Zamilovaná do Alžířana

S tímhle souhlasím. Já znám zase pár Libanonců... Jeden Libanonec si vzal jednu moji kamarádku z Brna. Jsou spolu cca 20 let a musím říct, že jim to klape. Teda fakt je, že Libanonci jsou velmi tolerantní, co se týče náboženství, takže se moje kamarádka vůbec nemusela přizpůsobovat (jí se ale jejich kultura celkem líbí - mám na mysli jídlo, stolování, péče o děti atd.).
Ale on dodržuje jinak všechna muslimská pravidla a je to hodný člověk, takový dobrák. Vystudoval u nás VUT v Brně. Kamarádka s ním nejprve bydlela v Čechách a teď posledních 10 let bydlí v Austrálii (jsou tam benevolentnější k barvě pleti... u nás jsou tady hrozní rasisti, jemu vadilo, že se tady do něj opírají a nadávali mu tady kvůli jeho opálenější pleti, dokonce mu kvůli tomu nějací barbaři přímo před ním přešli po střeše jeho auta a prošlápli ji). V Austrálii mají rodinný dům, mají spolu 3 děti a jsou spokojeni. Tam nikdo barvu pleti neřeší a taky tam nikdo neřeší, odkud kdo je (oni tam nemají problém bavit se s Libanonci nebo s lidmi z vých. Evropy).
Já bych řekla, že pokud se zamiluješ do Araba, je třeba s ním před svatbou žít delší dobu (třeba 5 let) a je dobré se s ním nestěhovat do jeho rodné vlasti, abys předešla jeho případným změnám v chování vlivem působení okolí. Jinak někteří Arabi jsou docela hezcí chlapi...

kamarádka žila s Libanoncem,který tu po studiích zůstal,byl už v Čechách rozvedený,děti nikam neunesl,žily s maminkou...Kamarádka se ještě nechtěla usadit,tak zase někam odvála,on má novou rodinu..Co jsem ho znala,byl moc fajn,víru taky příliš neřešil..Jenže žije tady a to je všechno jinak.Já bych nikam do muslimské země neodjela ani za nic! Ani z lásky,prostě nikdy.

Mám osobní zkušenost se zamilováním se do Egypťana - klasická dovolenková láska Nedopadlo to dobře - při poslední návštěvě jsem dostala dvě facky. Tím nechci říct, že jsou všichni násilníci nebo že Evropanky tam čeká osud z výše zmíněných knih (na ty mám mimochodem dost negativní názor - myslím si, že hezké věci se psát nebudou, protože by se neprodávaly a že v nich popsané záležitosti rozhodně nejsou na denním pořádku a že spousta "nemuslimských" mužů svým ženám působí taky hrozné věci, že krutí a zlí lidé se vyskytují napříč kulturami - jde o to, jak jim to kde projde).
Jen chci upozornit na to, že ta mentalita je skutečně jiná a je potřeba s tím počítat - mě nevyděsily ani tak ty facky jako to, že když jsme to řešili s dalšími místními - tak ho sice odsoudili, ale za to, že jsem si tu facku NEZASLOUŽILA (trest neodpovídal prohřešku), nikoliv za to, že mi jí dal...to mě natolik vyděsilo, že už jsem neměla sílu ve vztahu pokračovat. Jinak to byl moc hodnej kluk, zajištěnej - takže jeho motivem nebylo dostat se do Evropy (jak to tak většinou u těch letních lásek tam bývá), ale jsou vychovaní v něčem jiném a když jsou v úzkých/ve stresu, tak utíkají k tomu co znají i když se třeba jinak snaží být tolerantní. Takže rozhodně to chce počítat s tím, že ústupky budete dělat VY, ne on...

Ahoj
Můj manžel je alžířan,muslim a je to nejlepší chlap na světě.,, ...
Stará se o mě je pravda je žárlivý a to moc,ale to já taky.Rozumíme si spolu i když máme někdy menší výměny názorů hlavně kvůli jeho víře a žárlivosti.. Neni to jako čech měla jsem čecha,ale to je prostě o jednom a tom samém,pro čechy jsem madračky a služky, ale jestli to s vámi alžířan (muslim) myslí opravdu vážně a ty jsi schopna a připravena se mu trošku podřídit (neříkám ve všem je to o kompromisech) tak si myslím a věřím dle mých zkušeností a zkušeností kamarádek ,které jsou štastné ,že nebudeš litovat.
Nevím zda jsou Alžířané lepší než egyptané, ale myslím ,že jsou více věrní své víře..
Byla jsem v Alžírsku a lidé tam jsou opravdu skvělí, ovšem najdou se i tací ,kterym vy jako evropanka nesednete,ale to se mi stalo jednou....
Jsou i případy otřesné,ale to máme i tady v CZ .... A holky, které jsou zamilované nikdo neodradí sami mi to všichni mí známí rozmlouvali jak budu trpět a že jsem hloupá i knížky jsem si četla jako za závojem slz atd.... Ale souhlasím s Nour , nenajdete knížku Jak jsem našla štěstí a arabem..

