Zamilovaná do zadaného a co teď?

To asi nebyla moc dobrá kamarádka, viď? No, a konec konců, ani manžel za moc nestál!
Držím Ti palce, aby jsi mohla prožít krásný vztah bez výčitek a sebeobviňování.

Tak to bude těžký, když se necítíš to ukončit. Hele, ale nejsou svoji a nemaj děti? Tak to je, alespoň pro mě velice jednoduchý. Udeř, buď a nebo!
Ber to z té lepší stánky, jak jsem to vždy brala já. Nechá tě - dobře, nebyl mě hoden, nezasloužil si mě, protože mě nemiloval dostatečně, jak já potřebovala.
Zůstane se mnou - taky dobře, ještě líp, mám ho.

Pro něj je to jen užívání s dvouma, asi jen ty se trápíš, víš my jsme stejně starý, já mám dneska narozeniny 26, takže skoro

Už jsi zjistila jaká je? Víš něco o ní? Třeba se ten Tvůj kluk do Tebe opravdu zamiloval, protože jejich vztah vyšuměl...

Přesně, ale pokud nedáš uder, nikdy se to nedozvíš, protože v tohle to chlapy rádi hrajou na dvě strany a nikdy se nerozhoupou, ženská jim musí trochu pomoct, popostrčit.

Možná se mi to říká moc lehce, naštěstí mi žádnej chlap nikdy srdce nezlomil

Nic moc o ní nevím...já vlastně ani nic o ní nechci vědět...ale myslím si,že nikdo si tohle nezaslouží.Bavit se o ní s ním nehcci,bojím se aby mě to pak nebolelo ještě víc.Jen vím,že ho miluje a začala mlivit o svatbě

Já ale neumím dělat ultimáta...hrozně se bojím,že o něho příjdu...máš ale pravdu,pak se teprve ukáže,jestli má smysl se takhle trápit nebo ne.
Jinak ti přeji vše nejlepší k narozeninám!

Díky za přání.
Jsem ráda, že jsem se do takový pasti nikdy nedostala, já totiž tyhle ty srdcový záležitosti, chci mít vždy na rovinu! Tyhle ty křivárny - promiň - z jeho strany se mi fakt hnusej, za chvíli bych si ho nemohla vůbec vážit a postupně by se mi zhnusil i on. Prostě jsme obě jiný a od toho jsou vlastně tyhle ty diskuze, něco se naučit, zjistit jak to či ono cítí i jiní lidi...
Co když mu řekneš, že to nezvládáš, že se s ním rozcházíš. Nedokážeš mu to říct? Zkus mu to napsat a dělej mrtvího brouka, hlavně vydržet, nenaletět hned když zacvrliká... Zvládla bys to?

Tak to vážně nevím...netuším,jestli bych to zvládla.Nikdy jsem v takové situaci nebyla..já jsem vlastně ani nebojovala o svého exmanžela...byl mi pak už odporný.V tomhle případě vůbec neím,jestli bych vydržela nepodlehnout.
MYslíš,že je to ok,rozejít se s ním po sms?Jak pak poznám,že jsem neudělala chybu?V tomhle já prostě neumím chodit

Jak já říkám, je krásné někoho milovat, ale rozumnější je být milován.
Mně se už několikrát ověřilo, že chlap prostě nesmí vědět, jak moc Ti na nich záleží. Spíš naopak. Čím míň toho dáš, tím víc získáš. Chlap potřebuje mít nejistotu, ženu si neustále získávat...

Tak víš co? Znáš jeho adresu? Napiš mu dopis. Kdo by první otevřel schránku, ona nebo on? A jestli se bojíš, že ona a on se pak kvůli tomu na tebe naštval tak jen pro to, že na ní mu záleží víc než na Tobě a jestli o tomto nechceš teďka přemýšlet, tak jak se příště budete loučit, tak mu ho dej a odejdi.

TAk bych to řešila, ještě na škole, ale v práci jsem se naučila s chlapama ,,zacházet,,

Adresu jeho znám...a vím jistě,že ona je ta která chodí pro poštu.Tohle bych nezvládla.Ale je to dobrý nápad.Co mu ale do toho napsat...ted jsi mi napsala,že mu nemám dávat tolik najevo,jak co pro mě znamená.

Myslím tak moc citově, jako nevědět co dál

Já jsem taky vždycky uměla zacházet s chlapama..nikdy jsem neměla problém tyhle věci řešit....jen ted mi příjde,že je to něco jiného..asi jsem do toho spadla víc,než jindy.Netuším,jak se to stalo ale stalo se

Samo, že nejlepší je, říct to. Prostě do obálky dáš lístek. Spíš se zaměřit na to, že ti ,,dělá zle ta bigamie,, samo, že ne doslova, jen jsem nenašla, žádný jiný slovo, který by se hodilo, tohle to bylo nejjednodušší