapomenout nebo se toho nějak zbavit - místo peněz z toho koukají leda tak problémy s chátrajícím starým domem.

Veselka: Velmi rád to udělám, bohužel drobná sleva ničemu nepomůže a dávat slevu 80% mi opravdu nedává smysl, když se nikdo nezajímá a nestará.

Dadabus: Chápu. Samotného mě netěší, že bych měl jít proti zájmům ostatních. Na druhou stranu, pokud oni naprosto ignorují můj zájem, pak mi nedávají moc možností.

Reaguji na Def: Neber to tak jako, že Tě k něčemu navádím nebo tak něco. Jen drobná otázka...Jak ses Ty na tom majetku jakýmkoliv způsobem podílel?

Nemyslím to zle, dědictví je dědictví, je to zákonný nárok, je to v pořádku. Na druhé straně máš ten nárok jen zákonný nebo i morální?
Tím opravdu nechci naznačovat, že bys na něj právo neměl, to v žádném případě! Jen, jestli to vůbec stojí za to. Nemyslím finančně, to nejspíš za to stojí Ale zkrátka jestli to za to stojí lidsky.

Reaguji na Veselka10: Podílel se na něm přece můj otec, tak mám stejný nárok, práva a povinnosti jako ostatní vlastníci (samozřejmě pouze do výše mého podílu).

Morální? Nevím jak to myslíš. O co je můj morální nárok menší než u ostatních vlastníků (a tedy i tetek), které ten dům nepostavily. Postavil jej děda.

No to lidské hledisko mě právě trošku trápí. Nechci nikomu ublížit, na druhou stranu ale nemám rád, pokud někdo naprosto ignoruje mé zájmy.

Já se chci dohodnout, ale nechci kvůli tomu přicházet o peníze, což se už děje :/

Klidně ještě odepiš, jak to vidíš. Tohle fakt není snadná situace

Reaguji na Def: Vůbec jsem se Tě nechtěla dotknout!
Jen jsem prostě přemýšlela nad tím, jestli Ti ten majetek stojí za to.
Jasně, že je fajn něco získat, o tom žádná. Ovšem někdy je lepší, to prostě nechat být.

Ber to jen jako názor, jiný pohled na věc, žádné rýpání nebo kritizování, na to nemám právo.
Podle mě je lepší mít klid než kdo ví kdy něco.
Nevím, jaké máte vztahy ani souvislosti kolem domu.
Je to hodně citlivé a osobní téma.

Reaguji na Veselka10: Nee, já to neberu zle - omlouvám se jestli to tak vyznělo. Moc díky za zpětnou vazbu. Všechny reakce mi pomáhají v tom, abych to zdárně dořešil.

No a co ti ostatní ? Píšeš, že podílníci jsou kromě tebe 4 - dva v domě bydlí a ten zbytek ?
A jinak bych to viděla stejně :

. Nejde o nějakou falešnou skromnost nebo ochotu si nadělat na hlavu - ale jak už jsem psala, sama to mám v rodině : máma z toho měla dlouhodobý pocit vzteku a křivdy, což se samozřejmě na zdraví moc dobře nepodepisuje, přesto se pořád snažila jen o nějakou domluvu a nechtěla věc řešit přes soudy ani přes ... jiné instituce, které by mohli dát věci do pohybu, nakonec z toho vznikali akorát konflikty a vyčůranec zatím hezky bydlí a neplatí. Můžu říct, že mi to už opravdu nestojí za to - jsem ráda, že se na rozdíl od něj dovedu zabezpečit i bez toho, abych okrádala svou rodinu a aby mi někdo přál jen to nejhorší.

Koukám, že radíte, aby vyčuránci vyhráli. Myslím, že i ty bydlící staré tetky by mohly projevit dobrou vůli a dohodnout se alespoň na splátkách malých částek. Pokud to zdědil po tatínkovi, proč by to měl "darovat" někomu, kdo se také o majetek nezasloužil a vlastně se chová bezohledně. Hodně lidí na to hřeší, počítá s ohledem. Proč ale neberou ohled i oni? Tatínka by určitě mrzelo, že syn z daru-dědictví nic nemá. Proč má ztratit tátu i majetek?
Pro klid jsem se nikdy se sousedy nehádala, tolerovala jsem cokoliv. Dnes si myslí, že oni mohou všechno, ale běda, když to stejné uděláme my. Takže já už na ohledy nehraji. Okolnosti mě naučily, že hodný člověk=blbý člověk. Prostě ohleduplnost musí být oboustranná

Reaguji na ilka1: Ilko, mrzí mě, čím jsi prošla.

Ad moje situace: Zatím jsi to definovala naprosto nejlíp ze všech lidí, se kterými diskutuji. Díky moc.

Ono to není jen o rozhodnutí vůči nim, ono je to straně moc o osobnosti a vzorci chování. Já ze sebe nechci dělat špalek na štípání dříví, protože i tvoje zkušenost ukazuje, že je to cesta do pekel. Kohoutek je jednodušší povolit, nežli se ho zpátky utahovat. Lidé si pak říkají - "proč se tak změnil?" Proč je najednou tak otravnej/přísnej/zlej/drzej?

Jsem zase o něco víc utvrzen v tom, že postupuji správně. Budu zachovávat maximální ohled přičemž stále budu chtít dosáhnout také svého a nebudu se jen podřizovat zájmu druhé strany.

Reaguji na Ona: Nee, protože moje část domu nedá ani na jednu místnost. Navíc bych se s ostatními musel dohodnout a to se nepovede :/

Reaguji na Ona: 1/9 domu je 1/9 všeho, není to prostě žádná daná část. Takže pokud by tam někdo chtěl bydlet, musel by se domluvit, jak užívat. Protože si nemůže určit, že třeba koupelna, která na metry splňuje tu 1/9, bude jenom jeho. Prostě podíl je jenom podíl, ne určitá část nemovitosti