Vztah, nevěra - jak dál?

Stačí se podívat, jak jsi popsala váš vztah. Vše jsi zařídila sama, bez jeho nějakého přičinění, tahounem budeš myslím taky hlavně ty. O společnou budoucnost se zajímáš opět ty. On se možná zajímá o svou budoucnost, ale momentálně mu do ní slíbený a jím posunutý závazek svatby nesedí. Možná to sama cítíš a proto jsi dala šanci novému muži. Teď už jen zjistit, jestli za to stojí. Ale pořád si myslím, že se stávajícím přítelem tě asi nic nečeká, pokud si sama nevydupeš bydlení a pak třeba jednou jeho slovo, že Váš vztah někam směřuje (svatba, děti). Jenže to může být a taky nemusí a mě by se osobně dva roky nechtělo čekat, jak se rozhodne.

jistého není nikdy nic takže na to vůbec nesázej

Navíc píšeš , že je tvému příteli 24 let , sotva asi bude chtít založit rodinu a za 2 roky to nebude jiné, je prostě ještě moc mladý .

A s bytem bych určitě počkala. Pokud teda nebude jen tvůj a on "spoubydlící".

Jak už tady zaznělo, taky bych si to ještě nechala projít hlavou a nikam nespěchala, abys toho rozhodnutí pak třeba nelitovala. Ale myslím, že vztah s tvým současným přítelem skutečně moc perspektivní není - a třeba ti právě ten současný románek pomůže opravdu si to uvědomit, najít v sobě potřebnou sílu a odejít. Já jsem taky dva roky měla přítele, se kterým náš vztah nikam nesměřoval. Udržoval si trošku odstup, o budoucnosti sám od sebe nikdy nemluvil a tvrdil mi, že jistotu (po které taky toužíš) mi prostě dát nemůže. Nakonec se se mnou rozešel s tím, že se na svatbu a děti ještě necítí - a to je o 6 let starší než tvůj přítel. Teď jsem mu za to skoro vděčná, protože kdyby to neudělal, asi bych ještě teď marně doufala a nervovala se... Takže ty jsi teď možná dostala správný impuls k tomu, abys to rozlouskla

Právě, že byt bude můj, nyní jsme v pronájmu a myslela jsem si, jaký čin pro nás neudělám, když zařídím vlastní bydlení a čeho jsem se dočkala? Toho, že když jsem řekla, že tam je potřeba vymalovat do jedné barvy celý byt, a že nechci plovoucí podlahy, ale moderní provázkové koberce, protože jsem opravdu zimouřivá, tak jsem se dočkala toho, že jsem si vyslechla, jak je zbytečné se tam stěhovat, že to je daleko na venčení se psem (asi 2min chůze), na co malovat (přitom jsem si zařídila z rodiny někoho, kdo umí úžasně vymalovat tak, aby byly pravidelné bílé rohy okolo barevného vymalování), takže jsem mu řekla, ať teda konečně vydělá peníze a koupí byt za 30mil.Kč ve vile Bianca a tam nemusí dělat nic. A že prostě když za něj někdo vše nevyřeší, nezařídí, tak prostě není spokojený. Takže to bylo veselé...

Ano, to máš asi pravdu. Ten "nový" je pro mě nákop k tomu, abych srovnávala a abych si dala dohromady 1+1 a hezky si to srovnala...
Nicméně u nás včera večer, úplně nečekaně došlo k takové rozepři ohledně toho všeho, co tady řeším a přítel se cítí hrozně ublížený, dotčený a já jsem vlastně ta, která mu sice pomůže, ale ta, která musela přece vědět, že on řadu věcí neumí, neudělá a nezařídí.
Když jsem mu začala oponovat, tak se 2x za ten večer sebral a šel ven se psem. To je klasika jeho řešení problémů.
Takže se asi ještě sejdu párkrát s tím "novým", zjistím co a jak. A uvidí se, každopádně to se svým současným přítelem do budoucna moc dobře nevidím....

Nevím co řešíš. Sama cítíš, že žiješ ve vztahu, který Ti nedává to co Ty potřebuješ. Proto jsi "začala hledat" jinde, co Ti doma schází... S takovým člověkem, jak nám zde svého přítele popisuješ, bys chtěla mít dítě? Hmm.

