Mám přes 2 roky vztah na dálku a teď před sebou máme takový problém, jsme od sebe 100km a od rozhodnutí, že budeme bydlet spolu přišla konečně první nabídka práce, kterou chce dělat.
ALE - je to čtyřšměnný provoz, což znamená, že by přítel musel dělat 12ctky, noční a někdy i víkendy, což do teď nemusel a ani by si nepřišel na větší mzdu, naopak by možná bral ještě o něco méně. Rozhodnout se musí do čtvrtka, já mu do toho nekecám, nechci ho citelně ovlivňovat, ale i tak mi to vrtá hlavou, protože jestliže pozici odmítne, tak za cenu toho, že se dál uvidíme jen o víkendech, třeba i další dva roky než se naskytne další příležitost, která by odpovídala tomu, co chce dělat (bohužel takových moc není).
Samozřejmě rozhodnutí budu respektovat, jestli se rozhodne, že pozice pro něj není dost dobrá, budiž. Sama bych nedopustila, aby se kvůli mně musel trápit v práci, ikdyž je to v rozporu s touhou, být konečně spolu... ikdyž je tu i strach, že po společném bydlení, bysme si mohli přestat rozumět, ale věříme tomu, že se máme natolik rádi, že to zvládneme.