Vztahy v práci

Ženská závist je to nejhorší co může být, bohužel. Nejlepší je se obrnit takovou imaginární pláštěnkou, kterou si vždycky nasadím, když do mě někdo rýpe a nechávám po ní ty slova jakoby "téct". Párkrát to udělám a pak mám pokoj. Všichni vidí, že mě svýma kecama nerozhodí. Ale když nepomůže ani toto, jediné je odejít. Ovšem opravdu v dnešní době to není žádný med. Akorát řeknu vám, není to jen v ženském kolektivu. I chlapi takoví bývaj, a jsou horší, protože jsou sprostí.

Tak jsem dnes šla do práce s úsměvem, řekla jsem si, je nový den, třeba se mi to fakt jenom zdá a všechno je vlastně v pořádku. Ještě během dopoledne jsem uvažovala, že o to přeložení asi žádat nebudu, že mi vlastně nikdo nic nedělá.. Ještě jsem těm "super kámoškám" šla pomoct s prací, protože ony přes vykecávání nestíhají. To mi poděkovaly, jak jsem hrozně hodná. Pak opět ignorace, odpoledne, když jsem tam pro něco šla, tak si asi předávaly dárky, protože to s nima pěkně cuklo, když jsem tam přišla a byly jak na trní, čekaly až vypadnu. Jinak se se mnou opět nikdo radši moc nebavil. Když jsem se zeptala na víkend, tak mi jedna jen stroze odpověděla, jinak nic. O mě se nikdo nezajímá vůbec. Přesto jsem byla samý úsměv a dobrá nálada, i když jen navenek. Když mě manžel vyzvedl v práci, v autě jsem to obrečela Holky, já to tam asi nevydržím, chodím tam se staženým žaludkem a odcházím s bolavým srdíčkem domů. Nejhorší je, že to ani nikomu nemůžu říct, nikdo by mi nevěřil. Ony vlastně nic proti mě, co by bylo prokazatelné, nedělají, přesto jsem tam jako vyvrhel, lidi se mi vyhýbají, nemluví se mnou a já nechápu proč, když jsem jim nic neudělala. To je fakt k zbláznění tady to! Včera mi bylo tak dobře, všechno to ze mě spadlo a dnes? Opět na hromádce. Snažím se obrnit, ale vydrží mi to jenom po dobu, co jsem tam, jakmile odejdu domů, tak ten tlak ze mě prostě chce ven. Jestli mám takhle chodit každý den z práce, tak si půjdu s takovou hodit mašli za chvilku. Já nechápu ale co tím kdo sleduje? Chtějí mě vyštvat odtamtud nebo o co jim jde? Budu muset to asi co nejdřív řešit, tohle mi fakt za ty nervy nestojí. Nejhorší je, že ta 50letá drbna je manželkou velkého zvířete tam, takže jsem na ní opravdu krátká. Abych za ní šla a řekla jí něco, tak mi to akorát ještě víc tam osolí. Jsem fakt bezradná, nevím, co mám dělat, mám strach požádat o to přeložení, že bude následovat palba otázek, na které nemůžu odpovědět podle toho, co cítím, protože bych si tím podkopala vlastní hrob. Nikdo by mi to tam ani nevěřil! Holky, já fakt nevím, co dělat. Manžel se obává, že bych musela přejít úplně na druhou stranu budovy, kde budu z dosahu té největší drbny, jinak podle něj to není valné řešení, protože ji tam budu furt potkávat a nebo ona ještě bude pokračovat i na tom oddělení, kam mě případně dají. Já nevím, fakt..

Já jsem vždy a vše řešila na rovinu. Slušně, ale rázně. Pokud se mi něco nelíbilo, pak jsem to na rovinu prostě a jednduše řekla.

Neříkám, že je to příjemné,ale já v práci trávím 8h každý den a rozhodně odmítám chodit do práce se stresovat a deptat.

