Vztahy v práci

alisonnia
Hm. . .ženský kolektiv . . .tak na toto téma bych mohla napsat knihu . . .Dlouho jsem tomu taky nerozuměla a snažila se "zapadnout",ale pak jsem pochopila,že když budu v mužském kolektivu nebo jen samostatná jednotka,že bude líp mě i těm ženám .
Není to nic neobvyklého a když jsi o něco víc spokojenější,šťastnější,máš třeba hodného milujícího partnera,vztah bez hádek,talentované dítě,tak o to horší to máš v práci .
Má to jednoho společného jmenovatele . . .závist!!

Já bych jim narovinu řekla, že to jsou drby a jestli tomu věří, tak u tebe klesly a ještě bych se tomu vysmála. Prostě odlehči atmosféru, vždyť tam kolujou jen nesmysly a o to je to vtipnější, ta hloupost ostatních. Nedělej si s tím hlavu, fakt......vždyť když to není pravda, tak se tě to netýká, chovej s v pohodě, buď v pohodě, protože nemáš proč se trápit. Zkrátka to uplně obrať proti nim, takovou nenásilnou cestou......

Díky za podporu, holky.
Zlobidlo: A děláš tam pořád a nebo jsi už jinde?
Sjůzl: Já se tím právě nechci trápit, snažím se to hodit za hlavu, ale nějak mi to nejde Trápí mě to, protože změnily chování vůči mě i holky, které jsem brala za hodně dobré kamarádky. Vlastně to všechno začlo tím, kdy k nám na oddělení přestoupila jedna holka, to bylo na jaře. Já přešla na pokyn šéfky do vedlejšího kanclu, takže se s holkama tak často nevídáme, ale chodíme spolu na oběd. Je tam ještě jedna, té je kolem 50 let, je to největší drbna celé instituce, ale vycházely jsme dobře, byla na mě milá, probíraly jsme všechno možné. Ta s námi taky chodí na oběd. Tou to vlastně začalo, protože mě začala ignorovat, to bylo na začátku léta. Ptala jsem se jí tehdy, co se stalo, jestli jsem jí něco neudělala, ale ona jen suše řekla, že nic, dál se se mnou nebavila. Přišlo mi tohle chování od ní, vzhledem k jejímu věku, jako "ze zahrad mateřské školky", ale říkala jsem si, že třeba mi to časem řekne. To jsem se pak dozvěděla nedávno, s tou jsem se to snažila i řešit, ale bezvýsledně, nařkla mě, že prý mě tu víc lidí nemusí a začala plácat blbosti, že prý musím mít určitě problémy i v manželství a tak.. Stála jsem tehdy s otevřenou pusou, vůbec jsem nechápala! Právě že mám skvělého chlapa, klape nám to a všichni to tam ví. Včera mě to dorazilo úplně, protože jsme byly na obědě, ony se bavily mezi sebou, když jsem něco řekla, nikdo se na mě ani nepodíval, cítila jsem se hodně blbě. Manžel mi radil, ať se na ně vyprdnu a přestanu s nima chodit na obědy, já nevím, když to udělám, budu pro ně ještě divnější a o to víc mě budou drbat. Já tohle fakt nechápu, asi jsem naivní, v kolektivu jsem nikdy neměla problémy, tady najednou zažívám pocity vyvrhele nebo jak to nazvat. Už jsem asi přecitlivělá, ale trvá to právě už dost dlouho a teď se to nějak stupňuje. Tak nevím, jestli mě odtamtud chtějí vyšoupnout nebo co. Poohlížím se i po jiné práci, ale zatím jsem na nic kloudného nenarazila. Pak mě napadlo zkusit požádat o to přeložení na jiné oddělení. Mám tam v té organizaci ještě jednu kámošku, která o tomhle nic neví, je na jiné straně budovy, je to fajn holka, u nich na oddělení prý mají jednu holčinu, která přešla z jiného oddělení k nim, protože prý zažila docela slušnou šikanu. Tak mám strach, abych třeba nešla z bláta do louže. Nemyslím si, že bych byla nějaká potvora. Když holky někoho drbaly, většinou jsem se spíš právě snažila hledět si svého, obzvlášť ta 50letá paní, co jsem o ní psala, u ní ty drby jedou ve velkém a lidi tomu fakt věří! Já jsem jí vždycky vyslechla a pustila to ven druhým uchem, nezajímalo mě to, já si na lidi dělám vlastní úsudek. Možná proto jsem jiná a nezapadám tam.. Kdo chce s vlky býti...

