Zamilovaná do zadaného a co teď?

Ahoj holky, včera jsem četla do noci tuto diskuzi a řekla jsem si, že vám taky napíšu svůj příběh. Vím, že mě některé odsoudí a myslím si, že si to asi si zaloužím...

Žila jsem 11 let s partnerem, moje první velká láska, měli jsme krásný vztah ALE...bohužel se mi stalo, že jsem se před 5 lety zamilovala do jiného - naše zamilování bylo vzájemné, oba jsme to cítili, ale protože jsme oba byli zadaní (žili jsme každý s partnerem, nesezdaní, bez dětí) a nechtěli ukončovat naše vztahy, ani jsme si vzájemně neřekli, co k sobě cítíme a oba jsme si léta ty city zakazovali. Já si naivně myslela, že se citům dá poručit a že se člověk může "odmilovat" jenom proto, že se tak racionálně rozhodne.

Zhruba vloni na podzim jsme si s platonickým řekli, co k sobě cítíme, byli jsme oba zamilovaní až po uši, ale nedokázali ani jeden opustit svého partnera... Letos v únoru jsem už nemohla dál a od partnera se odstěhovala a opustila ho. Platonický udělal to samé v lednu...byli jsme spolu asi měsíc, ale jeho tížily výčitky svědomí, že po 9 letech opustil partnerku a tak se k ní v březnu vrátil. Už po pár dnech poté, co se vrátil, mi říkal, že udělal špatně, že se vracet neměl, protože jí nemiluje a že chce žít se mnou. Rozhodoval se dlouho, že ji opustí - a když se rozhodl jí to říct, těsně předtím mu ona oznámila, že je s ním těhotná...

Od té doby pro mě začalo hrozné období, doufala jsem, že je to planý poplach a že mu třeba lže, aby ho donutila být s ní... Nicméně se ukázalo, že je opravdu těhotná. Neřekla mu, že přestala brát antikoncepci, on to dítě nechtěl, ona vlastně rozhodla za něj bez něj...
On řeší, že je opustí a budeme žít spolu... Celou tu dobu, co se odstěhoval zpátky k ní až doposud, spolu máme vztah, vídáme se denně v práci, takže se denně objímáme, líbáme, trávíme spolu hodně času...

Včera jsem četla znovu tuto diskuzi a jenom mi docvaklo to, co jsem si stejně myslela - že se chovám hrozně. Okolnosti jsou šílené a proti naší lásce, která trvá tak dlouho. Díky tomu, že on udělal chybu, vrátil se a spal s ní, já přijdu o muže, o kterém si myslím, že je muž mého života... Jenomže jsem si uvědomila, co děláme - ona je doma těhotná a ať to bylo jak to bylo, on ji se mnou podvádí...

Je to hrozný pocit a rozhodla jsem se, že to s ním ukončíim. Sice čeká dítě, které nechtěl, ale čeká ho a já nechci být příčina, proč bude dítě vyrůstat bez otce. Vím, že mě asi některé holky odsoudí za to, jak jsem vůbec mohla s ním něco mít, když jsem věděla, že ona je už těhotná, ale je to tak, teď se za to stydím stejně tak za to, že jsem doufala, že je opustí a bude se mnou, po tom všem, po všech těch letech platonické lásky...

Jenom jsem vám chtěla říct, že někdy není něco tak černobílé, jak to vidíte...někdy jsou lidi chycený do změti okolností...

Marge1980
Není za co tě odsoudit, vztahy a emoce, jejich důsledky a následky jsou prostě nevyzpytatelné! Stejně se stane, co se má stát, ikdyž tomu budeš rozumově bránit.
Až to všechno jednou budeš hodnotit zpětně, zjistíš, že to tak opravdu mělo být - vše - i odchod od předešlého partnera. Taky to tak mám, myslím si, že teď je něco tak a nemůže to být jinak a pak s odstupem času koukám, co život nadělil a většinou mu musím dát za pravdu, že všechno zlé je k něčemu dobré. Moc to neřeš, ono to stejně moc řešitelné není a nějak to dopadne. Hlavu vzhůru a hodně štěstí a sil

Marge1980
Tohle je tak směšné. Tady je aspoň vidět co se děje když se myslí. Kdyby se místo toho jednalo mohlo to být všechno mnohem, mnohem lepší. Ale když je někdo zbabělec a vymlouvá se na okolnosti, tak to ani jinak nejde.
Snad ti to bude aspoň k poučení, že se nemáš takhle chovat a že pokud ti něco srdce říká, tak to máš udělat.

