Cituji Lady Flame: A o čem teda?
Je to pocit, že už pro toho partnera nejsi tak důležítá, připadáš si jak v klasickém mánželství po 20 letech, protože dřív tě pořád chytal za ruku, dával ti pusu na tvář, pořád se tak motal kolem tebe a teď najednou má i jiné zájmy, i jiné přátele. Možná bych to nazvala strachem, že ten vztah mezi lidmi chladne a začíná se rozpadat. Tohle podle mě není žárlivost.
Cituji Vanilka29: Je to pocit, že už pro toho partnera nejsi tak důležítá, připadáš si jak v klasickém mánželství po 20 letech, protože dřív tě pořád chytal za ruku, dával ti pusu na tvář, pořád se tak motal kolem tebe a teď najednou má i jiné zájmy, i jiné přátele. Možná bych to nazvala strachem, že ten vztah mezi lidmi chladne a začíná se rozpadat. Tohle podle mě není žárlivost.
Máš pravdu, asi to bude spíš strach než žárlivost. A možná opravdu malá sebedůvěra.
Holky,mám to samý.Ale už jsem spolu skoro 4 roky,dřív jsem ho nepustila ani na krok beze mě,když třeba volal,tak jsem měla nastražený uši,jestli to není nejaka holka.Zkrátku trochu psychouš,ale myslím,že za tohle si můžou chlapi trochu sami.Kdyby přece nic nedělali,tak bysme neměly důvod,ne? Nechaji se nalákat každou lacinou pipinou.Občas jsem našla nějaký konverzace na netu nebo chtěl hrozně chodit na kafíčka s kamoskama( se kteryma spal)Nic jsem nedovolila nebo jsem vymyslela plán,abych ho zabavila,aby neměl ani pomyšlení.Taky kvůli tomu bylo hádek.Ale jednou se to takhle otočilo- asi před půl rokem.Chce to chvíli pasivity,prostě když on někam,tak já taky s holkama bez debat a vůbec se tim netrapit,ono ho to přestane bavit,protože mu bude divný,že neškemráš nebo ho nehlídáš,bude cítit nejistotu a to potřebujou..Čim víc se utahuje opasek,tím víc se toho dožadujou.A když jsem na to konečně přišla,tak je mi buřt,jestli někam jde..a on najednou ani nikam nechce..a začíná hlídat mě
Ty jo to bych nechtěla tyhle přivlastňovací povahy nemám ráda. Jak u chlapů, tak u ženských. Mám třeba hodně kamarádů a někteří z nich mají přítelkyně, že bych vraždila..aby se náhodou nepodíval na mě nebo na jinou apod, tak se s ním pohádá, že zůstanou doma nebo půjdou někam spolu. Také jsem neměla lehké dětství. Rodina nefungovala rodiče pořád pryč byla jsem skoro pořád sama a že bych si kvůli tomu vyžadovala pozornost od druhých to tedy nemám. Podle to je o sebevědomí. Sebevědomému člověku nevadí, že si jeho parnter povídá také s jinýma ženskýma, protože to prostě potřebuje
Cituji MyTurn: za tohle si můžou chlapi trochu sami
Cituji MyTurn: Nechaji se nalákat každou lacinou pipinou
To je nesmysl. Každý není takový
Cituji EleanorWoods: Také jsem neměla lehké dětství. Rodina nefungovala rodiče pořád pryč byla jsem skoro pořád sama a že bych si kvůli tomu vyžadovala pozornost od druhých to tedy nemám.
Tak to jsme na tom stejně
Taky bych řekla, že jsem zdravě sebevědomá, ale jak jsem žárlivá a majetnická, tak tu pevnou půdu a víru v sebe před ním tsak nějak ztrácím, přestože mě miluje takovou, jaká jsem... proč tohle my ženský máme, že ho chceme celýho pro sebe?
Cituji veniša: Taková ta "jistota" přijde s časem - čím více toho spolu prožijete, čím více si budete jeden druhým jistější, tím méně budeš potřebovat stále veřejně ubezpečovat, že ty jsi ta jediná a pravá.
Jo, je to o získání jistoty, je to tak. O tom, že si to sedne a ty to prostě budeš cítit, že tě miluje a budeš si jistá, pevná v kramflecích...
Cituji Canndy: jsme spolu šest let, ikdyž občas žárlím, což je normální tak se to snažím držet na uzdě. Např. když se on baví s nějakou holkou, začnu se já bavit s nějakým klukem, čímž si i zvedám sebevědomí a on si mě hned začne všímat hlavně nezapomeň na to že chlapi jsou lovci a jakmile si tebou bude 100% jistý a ještě mu začneš nedej bože dělat žárlivý scény, tak mi věř že je to začátek konce..
Jo jo, je potřeba si uvědomit, že to funguje i naopak - že i muži žárlí na nás A že jako žárlivky si leda tak nabíháme samy, protože si řekne - když furt tak žárlí, tak ať má proč... Bývalý mi to takhle vysvětloval. A zároveň říkal, že jsme žárlila tak akorát Že měl pocit, že mě na něm záleží, ale nikdy jsme žádný scény na veřejnosti nedělala, jen jsem mu doma řekla, z čeho jsem špatná, což on samozřejmě poznal, protože když žárlíme, jsme pěkně protivný a nemůžeme si prostě pomoct, co?
Dámy, promiňte mi teď příměr, který mně při tomto tématu napadá:
všimněte si někdy třeba na ulici nebo v parku různých psů a jejich "paniček". Některé psy se jejich majitelky tak bojí pustit z vodítka, že jakmile se takovému psíkovi podaří paničce na chvíli zdrhnout z dohledu, chová se prostě jak "urvaný z řetězu". Naopak potkáváte dvojice, kdy pes jde volně a bez špagátu vedle své paničky a neustále si po očku hlídá, aby se mu náhodou paní neztratila mezi cizími lidmi. Dobrovolně a rád je v její blízkosti..
Myslím, že v lidských párových vztazích je to hodně podobné. Snažit se partnera držet na krátko ho nepřinutí k větší lásce. Při nejbližší možnosti uteče. Snad jsem nikoho tím příměrem neurazila
Reaguji na BíláVrána:
Pôsobivé ale dopletené. Pes je len o tom ako ho majiteľ naučil.
Dvaja ľudia nikdy nemajú rovnaké pociťovanie blízhosti.
A neviem kto toho psa drží viac nakrátko ... či ten na vodítku, či ten na povel.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.