alisonnia
Jsem jinde a jsem samostatná jednotka
No a příčinu známe . . .píšeš jich hned několik . . .spokojené manželství,hodný partner . . .jóóó,holka to se dnes nenosí!! Ty nevíš,že z cizího neštěstí mají ostatní jen radost??Ale opak??ne,ne . .být spokojený se dnes nenosí!
A správně píšeš . . .že jsi asi jiná . . .
Já mám tohle několikrát projíté . . .a vždy stejný scénář . . .nepiju kávu,takže už v tom jsem jiná,nekouřím,takže taky problém,neprobírám nijak své soukromí,takže taky problém,mám svůj názor,nepřikyvuji v davu,takže taky problém . . .taky jsem si myslela,že jsem jiná ne-li divná . . .ale trochu jsem to poopravila . . .jsem vyjímečná
Takže nejsme jiné,jsme vyjímečné

Ale taky platí - kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Takže pokud jsi spokojená a šťastná v manželství, nediv se, že se v zaměstnání, kde převládají ženy najde ta, co závidí a začne drbat, ať uděláš cokoliv - na všem bude hledat chyby, a když nenajde, tak si vymyslí. Věř mi, znám to z vlastní zkušenosti. U nás to funguje taky tak, jak v práci, tak mezi sousedy na ulici (bohužel). Jak píše zlobidlo, společným jmenovatelem tohoto chování a jednání je u nás nejrozšířenější lidská vlastnost - závist.
Uvědom si jedno, že v každém kolektivu se najde osoba, která má k závisti a pomluvám blíž než ty a to už je krůček k tomu, aby to stejné, co prožíváš teď na svém dosavadním pracovišti, se stalo i na tom novém. Stačí, aby dotyčná vycítila, že se máš dobře. A ony na to mají čich, to mi věř. U nás jim třeba stačí - jak píšeš hlavně těm starším kmotrám kolem 50 a výš, že máš rodinu, kde bydlet, zatímco např. jejich děti mají budoucnost zatím nejasnou a jsou např. bez partnera. Nebo máš pěkné bydlení, hodné rodiče, kteří tě podporují. Stačí cokoliv. Nemyslím si, že přestup na jiné pracoviště je dokonalým řešením.
Hlavu vzhůru, nenech si otrávit Vánoce nějakou kmotrou z práce. Možná vycítila, že jsi citlivá duše a drby tě mrzí, tak si tě vychutnává a znepříjemňuje Ti Advent. Jak vidím, tak se jí to zatím daří... což nedovol!Máš manžela, který tě má rád, nenech se znechucovat. Ono se to v novém roce nějak vykrystalizuje, nech to osudu. Když Tě budou na obědě ignorovat, tak ať. Klidně dělej křena, jsi dospělá , znáš svoji cenu a naobědvat se dokážeš i sama,ne?
Hlavně zůstaň svá a nenechej se strhnout k drbům jenom proto,aby jsi se zalíbila, stejně by se to zase obrátilo proti Tobě...

Zlobidlo

Pod tvůj příspěvek se podepisuji!! Jsem taky výjimečná.

Zlobidlo
ty tvé poslední věty na to káply,kde je problém,naštěstí já už dělám v mužském kolektivu,díky za to,pohoda klid,předtím jsem zažívala různé píchlavé řeči od žen,protože ke mně do kanclu chodili kolegové a hodně se mi svěřovali a jim to vadilo,třeba naráželi na mou neplodnost a že dlouho mladá nebudu a co s tím budu dělat,nikdy jsem před nima nedala najevo,že mně to mrzí,já na to reagovala úsměvem a dělala,že se mně to netýká,nebo jsem odpověděla,když už sem se fakt namýchla stejným a ony si to přede mnou pak už nedovolily,asi bych s tvýma kolegyněma na ten oběd nechodila,byla bych ve velkém stresu a nechutnalo by mně,ale nechápu ženu v 50letech,že se chová jak husa.Závist.

tak k tomu můžu říct bohužel taky své. pracuji ve státní sféře teprve rok, ale i tak mi občas hlava nebere některé věci. je smutné, že pracuji pod ředitelem, ale ještě mám nad sebou jednu vedoucí. je to protekčí dítě komunismu, takže kromě rozvodu má ideální život.
u nás v práci bohužel nemáme na našem odboru žádný kolektiv. mne tam moc lidí rádo nemá, jsem mladá a snažím se a to se nedělá. prostě lidi kolem 40 žijou jak chtějí, ale na mne se furt ředitel naváží jak dělám věci špatně a tak různě. bohužel prostě je můj věk pro ně hodně nepřekonatelnej..a nedá se nic dělat no..je smutné, že když někomu něco řeknete, víte že to budou vědět překrouceně všichni po baráku a případně vám to řádně okořeněné hodí zpět do obličeje...