Taky si to myslím.

Naidi, já myslím, že jsi už dávno rozhodnutá - ale k tomu rozhodnutí teď musíš dospět i rozumově. Víš, ono se říká, že lidé se rozhodují srdcem, a až pak si hledají způsoby, jak si to racionálně obhájit. Taky si myslím, že ta tvoje současná "jistota" je pěkně mizerná. Jsi ještě hodně mladá, určitě bych být tebou dala přednost novému příteli. I když nemusí být ten pravý, tak tě alespoň "odpoutá" od toho, který tím pravým není ani omylem.

Soudit? Proč? Za co? Kvůličemu? Vždyť Ty jen chceš být v životě šťastná "s někým" a ne jen "vedle někoho." Tak jako každý.
Velice se mi líbí, to co nalsala June.

Reaguji na June:
Ty jsi to trefila úplně přesně... Přesně tak podobně to cítím. Vím, že to více než hodně spěje ke konci, ale prostě jsem pořád doufala a asi neměla to pravé odhodlání to ukončit.
To ale ve mně hodně zlomil "ten nový" kluk (spíše muž)...
Vím, že takhle po netu člověk do všeho nevidí, já také nejsem bezchybná, ale snažím se jak to jde.. Ale bez odezvy.... A to je smutné

Protože třeba tohle není téma, se kterým můžeš přijít za každým. Spousta lidí Tě odsoudí za to, že jsi prostě "nevěrnice". Mně nezajímá, co si o mě myslí ostatní lidé, ale také jim nemusím vyprávět kde jaké své trápení. Proto jsem zvolila raději tuto webovou stránku, kterou znám od známé. Je to takové paradoxně "diskrétnější"..
A mohu říct, že se mi hodně ulevilo, opravdu hodně.

Tak super Dej si ještě chvíli času, a ono se ti to v hlavě dovyřeší samo, uvidíš! Držím moc palce!

Reaguji na naidi19:

Tenhle přítel ti může dát sílu odejít ze špatného vztahu, ale zároveň ví, že jsi schopná nevěry. Tak s ním radši na dlouho nepočítej. Ale na překonání rozchodu to bude dobré.

Takhle bych to nezobecňovala. Jsou typy lidí, co mají funkční manželství a ještě milenky/milence, čistě pro zábavu... a pak jsou typy lidí, co k paralelnímu vztahu sklouzli prostě proto, že ve svém legitimním vztahu byli dlouhodobě frustrovaní... A ten druhý případ, to je podle mne Naidi. A jestli ten nový není hlupák, tak tohle bude chápat.

Já si myslím, že ten "nový" to určitě nebere tak, jestli jsem schopná nebo nejsem schopná nevěry. My se známe už asi 4 roky, občas jsme se jako "přátelé" vídávali před mým současným vztahem. On si chtěl tehdy se mnou pouze užívat a já trošku více. Takže nedošlo k ničemu. Pak mě celé dva roky lákal alespoň na obědy, kávičky apod. a já dva roky tvrdě říkala - NE, protože ten člověk mě opravdu přitahuje a v současné době je pro mě perspektivní, "vyřáděný", připravený na vztah... No a po dvou letech, kdy už toho mám dost, jsem se s ním sešla, popovídali jsme si o tom co v současnosti je a není, co mi vyhovuje a naprosto unavuje, vyčerpává a stresuje v mém současném vztahu.
Definoval to asi takhle - zralý muž Tě ocení na tísíce procent a vše Ti "vrátí", bude si Tě vážit. Pro mladého kluka je to takový účel náhradní maminky...
My mezi sebou nemáme nějaká tabu, hezky si narovinu řekneme věc tak jak jsou....
Hlavně já neodcházím ze vztahu kvůli tomu, že bych se zamilovala a zbláznila do jiného. Spíše mě ten "nový" nakopnul k tomu, k čemu se odhodlávám, neustále omlouvám a o čem přemýšlím již delší dobu. Je to takové sundání si "růžových brýlí" a uvědomění si té nepříliš dobré reality..
A nemalé "nakopnutí" mi dala i tato diskuze.