kamarádka s jedním byla - nijak vyjímečně oproti čechům se k ní nechoval, playboy to taky nebyl, ale měla ho vážně ráda a brala to jako normální vztah, ne takové to bláznovství, že by kvůli němu jela až na kraj světa... byli spolu rok a půl, on tu studoval medicínu, pak jí odjel na čtyři měsíce domů na prázdniny a rodiče mu doma domluvili sňatek aniž by on něco tušil, takže se zpátky vrátil jako ženatý muž a kamarádce zbyli oči pro pláč

Nejsou, jen to většina žen podcení a řeší to pozdě.

Neny
Má zkušenost je, že Libanonci jsou jiní, jiná země - daleko otevřenější západnímu světu a mají myšlení, které je nám bližší.

Kamarádka si vzala Maročana, což mi přijde víc podobný Alžířanům než třeba Egypťané. Žijí zde a poté, co ji na rukách před svatbou nosil, se z něj stal trochu despota, co se jí snaží řídit život, takže to tam drhne. Ona to kvůli dítěti nějak překousává.

Osobně bych do toho nešla. Neuměla bych si s takovým mužem poradit.

No a co by jsi dělala, kdyby tvůj vztah přestával klapat, ty jsi to věděla, on taky a jeden den vzal děti na projížďku a už se nevrátil páč je někde v tramtárii?? Já bych ocenila tvoje rady, abych věděla čeho se vyvarovat......

Nour
EDIT: Původně tady byla rada pro Nour, ale smazala jsem ji - nějak jsem ztratila motivaci zrovna jí poradit.

Žil jsem 15 let ve Francii, kamarády a kamarádky jsem měl všemožné. Myslím, že jsem za tu dobu problematiku soužití s jinými etniky vcelku prokoukl.

Je nutné si uvědomit, že alžírská společnost je asi tam, kde naše před 200 lety. To není špatně, nebo dobře, to je fakt. Pro ty, kteří jejich původní společností nejsou do morku kosti ovlivněni, platí, že od mala byli pod nějakým jiným vlivem (tatínek jedné kamarádky byl třeba jediný z vesnice a okolí, který v Alžíru chodil do francouzského lycea). Zároveň, když jsou praktikující, jsou potom nezbytně pod vlivem "svaté války", i v "light" vydání.

Když ti tedy nebude vadit žít ve společenské mentalitě vládnoucí za našich pra pra babek (v horším, primárnějším vydání), nebo si z nějakého důvodu budeš jistá, že ten tvůj je jiný..., tak do toho jdi!

Hahahaha, tobě nepřijde trapné že jsi to tady nechala takhle ten příspěvek? Mně by to teda trapný bylo

Já sama bych nešla do vztahu s mužem ovlivněným jakýmkoli náboženstvím (ať už křesťanstvím, islámem, budhismem....)
Ale myslím, že je důležité, aby žena, co jde do takového vztahu, si zjistila něco o svých právech a právním systému v dané zemi a nebyla pak nemile překvapená nebo zoufalá - zvlášť když se jedná o naprosto odlišnou kulturu.
Kamarádka se vdala za Itala (jih Itálie) a nestačila se divit, jak to tam chodí. Rozváděli se pět let, povedlo se jí doslova utéct, rodina muže jí zavřela nejdříve do sklepa, poté do pokoje a nepouštěli jí ven, policie na její telefonáty nereagovala, až české velvyslanectví. Přitom bysme řekli - Itálie, to skoro totéž, co ČR jen s mořem, ale jih Itálie je prý trošku zaostalý a slovo muže tam má větší váhu než slovo ženy (zvláště cizinky)

