Vyměřené výživné z pohledu povinného (platícího) rodiče

No to každopádně Proto říkám, že se mi zdá, že těch pár stovek, co otcové většinou posílají, se mi zdá kolikrát jako výsměch.

Děvčata, děkuji všem za názory a doufám, že ještě nějaké přibudou.

Vcelku nejsem žádným z nich překvapena, i když s některými nesouhlasím. Jako například tím, že si rozvedený otec nemá pořizovat rodinu, když nemá dostatek prostředků na to, aby zajistil své první dítě či děti.
Ono je to z mého pohledu trochu komplikovanější. Pokud budu brát za to, že muž je nezodpovědný ploditel, který má potomka "na každém rohu", tak to ano souhlasím. Jenže většinou to takhle nebývá.

Bohužel je většina mužů odkázána na určené víkendy apod., nemají v zásadě žádná práva podílet se aktivně na výchově svých dětí a je dle mého normální, že chtějí mít funkční rodinu.
Ne každý vydělává hodně peněz a i pojem hodně je dost relativní. Co stačí jednomu nemusí stačit jinému.

Má představa spravedlivého soudu... samozřejmě, že dohoda je ideální, ale málokdy k ní lze dojít... je, že se posoudí stejným metrem obě zúčastněné strany a s tím jsem se doposud nesetkala.

Někdo říká, že je 5.000,- ideální, jiný že málo. Já si myslím, že je to spíš dost, ale ať si myslím co chci, podstatná by měla být aktuální situace všech.
Je přeci běžné, že když se rodině sníží příjmy, tak i u dětí se to projeví. Proč tohle funguje v úplné rodině, ale u platícího otce je to nemyslitelné?

Je smutné, když má někdo plat např. 20.000,- čistého a platí tisíc korun, ale zrovna tak je to smutné i z té druhé strany a často likvidační, když má plat výrazně menší a platí třeba šest, sedm tisíc.

Celkem dobře znám zákon o rodině, ale stále víc vidím, že může být něco napsáno a něco jiného konáno.

Ještě maličkost k těm nákladům... dle mého by mělo být vždy posuzováno jaké běžné náklady dítě má a měli by být jasně vyčísleny, z toho by se mělo vycházet a následně podle majetkových a dalších poměrů rodičů upravit vyživovací povinnost. Jen jedna otázka u těch nákladů mě celkem dost zaráží.. a to je nájem. Všechny ostatní náklady jsou samozřejmě v pořádku, ale jak počet osob žijících v domácnosti ovlivňuje výši nájmu nebo příspěvku do fondu oprav? A co Ti kteří bydlí v rodinném domě? Ti náklad na údržbu domu nemají?

Jak nad něčím takovým můžeš vůbec dumat, vždyť je to jasné...

tak se předpokládá, že díte bude mít vlastní pokoj - takže musíš mít větší byt. Např. mě osobně by stačila garsonka nebo 1+1. Ale se 17-letým synem? To snad ne
A on se chce taky vykoupat, spláchnout záchod, něco si uvařit, omýt nádobí - to zvyšuje spotřebu vody.
Příspěvek do fondu se počítá z počtu bydlících osob - takže pro víc lidí se platí víc než pro jednoho.
poplatek za odvoz odpadků - taky dle počtu osob.

Divila by ses, ale docela dost. Víc osob - více spotřebované energie, vody atd. Příspěvek do fondu oprav bude za dvě osoby vyšší než za jednu - počítá se podle počtu osob.

Reaguji na farahh: Reaguji na Lady Flame: Nad platbami za služby jako je elektřina, voda, topení, popelnice aj. se vůbec nepozastavuji, tyto jsou třeba rozpočítat na počet osob v domácnosti, protože se úměrně navyšují čím vyšší počet osob v domácnosti bydlí. To je samozřejmě jasné. Mluvím čistě o nájmu jako takovém. Ten pokud vím se nijak podle počtu osob nemění.

vždyť odpovídám Velikost bytu určuje výši nájmu

To je třeba extrémní u těch úspěšných fotbalistů/hokejistů, moc to teda nesleduju ale proletěla kdysi kolem mně informace o výši těch alimentů a nedovedu si představit jak a za co by to to dítě spotřebovalo za jeden měsíc, a to ikdyby chodilo do nejdražší placené školy a mělo vše značkové a já nevím co, zas na druhou stranu by mu mohl ten rodič tyto peníze někde spořit, to by mi přišlo rozumné, ale to zas není v rámci vyživovací povinnosti.

Pak zas naopak máš třeba rodiče/otce, kteří zas tolik nevydělávají, a pak by pro ně to posuzování vzhledem k potřebám dítěte mohlo být likvidační

Podle mě taky hodně záleží na věku dítěte, hlavně ty děti, kde je tradiční model - matka s dítětem od narození doma a otec chodící do práce a živící rodinu, tak ty jsou logicky citově fixované na matku.