V minulém zaměstnání jsem nastoupila do neuvěřitelné drbárny a šílené atmosféry - za dva měsíce jsme chodili na oběd všichno dohromady a i lidi z baráku se do naší kanceláře přestali bát chodit ( bylo to fakt hrozný ! ). Šéf mi zkrátil zkušební dobu a poděkoval, že jsem jim to tam pěkně urvonala...Byl to příjemnej pocit..Ale jen co jsem tam skončila - vrátilo se to zpět do zajetých kolejí...Ale to už je jejich boj...

Já bych mlčet nedokázala... Vyříkala bych si to a nebo si hledej něco nového... V takové atmosféře rozhodně není zdravé pracovat...

Měla jsem obdobný problém, skoro mužský kolektiv, jen já a jedna kolegyně, která dělala peklo, všichni byli blbí, tlustí, musela řešit i mou snídani - že jsem čuně , protože jím chleba se sádlem. Pak jsem slyšela mezi dveřmi jak komentovala mou práci, prý jsem udělala něco špatně. Což se nestalo, ale upoutávala na sebe tak pozornost. Nedala jsem se, řekla jsem jí to, nevěděla jak odpovědět, jak mi to vysvětlit, jen blekotala. Byl chvilku klid, ale všichni byli neustále tlustí prasátka, už mi z těch řečí bylo zle, jít do práce bylo utrpení. Nakonec jsme zkrachovali, tak to byla jedinná útěcha, že už ji neuvidím. Bohužel teď jsem zase na složení, že nejsou penízky na nájem jídlo apod. A když to tu čtu, mám hrůzu z toho, co mě kde zase čeká.

No holky, tak to je mazec, jak to tady čtu. Já pracuju 15 let a za tu dobu co "stárnu", tak jde
krásně vidět, jak se mění moje role v práci. V ženském kolektivu pracuju pořád. V první práci, kde jsem po maturitě nastoupila, jsem pracovala mezi 40-50letýma ženskýma a musím říct,
že jsem žádnou šikanu vůbec necítila. A to se zpětně teda dost divím, protože jsem byla šikovná, hodně jsem ze školy věděla a byla jsem celkem miláček šéfové. Pravda je, že nevím,
jestli o mně něco kolovalo za zády - každopádně já jsem to nijak nepocítila.
Momentálně jsem ve své třetí práci, už dost dlouho a dlouho jsem byla spokojená. Před rokem k nám nastoupila holka mladá/hezká/šikovná/rychle se učí. V začátcích jsem jí hodně pomáhala se zaučit, byla jsem na ni milá. Nakonec se to vyvinulo tak, že si ji hodně oblíbil můj šéf, já jsem "spadla z lopatky" a připadám si úplně odsunutá na vedlejší kolej.
Protože jí se neodváží nic vytknout, občas si zchladí žáhu na mně.Musím říct, že je pro mne momentálně setsakra těžké chovat se k té kolegyni mile a bavit se s ní jako s kamarádkou. I když ona vlastně za nic nemůže. Takže díky za toto téma, šla jsem trochu
do sebe a v příštím roce se fakt budu snažit.

Osobně bych nejvíc uvítala, se v práci věnovat opravdu nejvíc práci, kamarádky hledat jinde a mluvit co nejméně o soukromých věcech.

Tak to jsem právě dělala já, jen práce, žádné osobní výlevy a obrátilo se to proti mě.
Ale v novém zaměstnání, pokud nějaké seženu budu postupovat stejně, čím méně kdo ví, tím lépe. Nehodlám třeba někomu vysvětlovat, proč jsem v 35 letech svobodná, je to pro mě dost bolestné téma, co je komu do toho. Ale toto je třeba pro ostatní dost dobré téma pro !drby!

