Začal jste někdo studovat vysokou školu (denní studium) v 25 letech?

Já si dodělávám maturitu v 37 letech

ahoj, já začala vš studovat dokonce v 28 letech
Měla sem chuť začít, ale byla jsem v zahraničí, takže jsem se rozhodla pro nástup na vš tam. Studium individuální, nevím jestli v ČR taky takové je. Je to zřejmě jakási forma denního studia, plán na každý semestr si určuješ sama, prezence u přednášek není nutná, u cvičení, seminářů aj. samozřejmě je. Na institutu, kde jsem studovala, a vlastně ještě pořád, jen mám teď z důvodu pobytu zas jinde v cizině přerušení na jeden rok, je možnost pouze individuálního studia, které umožňuje navštěvovat, když to přeženu, třeba i jednu jedinou přednášku týdně. Což asi ale nikdo nedělá, protože to by byla ohromná ztráta času... Ale tento způsob studování vznikl právě pro studenty, kteří současně i pracují nebo už mají svoje rodiny. A musím říct, že jsem se tam setkávala právě s holkama okolo mýho věku, i se staršíma.

já vím, že jsou školy, kde můžu studovat individuálně či dálkově dokonce, ale u zdravotnických oborů to bohužel nejde proto se ptám, jestli je tu někdo, kdo prostě přestal pracovat a šel znova do školy na denní studium, případně kombinované, ale praxi dělá s denními studenty....

Reaguji na deniko:
a co studuješ a kde?

...jinak teda chápu. Já jsem nenapsala, že to taky nebylo jednoduchý kombinovat práci se studiem, kde (skoro) denně musíš, a postupně sem přešla do stavu rozhodování, buď práce nebo studium. Jsem na Uni Wien ZTW Sprachwissenschaft Translatologie.

já jsem chodila na VŠ denní studium, taky zdravotnický obor, a měli jsme ve třídě dost lidí přes 30 let. Věk nerozhoduje podle mě. Spíš zájem

Reaguji na Angelicka:
jaký obor jsi studovala?

tolika letech? Prosimtě, co blbneš, tam zapadneš v pohodě

A jinak se při škole dá celkem dobře pracovat, spíš teda formou brigád..můžeš si sama dělat rozvrh (většinou od druhého semestru nebo 2. ročníku), takže záleží na tobě, jak si to naplánuješ.

Já jsem začínala ve 24 od prváku pětileté studium a dá se to. Zapadnout mezi lidi naprosto není problém, učení taky ne, mozek je ještě mladej, samozřejmě přirozeně zvídavá povaha a záliba v učení se nových věcí je výhodou. To spíš někdy naštve učitel nebo baba na studijním, která se všemi jedná jako s osmnáctiletými jelítky.
Horší je to s penězma, mně rodiče v prváku ještě pomohli, něco málo jsem měla našetřeno z práce, ale dál jsem se živila sama brigádama a posléze stálou prací při studiu. Ze začátku to nebylo úplně jednoduchý. Ale ty vypadáš celkem samostatně a rozumně, tak si to trochu spočítej, kolik budeš třeba potřebovat na měsíc, promysli a hurá do toho.

Taky myslím, my na vš měli na denním hodně studentů, kterým bylo přes 25. Několik tam bylo i cca třicetiletých. Nevím, jak to řešili s prací, ale jelikož já sama jsem po celou vš pracovala, tak předpokládám, že oni nejspíš taky...Nikdo na ně divně nekoukal, vlastně jsme /až na jednu paní, které bylo sice 28, ale vypadala na 40/ ani nevěděli, že jsou starší, podle vzhledu těch pár let většinou nepoznáš....

25 není nic hrozného já vím, ale přece jen chodit do školy s puberťákama...
ale asi to zkusím, za to nic, třeba se ani nedostanu...
já jen právě chtěla vědět jestli je mezi náme tady na omlázku někdo kdo si tím prošel, prochází, či se rozhoduje, jestli do toho jít i pře ten věk, jaké to je se vrátit po letech do školy, prostě názory, zkušenosti....

já právě po maturitě nevěděla kam jít, teda zkoušela jsem nějaké vysoké, na jednu jsem i jeden semetr chodila, ale nebavilo mě to (špatný obor), tak sem toho nechala, teďka už vím, co bych chtěla dělat
akorát to musím vymyslet nějak s těma financema no
děkuju za podporu holky

já jsem tím neprošla, šla jsem na vš hned po střední, ale zase jsem kolem sebe viděla i starší spolužáky (i třeba 30ti letý) a nijak blbě na ně nikdo nekoukal, ani nemám pocit, že by v tom byl problém. Občas člověk věk ani neodhadne...tohle bych fakt neřešila. A jinak do toho určitě jdi, VŠ se hodí, i když jsou názory na to různý, já jsem přesvědčená o tom, že smysl má.

Moje maminka začala studovat druhou VŠ dálkově v cca 42 letech. S bráchou nám bylo okolo devíti let. Do toho mamka zvládala učit ve škole na plný úvazek, domácnost, koníčky... Fakt nechápu, jak to udělala. Podle mě si dost dobře zorganizovala čas a byla na sebe přísná. Do kolektivu zapadla v pohodě a našla si přátele, i když tam byli spolužáci, kteří by mohli být její děti.
Na VŠ máme v ročníku tři starší spolužáky, jednomu je skoro 40 , druhému bude 30 a třetí (spolužačce) cca 33 let. Všichni prezenčně (jinak to v našem oboru nejde), podporují je jejich rodiče. A zapadli skvěle. Podle mě je i docela výhoda, že jsou starší, protože mnoho věcí vidí z nadhledu, mají dané své priority a tak. Jsou velice oblíbení a šikovní.
Přeju hodně štěstí, případně ať jsi mezi svými spolužáky taky taková oblíbená jako ti naši.