Začátky společného bydlení, žití. Hádky, neshody

pro představu co bylo psáno od Ajlavjuu....

tak samozřejmě někdy ten vztah má i světlé chvilky, ale je jich opravdu poskromnu. On by ležel pořád u televize, veškerý život se u něj odehrává u televize. Jí u televize, semtam usíná u televize, má chuť při sledování televize..........k televizi mám absolutní odpor.
Spíš dřív vypadal na chlapa, co bude podnikat výlety třeba na kole, na běžkách, jet vlakem na výlet...v 24letech má být chlap ještě plný síly, ne? a ne jen sedět celý den doma?!
Možná od toho se odvíjí veškerá moje nespokojenost, protože očekávám od vztahu víc než jen sex u řvoucí televize....

To, co píšeš znám velice dobře, nejspíš proto, že jsem byla na začátku společného bydlení myslím starší, než ty, navíc děsný sobec a namyšlenec, přiznávám. Čím starší člověk, tím si hůř zvyká na "omezování svého prostoru" druhým. Najednou přibyla hypotéka a nebylo dost peněz na kupování drahých věcí na sebe, najednou jsem po noční nemohla vyspávat do odpoledne, protože tam byl druhý člověk, najednou jsem musela začít vařit a kdeco ... I jsme se hádali, i rozešli na čas, ...
Ono je to o pojmenování problému na rovinu, oboustranné chuti vztah udržet a o dohodě. Jste oba dost vytížení, nepíšeš, jak často chodí přítel na fotbal a ty na zumbu, ale někdy by nebylo od věci místo tady toho jít třeba spolu na výlet : minimálně váš pes by to náležitě ocenil, myslím. Taky nevím, k čemu je plánovaný úklid : nauč sebe i partnera, ať si po sobě uklízí hned a žádný bor.del pak nevznikne. Místo trávení soboty s hadrem v ruce pak vznikne prostor na společné aktivity. Hádky patří k životu, ale určitě si nenech zde namluvit něco o " tak to chodí všude" nebo " vitej v reálu" .

Reaguji na Mišulů:

jaký si to kdo udělá takový to má! tohle všechno můžete změnit stačí, když budete chtít a dokážete si to zorganizovat .Myslím, že není pravda to, co tu někdo píše , že je normální , že se partneři hádají a nemají na sebe čas . Navíc na hádky a ochladnutí ve vztahu je po 2 letech docela brzo .

nenaplněná očekávání vždy vedou k nespokojenosti , která se pak odráží v každodenním životě.

Takový život opravdu je, ale to neznamená, že musí být hádky na denním pořádku. S přítelem jsme 4 roky, máme dům na hypotéku, 2 velké psy, 2 koně, každý svou práci, já k tomu dálkově studuji VŠ, své koníčky i starosti a zvládat se to musí. Samozřejmě někdy je lépe někdy hůř,ale jsme spokojení, vycházíme výborně, vždy se domluvíme a najdeme společnou cestu. Je to jen o chuti vyjít si vstříc, chtít si společně rozumět a nevytvářet zbytečné problémy malichernostmi. Možná by bylo fajn, kdybyste si vyjasnili jak to s přítelem mezi sebou máte, o od sebe v budoucnu očekáváte...přeci jenjste spolu 2 roky, kdy by jěště měla přetrvávat zamilovanost a pokud už to teď skřípe, tak počítej s tím, že bude hůře.

Reaguji na Mišulů:
Evidentně máte tolik práce a tak málo času,že "padáte na hubu" a to je zabiják erotična.Takhle vypadá život většiny lidí,kteří pracují,budují zázemí,mají aktivity,které prostě vyčerpávají.Potom nastává to,že jeden by sebou fláknul na gauč a druhý by třeba chtěl nějaké intimnosti a nesejdou se v náladě.To je normální......časem se to srovná a zaběhne se rytmus neboj.

Mišulů, ty mi mluvíš z duše anebo bydlíš s mým přítelem! 2roky chození z toho rok a půl spol.bydlení, pořídili jsme si pejska, doma se scházíme téměř až večer, přítel má fotbal na hřišti, fotbal v televizi. Já jsem se vzdálila svým kamarádkám, koníčkům..Mám pocit, že nezvládáme domácnost a špatně finančně hospodaříme. Hádky italského typu jsou bohužel téměř každý týden. Vytratilo se kdovíkam intimno, které jsem v předchozím osmiletém vztahu měla až do konce. Prostě letmá pusa, poplácnutí po zadečku, čokoláda do pusy jak píše Ajlavjuu nekoná se ...