alisonnia: úplně tě chápu, a jsem ráda, že něco takového neřeším. Pracuji ve školství, takže by to teoreticky mohlo nastat vzhledem k převaze žen ve školách obecně, ale u nás je to "namíchané", muži i ženy různé věkové kategorie. Ovšem mám tu jednu kolegyni, jejíž zálibou je tahat z druhých různé informace i soukromého charakteru a potom je roznášet dál. Ovšem už ji každý zná, takže si dáváme pozor. Ale abys chodila do práce se stresem a staženým žaludkem, tak jak už jsem psala, mohla bys onemocnět- duše jak známo ovlivňuje tělo a mohla bys skončit s chronickými bolestmi (žaludku, hlavy) psychosomatického původu. Také je to jiné, když máš v kolektivu nějaké spojence a nejsi tak úplně sama a jiné, když tě všichni okázale vědomě přehlížejí, to se moc dlouho vydržet nedá. Jsi asi citlivá osoba a nepomohlo by ti ignorovat je, protože si vše moc bereš a dobré vztahy v práci jsou pro tebe důležité- jsou samozřejmě pro každého, ale někteří lidé se o druhé nezajímají, dělají si své a ustojí nějaký ten nezájem. Ovšem ještě je tu nebezpečí, že přejdou opravdu do nějakého útoku, do další fáze té šikany a začnou tě poškozovat pracovně- u šéfa např., dělat z tebe neschopnou, sabotovat ti práci apod. To také zvaž, jestli na toto čekat.

Petrun

Holt člověk se stejně všem nezavděčí, když se bude svěřovat, obrátí se to proti němu,
když si bude hledět svého, tak ho ostatní pomluví, že nechce zapadnout do kolektivu...
Prostě dělat si svoje, být slušná.... a ostatní hodit za hlavu.

To si piš, že být v 35 svobodná, je dobré téma pro drby mně je 32 a jsem svobodná taky a při představě, že bych měla nastoupit do nové práce a teď ty otázky, případně pošklebky .. ufff

Jinak držím palečky při shánění práce.

Karin,
máš pravdu, jsem citlivá, nevím, jestli bohužel nebo bohudík, spíš bohužel Vím, že si to beru hodně k srdci, ale jsem asi taková a nedokážu si pomoct. Já jsem celkem slušně ustála tu prvotní krizovku, jak jsem psala, že mě ta starší kolegyně začala ignorovat a když jsem se jí zeptala, proč, tak mi dala sodu a začala vykládat nějaké výmysly. Protože se potkáváme, vždycky jsem se usmála, pozdravila a odešla. Víc jsem to nějak neřešila. Ale evidentně jí to štvalo, že mě tehdy "nepotopila", tak začala proti mě poštvávat kamarádky. A v tom se trefila do černého, i když ona o tom neví, protože já dál k ní chodím s úsměvem a dělám jakoby nic. Máš pravdu, není, na co čekat, stejně bych do budoucna ráda dělala úplně něco jiného, ale pořád jen o tom mluvím a radši pro pocit jistoty zůstávám tam, kde jsem. Jak říká manžel, chce to asi tady tu "pecku", abych se vzpamatovala a něco se sebou udělala a šla za lepším, i v rámci té instituce, pokud by se něco naskytlo. Jsem rozhodnutá to řešit, nebudu na nic čekat, tohle nemá vyhlídky na zlepšení a s šéfkou to je úplně zbytečné řešit, ony by to obrátily proti mě, jsou v přesile a já sama. Navíc šéfka si hledí svého, nechce řešit a ani neřeší tadytyhle záležitosti. Zítra si zkusím pozjišťovat, co a jak a už rozhodím sítě na přestup. Pak napíšu, co jsem zjistila. Díky za podporu. Je mi líto, že něco takového musím řešit zrovna před vánocema.