ahojky.... tak jako bys mi mluvila z duše. Pracovala jsem v jedné společnosti a viděla jsem, jak tam všichni žijou drbama, jak se tam věčně někdo pomlouvá a mě to prostě nezajímalo... byla jsem zadobře se všemi ale... pak se tam o mně začaly rozšiřovat taky nějaké řeči a byla jsem hlavní téma ne dne, ale minimálně měsíce... v tu dobu mi přisla nová pracovní nabídka (která pak ale i zkrachovala), dala jsem kvůli ní výpověď a tím se jich zbavila.... snad, jinak teď už jsem si našla zase jinou práci a od ledna se mi to rozjede.... naučila jsem se, že se nebudu snažit dělat si dobře u všech, prostě profi přístup a do mého soukromí je každýmu ...

Ahoj holky já se taky přidám. Už skoro rok a půl pracuju u soukromníka v menším hotelu, je to moje první práce a ze začátku jsem byla a jsem fakt spokojená, říkala jsem si do jak dobrý party jsem se dostala, ostatní personál ve směně kde pracuju mi strašně moc pomohl a za to jsem jim samozřejmě vděčná a děkuju, ale ten klídek a pohoda trvala jen půl roku. Po půl roce do naší směny nastoupil nový kuchař, na kterém jsem mohla už od začátku oči nechat. Vše začalo kamerou kde bylo vidět že se občas zdržuju tam, kde bych neměla. Byla jsem na koberečku v kanceláři a pak bylo vše ok, ale začalo tam všechny strašně zajímat jak se to do kanclu dostalo. A vlastně jsem zjistila že za to můžu já - svěřila jsem se své kolegyni a věřila že si vše nechá pro sebe, jenže ona se běžela rovnou za tou osobou o které jsem se zmínila vypovídat a ta si to nenechala líbit, začaly hádky a humbuk. Jsem strašně citlivá a všechno si moc beru, do práce jsem chodila s brekem a nervama co se zase bude dít. Poloviny směn jsem probrečela byla jsem z toho všeho vyřízená a přítel, se kterým jsem už mimochodem skoro 1 rok, plánujeme spolu budoucnost a teď už i hledáme domeček jelikož chceme z Prahy pryč (jen s bydlením), mě v těhle chvílích neskutečně podržel a stál pořád při mě. Jediní komu to bylo úplně šumák bylo vedení hotelu (naštěstí) a než se to všechno uklidnilo trvalo přes měsíc. Možná díky tomu jsem zjistila že tady rozhodně důvernou kamarádku nenajdu a když se potřebuji vypovídat, sedneme si doma s přítelem a vypovídám se jemu, beze svědků a se 100% jistotu že to zůstane jen mezi námi.

Alisonnia: myslím, že nakonec stejně máš jen dvě možnosti: buď to ustojíš (podle popisu je to mobbing, ale takové věci se těžko dokazují, navíc ti vlastně nic, z čeho by se musely zpovídat, nedělají, ale ignorace na pracovišti a psychická nepohoda samozřejmě dělají své) anebo odejdeš. Pokud budeš chtít zůstat, tak se budeš muset nad ty kolegyně povznést a nevšímat si jich, resp. mluvit s každým jen o pracovních věcech a neříkat jim nic víc o sobě. Na druhou stranu, roznášet o někom pomluvy je právně postižitelné a já bych si osobně s tou ženskou, která by něco nepravdivého roznášela, promluvila na rovinu a zatrhla bych jí to. Tohle se nedělá, asi je paní typická drbna za zenitem, která se nudí a nemá co dělat- nebo je to patologická osoba, která ráda manipuluje lidmi a nějak si tím zvedá sebevědomí. Ale spíš bych řekla, že budeš muset odejít, protože ženské dokážou být hodně zlé a závistivé, nakonec bys mohla ještě nějak psychosomaticky onemocnět, takových případů je určitě hodně a to ti za to nestojí.