úplně marný boj, v ledničce a ve dřezu nám pořád něco plesnivý, použité ponožky jsou postrkané všude možně, sektorka se po něm uklízí sama...a vynaložila jsem hodně trpělivosti, aby to tak nebylo. Včera lezl pro něco do proutěného košíku a víko je dodnes vedle otočené dnem nahoru..proč? nevím! ..než se dostanu k úklidu,tak pořád jenom někam něco přenáším...denně... Nejvíc mě trápí, když ohrožuje na zdraví našeho pejska..miska s vodou deset cenťáků pod nezajištěnou zásuvkou, půlroční štěně po náročném dni vyzvednu z pročuzený hospody.
Nemáme špatné příjmy, přesto nevycházíme a nemůžeme si dovolit, co bychom chtěli. Snažím se přes čtvrt roku intezivně denně dostat výdaje pod kontrolu, prosím ho, abychom si udělali přehled, abychom ty velké výdaje plánovali...ne! to jsme se málem rozešli než by se do tohoto se mnou zapojil.
Milování už se tak nazvat vůbec nedá, je to čistě o tom, že si potřebuje odřachnout..prostě ani minimální snaha mě naladit...přítel je frustrovaný, že "to" nemá, já o "to" na kralíky nestojím.
Poslední dva dny jsem ho tahala na společné večerní venčení...kvůli televizi to nešlo..
Kdybych byla sama, měla bych velké starosti utáhnout finančně byt, auto...ale co se ostatních starostí týče, tak ty mi přináší vztah...nekonečný hory prádla, pořád se starat, aby bylo co v ledničce, co na stole, vyčerpávající hádky..a to nemáme děti
Nevím, jestli je to normální a já si na tom neumím najít to hezké, nebo nejsem pro partnerství nastavená, nebo jsem ve špatném vztahu?

chyba

kolik je mu let, proboha !? tak zase, pokud je po něm pořád někdo sbírá a pere, tak se to nenaučí ani do sta

zde je odpověď :

Ano, jseš !

Reaguji na dadabus: díky To odloučení od mých zájmů bylo tak né úplně amatérský On se za mnou přestěhoval a nemá tu pořádně nikoho, kluky na fotbal už našel, ale kamarády má hodinu a něco odsud ...a téměř denně dojíždí takto do práce. K večeru přijede do města, kde není úplně ve svém prostředí a já jsem pořád v takovém dilematu dělat si to svoje, když on nemá tady ty možnosti.. A kamarádkám se taky mění vztahy a bydliště a některé se stávají maminkami...jako nezadaná jsem měla pár nezadaných kamarádek a to byly jiné možnosti
hele ty fusky hrůza, že? a to je takovej ten vzorovej příklad je mu 32 a mimo domov je od 20ti...zkoušela jsem různé metody, zábavně jsem mu názorně ukazovala, jak se mnohonásobně vyplatí po sundání hned hodit do prádla,vícekrát už čisté "došly" ... i ignorovat, ale jak mi pak je, když kamarádka vytáhne z podpolštáře pofotbalové překvapení
Jenže když se rozhlídnu kolem a kolem a slyším ta jiná story, tak se bojím, že je to všude o nekonečné toleranci...

Jdu na to stejně, ale občas mě přepadají pocity bezmoci, že si furt nechci o něco říkat a jestli tohle není buzerace, že musím bejt nesnesitelná... A on to přitom tak nebere a vážně to funguje...

Jsme spolu už 9 let, rok jsme manželé od té doby spolu bydlíme... Během roku, co jsme spolu byli, jsem chodila ještě do školy, takže to taky nebylo jednoduché-zkoušky atd, ale těch 5 let co jsem studovali jsme zvládli. Vždycky jsem se hrozně těšila, až budem spolu, až si budeme užívat, ale ono se to posldní dobou nějak nekoná... Oba pracujeme na směny, takže společný čas veškerý žádný-doma se jen střídáme nebo vidíme večer, oba po 12-ce, takže unavení, kolikrát i nabroušení, takže místo abychom lehli do postele a po celém dni se k sobě přitulili, tak ležíme otočení zády, protože jsme se kvůli nějaké blbosti nepohodli... Teď navíc řešíme, jestli budeme kupovat druhé auto, kvůli tomu, abych se měla jak dostat do práce, protože to jinak nejde.. Pracuju teprve druhý měsíc a tak se Vás chci zeptat, taky jste to doma tak měli vy, když jste třeba začali pracovat, či nějaká podbná změna ve vztahu? A zlepšilo se to? Většinou když spolu nejsme, tak nad tím přemýšlím, je mi to líto, že se vidíme chvíli večer a jsme oba nabroušení.. Třeba včera jsem byla celý den v práci já, manža měl volno, dneska jsem celý den sama já a zítra zase naopak.. Většinou oba děláme 12ky.. Jsem z toho smutná a asi potřebuju podpořit v tom, že se to zlepší.. Budu ráda za každou vaši zkušenost...