Petrun,
úplně jsem si představila tebe u nás, jak by to řešila ta supr trupr kolegyně drbna.. Hned jsem si vzpomněla, kolik takových věcí jsem od ní slyšela, kdo je stará panná, koho nemají na oddělení rádi atd.. Vždycky jsem si říkala, bože, jak ta je informovaná.. Já si slíbila, že už se taky nikde v práci nebudu svěřovat, od toho mám chlapa.
Držím ti pěsti, ať se ti brzo podaří sehnat práci, ve které budeš spokojená!

alisonnia
Jsi opravdu v nezávidihodné situaci. Na tvém místě bych se asi nesnažila někomu něco vysvětlovat, dokazovat a vyvracet něco, co víš, že není pravda. Rozumný člověk žádným drbům věřit nebude. A ten zbytek, ať si myslí co chce. Stejně ho nepřesvědčíš. Snažila bych se nad tím povznést a naopak se nad tím umět zasmát.
A chodit na obědy za každou cenu?Pokud bych vycítila, že na nich nejsem žádaná, odpojím se, přece někomu šaška dělat nebudu.
A možná bych se nad něčím zamyslela, proč si pro ty intriky vybraly právě tebe?
Já jsem sice nic podobného nezažila, ale co vím, tak třeba některé ženské v práci mě moc nemusely. Poznala jsem to vždycky podle jejích pohledů, apod. Kamarádky mi říkaly, že mi prostě závidí, jak vypadám, že o mě projevují zájem kolegové a vůbec tak obecně, že jsem atraktivní typ.
Jj, já jsem pro mužský kolektiv - a jak je vidět, štěstí mi přálo a naše oddělení tvoří 4 lidi - já a 3 muži

alisonnia

Tak,tak, přestože to hodit za hlavu je nejsložitější úkol. Pokud tvé kolegyně uvěřily drbně a přidaly se k ignoraci, zřejmě to nebyly dobré kamarádky, jinak by drbům nevěřily. Jak už tu bylo psáno, rozumný člověk si přece udělá úsudek sám a nepotřebuje nebo spíše by mělo být pod jeho úroveň přejímat cizí úsudky. Psala si, že drbna má za zády nějakého nadřízeného, možná v tom je kámen úrazu. Ostatní se jí kvůli tomu můžou bát a nechtější si to u ní pohoršit. Jednoduše mají kliku, že si tentokrát nevytáhly černého Petra ony. Podobnou situaci jako ty jsem zažívala taky, momentálně jsem doma s dítětem,ale za chvíli se do práce vrátím. Můžu ti říct, že jsem doma docela otupěla a už neřeším určité věci, které jsem řešila dřív - nesleduji okolí a dělám si svoji práci, nesvěřuji se, setkala jsem se i s námitkou,že jsem asociální,že se nemíním podělit o své soukromí, ale já to spíše považuji za profesionální přístup- netahat do práce soukromé problémy,ale také radosti plodící závist. Jakmile tvé kolegyně totiž poznají, že jsi jimy zdeptaná, tak je jejich hra víc baví a rozhrávají další finty. Snaž si udělat onu pláštěnku, jak o ní psala kotylion.
Řešení Bruce 78 je teoreticky dobré,ale nevím, jak by jsi dopadla v praxi. Pokud je drbna argumentačne zdatnější než ty a má blízko k výmyslům, může tě před ostatními ztrapnit a Tvůj výstup by se mohl stát předmětem dalšího mobbingu. Nevím, těžko říct, neznám tak detailně atmosféru u vás v práci.

Jak to tady čtu tak to je děsné co se v dnešní době děje. Nebylo by lepší najít si jinou práci? Chápu, že v dnešní době si práci najít je těžší než dříve, ale zkoušek to, odpovídat na inzeráty a snažit se, pak to vyjde a ty můžeš v klidu odejít.

A těm kvočnám bych řekla, že jsou to prvotřídní slepice a když nemají vlastní názor ani úsudek, věří klepům aniž by věděly jak to doopravdy je, tak že jsou pěkně ubohé. Ale že se vlastně není divit čemu, protože kvočna kvočnou zůstane.