PardGalen
No já myslím, že to tak jednoduché nikdy není. Ty bys snad opustil dlouholetý vztah jen tak bez přemýšlení?

Tak s tímto názorem nemůžu souhlasit, podle mě to rozhodně není směšné a už vůbec ne zbabělé. Nelze věci vidět jen černé nebo bílé, na to je život příliš složitý. V životě jsem si prošla různými situacemi a kdysi dávno jsem zažila něco podobného jako Marge. Rozum nebo cit? Někdy dáme přednost rozumu a někdy citu a myslím si, že nikdo nemá právo soudit naše vnitřní rozhodnutí, protože ,,nikdy neříkej nikdy,,.
Marge přeji ti taky hodně sil a štěstí.

lollo
Ano. Čas nic neznamená. Minulost je iluze. Majetek nic neznamená, bude znovu. City nic neznamenají, jsou všude. Problémy jsou od toho aby se řešily a posilovaly nás.

Ify
Tvůj názor proti mému. Život je málokdy složitý. Složitým si ho jenom děláme. Já se chovám v jednotě s rozumem i srdcem. Nepotřebuji dávat přednost jednomu před druhému. Je to jenom zbytečná práce navíc.

PardGalen
No tak chudák tvoje manželka tedy. V klidu ji opustíš a ani u toho nebudeš moc přemýšlet, jo? A city nic neznamenají? Mno tak s tím tedy nemohu souhlasit.

To ano, ale i problémy se dají řešit tak, abys ublížil co nejmíň lidem.

Ano, často si život děláme složitým jen sami, ale jsme jenom lidé.

Co k tomu dodat, mohla bych třeba závidět, ale nevím. Myslím, že se tu tak trochu odráží mužský a ženský pohled na svět - nemyslím to zle ani ironicky.

No, já bych teda dál nemohla, mně by se ten chlap tak znechutil, že bych fakt nemohla a začala ho asi i dost nesnášet, já chci hold moc nebo nic. Bylo by mi z toho fakt dost děsně a nezvládla bych to, strašně bych se za to styděla... Chudák ta jeho přítelkyně, to je fakt hrozný...
Na druhou strahu, jak jste si to zavařili, tak to je. Mohli jste být už dávno spolu a nic takovýho - těhotenství - by se nestalo. Oba jste byli volní - jak píšeš, bez dětí a milovali se?! Toto je totiž můj ,,problém,, že nechápu, když chcou být lidi spolu, že spolu nejsou. Protože milovat je, chtít být s tím druhým a když ne, tak nemilujem...

souhlasím s tebou, někdy je přemýšlení opravdu na překážku. Na druhou stranu souhlasím s ostatníma, letité vztahy se prostě nedají ukončit ze dne na den. Oba jsme měli letitý vztah, kde jsme toho druhého partnera měli rádi, ale nebyla to už taková ta vášnivá láska, nic jsme si neudělali, já jsem příteli objektivně neměla co říct, kromě toho, že už ho nemiluju... I tak je to těžký, ale poučila jsem se z toho, jak píšeš - že někdy prostě není dobré se ve věcech moc rýpat...

máš pravdu, ale kdyby kdyby nemám ráda, stalo se. Ale věř mi, že i když se lidi milují, ne vždy mohou být spolu, někdy to prostě nejde. Moc ti přeju, abys toto nikdy nezažila, je to hrozný.

musím s tebou souhlasit I když někdy je docela těžký to přijmout

Marge, ber to tak, že toto je hluboká pravda a třeba to tak má být. Třeba byste nakonec nebyli šťastní a někde na tebe čeká někdo lepší. Nikdy nevíš. Zatím jsem se nesetkala ani s jednou situací, kdy by neplatilo jedno známé pořekadlo, kdy se říká, že vše zlé, k něčemu dobré.

lollo
díky, vím, že co tě nezabije, to tě posílí

Netvrdím, že musíš odejít z domu a už se nevrátit, ale samotné rozhodnutí je dílem okamžiku. Jakmile se rozhodneš pak už není co řešit a začne se pracovat na tom rozhodnutí, což bývá poměrně snadné, ta nejhorší práce, to rozhodnutí, je už za tebou, ale k tomu mám pocit jaksi nedošlo. Nebo ano?
Každý vztah se dá ukončit během okamžiku. Ať krátký nebo dlouhý, pracovní nebo milenecký. Každý. Chce to jenom mít tu odvahu.

Jen odvaha nestačí, k tomu musí být ještě hluboké vnitřní přesvědčení, že to opravdu tak má být a je to podle nás to správné.