Díky vám všem za vaše příspěvky. Hodně mě povzbudily a potěšily.
Zlobidlo, tak to je super zjištění, jsme prostě výjimečné Já taky kafe nepiju a v práci během dne piju vodu z kohoutku, nevidím na tom nic špatného, piju ji i doma, nad tím se taky pozastavovaly některé kolegyně a teď ji nakonec pijou taky
Máte pravdu, že nejlepší je se nesvěřovat. Já právě udělala tu chybu, že jsem se na začátku hodně otevřela a svěřovala právě té 50leté kolegyni, to jsem netušila, jak dovede být zákeřná. Myslela jsem si, že státní sféra je dobrá volba, jistota atd. Bohužel nemám ani tu jistotu, protože po 4 letech mám stále smlouvu na dobu určitou (zástup za mateřskou), momentálně mi ji prodloužili na další 3 roky Přijde mi drsné, jak tu psala tuším Arette, že některé husy u nich řešily její plodnost či neplodnost. Z toho je mi fakt zle, to se u nás řeší taky. Jakmile má holka 27, hned se tu řeší, že má nejvyšší čas, že pak už to nepůjde apod.. Mně je mimochodem taky 27 a to jsem poslouchala od té 50leté kolegyně. Do toho nikomu nic není přece! Taky mi bylo řečeno, že "není normální", že jsem vystřídala víc zaměstnání. A říkají to právě lidé, kteří nepoznali jinou práci než tady tu. Já si cením, že mám trošičku nějaké zkušenosti, dneska je doba, kdy lidi odcházejí a přicházejí, ale v naší instituci je to pro některé "divné". Po pracovní stránce mi nikdo nic vytknout nemůže, svoji práci dělám a myslím, že i dobře, když si mě chválí nadřízení, pro které dělám. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.

Alisonnia - holčičko zlatá,to je mi hrozně líto co prožíváš a naprosto tě chápu. Já jsem ve státním už 15 let,vlastně od maturity,moje první zaměstnání a můžu ti říct,že bych nejradši zdrhla. Vztahy na ***, je to čím dál tím horší, jenže v dnešní době je to hrozný,práce není a není kam zdrhnout bohužel. Já jsem taky prožívala to co ty a fakt to bylo na zešílení. prožívala jsem doslova psychickou šikanu a málem jsem se z toho zhroutila.takže chápu o čem mluvíš a nejhorší je,že se těm babám nezavděčíš,ať s nimi jsi za jedno nebo ne. prostě jednou jsi ve škatulce a toho se člověk nezbaví,oni si stejně budou mlít svoje a ať se snažíš jak chceš tak to vyjde na prázdno.A já už to n emohla vydržet,do práce jsem chodila s odporem,žaludek stažený,bylo mi mizerně a tak jsem požádala o přeložení prostě jinam. můžu říct že je to lepší. Přeju ti hodně štěstí,ať se ti podaří nemít nervy a ošklivý pracovní prostředí a fakt se neboj požádat o přeložení.stojí to za to. Fakt!

radano, děkuju moc.
To je právě to, není moc kam zdrhnout, poslala jsem pár životopisů, nikdo se mi neozval. Jen z jedné firmy, že jsem je zaujala a že si můj životopis zařadí a kdyby se něco objevilo, dají mi vědět. Jak to tak čtu tady, tolik holčin si něco podobného zažilo nebo zažívá, včetně tebe. Já jsem právě takový ten "blbec", který nedá na nějaké pomluvy. Už jsem se na začátku nedobrovolně zaškatulkovala, když jsem se bavila s jednou holkou, která u nás vyvrhelem opravdu byla. To se některým nelíbilo, ale já neměla důvod s ní nemluvit a bylo mi jedno, co si o tom myslí ostatní. Když jsme spolu šly na oběd, tak si někteří šuškali, šéfka mi to pak několikrát taky předhodila. Už od začátku se mi to tam zdálo fest prohnilé, ale nějak jsem se to snažila přehlížet a byla ráda, že mám celkem dobrou práci.
Pěkně jsem si teď pobrečela u vašich příspěvků, asi to chtělo všechno ven ze mě a je mi lépe. Dusila jsem to v sobě hrozně dlouho, nikomu jsem nic neřekla, manželovi jenom něco málo. Prostě jsem se styděla o tom mluvit, navíc jsem si říkala, jestli to třeba není jenom můj výmysl, že třeba to není tak hrozné, že možná jenom já jsem vztahovačná apod. Navíc mi za tu dobu hrozně kleslo sebevědomí, často jsem se po návratu z práce domů cítila úplně na dně, jako bych byla úplně bezcenná, a styděla jsem se to někomu říct. Mám teď velkou oporu u svého muže.
S tím přeložením to asi zkusím, asi nemám už, co ztratit, radano, prosím tě, jak jsi to zdůvodňovala? Mne se určitě budou ptát, tak jsem zvažovala, že řeknu, že si chci rozšířit obzory apod. Akorát nevím, jak to zdůvodním v kanclu a mám trochu strach z toho, aby mi někteří ještě nedělali problémy, až se dozví o té žádosti o přeložení