Milé dámy zjistila jsem,že tu máte žhavé téma které se týká mě.Takže by jsem to ráda uvedla na pravou míru.Jsem Fatma nikoli Fatima což je mé muslimské jméno vstoupila jsem totiž dobrovolně do islámu a mám opravdu vztah na dálku s alžířanem a je mu 22.Vše je zatím to nej jak jen může být a samozřejmně vím,že realita bývá jiná.Něco jsem si už prožila.Nic méně si myslím,že vztahy jsou o lidech a ne o tom jestli je někdo nebo není muslim.Jsem v kontaktu s muslimy nějakou dobu a znám dobré i špatné.Ale na světě jsou pouze dobré lidi a zlé.Koukat se na všechny muslimy stejně je stejně hloupé a krátkozraké.Také jsem viděla filmy kdy evropanka dopadla špatně ve vztahu s muslimem a čëtla knihy.Nicméně když vezmu v potaz kolik milionu je na světě muslimů a kolik evropanek s nimy dopadlo špatně tak mi nevyjde žádné drtivé číslo.Prostě lidově řečeno natlouct hubu si můžu i čechem.Co se týká mé svatby tak do té jsem se nikdy nehrnula,ale vzhledem k tomu,že Sofiane je s Alžírska tak aby jsme mohli být spolu tak mi nezbývá nic jiného než to risknout.Jinak můj vztah trvá už 5 měsíců a myslím si,že arabi a muslimy znám lépe než má kamarádka,která muslimy nenávidí a tudíž vůbec nic neví o jejich kulturách a životě.Tudíž je pochopitelné,že mému jednání nerozumí.A co se týká mé dcery tak jí ničím neohrožuji.Na svatbu poletím sama bez ní a nemám strach,že bych se nevrátila a navíc Sofiane tam musí po svatbě ještě zůstat minimálně 8 měsíců a potom chce žít tady se mnou.Takže jediné co riskuji je že Sofianovi jde opravdu jen o vstup do evropy a pak mi dá vale.Ale který vztach začínající s kýmkoli je jistota?Myslím si že každý vztah je risk.Opravdu je to jen a jen o lidech.Navíc jsem měla už jeden takový vztah na dálku který jsem ukončila,protože se dotyčný ukázal jako pěkný .....takže je ůplně jedno jestli je vztah na dálku či ne,protože povaha vyjde najevo vždycky.Myslete si o mne co chcete já si myslím své a můj vztah může dopadnout buď dobře nebo špatně tak jako každý jiný.Jinak islám jako takový se mi líbí tudíž nebudu mít problém se ve vztahu s muslimem vžít.

Fatma
Ok,pud to tak vidíš,tak Tobě i dceři držím palce!Obavy Tvé kamarádky plně chápu.
Ovšem ,promiň,nechápu,jak můžeš říct že to je vztah,neni,neznáte se,pokud jsem to dobře pochopila tak jen takhle na dálku a jen podle napsaných slov.Podle mne riskuješ a hodně,ale je to můj názor nic víc.Pravda je,že i čech může být pěkný zmetek,ale stejně to vidím jináč.A mám kolem sebe někoho,kdo se za muslima provdal,takže netlachám jen tak do větru.
Hodně štěstí.

Napsala jsi to pěkně a souhlasím. Vztah na dálku je podle mě pěkná kra*ina. Omlouvám se, ale myslím, že u psaného slova se dokáže každý pěkně ovládat a dělat se mnohem hezčím než je.

Povaha vyjde najevo nejlépe každodenním soužitím, kdy si lidé lezou na nervy se vším všudy. Psaným textem bez gest, mimiky lze povahu velice dobře skrývat.

Nezdá se ti to velice krátká doba (zvlášť, když si jen píšete)?

To je pravda, ale tady v ČR máš určitá práva, která v Alžíru rozhodně mít nebudeš.

Držím palce, ať doopravdy všechno dobře dopadne.

Nevím jak jsem to měla nazvat jinak,než vztahem.Pokud vím tak na začátku každého vztahu jsou dva lidé kteří se musejí poznata oba riskují,že se spálí.Samozřejmně každý máme svůj názor a jinak pokud mám komentovat to,že nemluvíš do větru tak já také ne.Mám kamarádku,která se provdala za tunisana žije tady s ní 12 let a mají 3 letého chlapečka jsou šťastní a ona by ho nevyměnila za jiného chlapa.Ctěla jsem muslima,prototže jsem jich poznala hodně a něco o islámu vím.Samozřejmně znám plno těch příběhů,kdy holka dopadla špatně nicméně je to jen jedna baba povídala.A člověk si může udělat názor,ale nikdy ne objektivní,protože to slyší jen z jedné strany (většinou bývá problém,že se holka poblázní,protože muslimové opravdu umí udělat dojem na holku a zahrnout jí pozorností takovou o které se jí ani nesnilo) a holka neví nic o islámu a o kultuře dané země také ne.Potom je samozžejmně problém když se odstěhuje k němu a čeká,že ona bude žít po svém a on podle svých kultur.Ale pokud ta dotyčná ví do jaké jde kultury a je ochotná ji přijmout tak nevidím důvod proč by měl být mezi nimi problém pokud nenarazí na pitomce což už je věc druhá.Samozřejmně vím co se může stát,ale je to stejné riziko jako začít jakýkoli vztah tenhle je akorát trošku komplikovanější tím,že je na dálku.