Je to podle mě proto, že by asi neměla tím nějak poklesnout ta životní úroveň dítěte, aby např. ta matka mohla stále držet velký byt, ikdyž otec odejde, a nemusela s dítětem na ubytovnu, prostě pokud ten muž vydělává výrazně víc než žena což se tak nějak s těma dětma většinou stane, tak pak zároveň s ním odejde od rodiny i větší část příjmů. Nevím jestli jsem to podala správně, ale já v tom tu logiku prostě vidím.

Ano, tohle dává smysl...., ale co když otec vydělává méně?
Například v době po rozvodu, vydělával o něco víc, berme dobu 90tých let, kdy byl běžný rozdíl mezi platem ženy a muže v zásadě daný. Platil výživné v tehdější době vyšší, aby tím kompenzoval právě tuto ztrátu. Později se poměry změnili a i rozdíly v platech, v současné době je to tak, že matka má plat dvojnásobný než otec. V dané době se i zvýšilo výživné, které je v současné době pro otce neúnosné. Jak by to mělo být tedy nyní?

Reaguji na Veselka10: a ty máš přítele s dítětem - a jeho placené výživné se ti zdá vysoké?
Nebo proč to tak řešíš?

Jestli tě to opravdu žere tak jak to tu prezentuješ - měla by sis najít někoho jiného. Protože to dítě/děti bude mít celý život a vždy budou jeho. Čím budou starší, tím budou mít vyšší náklady...a pak přijdou vnoučata....

A celý život se něčím takovým trápit...

Je to hezká teorie, a když se muž osvědčí jako otec co k čemu, proč ne. Ale ne všichni muži to s dětma umí, kór s malýma.

Tato teorie funguje jen v případě, že má to malé dítě s otcem dobrý vztah.

Reaguji na Minette:
Tak samozřejmě má mít dítě s otcem zdravý a pěkný vztah.
To záleží na každé ženě s kým si dítě pořídí a jak kvalitní chlap to je,jaký bude otec.Pak už může nadávat jen sama na sebe když si to vybrala a otec stojí za dvě věci.

Není to jednoduché ani pro jednu stranu.
Domnívám se, že pro rozvedené otce je situace horší, jednak společnost "nadržuje" matkám (a přiznejme si, že ne každá si to zaslouží), jednak je pro něj těžší založit novou rodinu, protože je vázán alimenty.
V ideálním světě by se dva lidé snažili domluvit, ale tak to prostě nefunguje.
Hodně lidí je při rozvodu naštvaných na partnera a snaží se vytřískat co nejvíc pro sebe - ať už matky co nejvyšší alimenty, nebo naopak otcové co nejnižší možné.
Málokdo rozumně myslí i na možnosti druhé strany.

Situace se může také po několika letech zkomplikovat. Ex-manžel najednou přijde o práci, takže alimenty se pro něj najednou stávají problémem, protože má problémy uživit svou novou rodinu. A pokud jeho ex-partnerka nechce pochopit jeho situaci? Myslíte si, že je na místě výše zmiňovaná argument, že když na to nemá, tak si neměl pořídit další děti??

Nebo naopak se může stát, že ex-manželka získá lepší platové ohodnocení, přizpůsobí tomu životní styl svůj i dítěte. Ono sice působí fér, aby každý z rodičů na dítě přispíval stejným dílem, ale třeba v podobném případě se stane, že žena začne vydělávat 30.000, - zatímco muž zůstane na 15.000 - a bude očekávat, že se její ex-partner bude podílet stejnou mírou na financování potomka?
Stejně tak v případě, že si matka umane, že otec musí přispět dítěti na nový mobil (ačkoliv má teprve rok starý model) , na nové lyžařské vybavení a dovolenou v Alpách nebo na drahou volnočasovou aktivitu. Pro otce (zvláště pokud si založil novou rodinu a chce se postarat o všechny své děti stejně) to může být zbytečné rozhozování peněz.

U tohoto tématu se mi vybavilo jisté diskuzní forum. Studentka střední školy řešila, že neplánovaně otěhotněla, dítě si chce nechat, ale její přítel - student vysoké školy - ne. Nechci to popisovat do detailů, jenom řeknu, že ostatní uživatelky slečnu pobízely, aby si dítě nechala, to, že nebyla finančně zabezpečená, komentovaly s tím, že ten kluk stejně bude muset platit alimenty. Já sice chápu, že za těhotenství byli zodpovědní oba, ale tohle mi přijde také velmi nefér vůči tomu klukovi - dítě nechce a stejně se od něj čeká, že bude platit - v takových případech se s prominutím ani nedivím, že se otec snaží o alimenty co nejnižší, protože matka ho postaví před hotovou věc a on to už nemůže nijak ovlivnit, zůstane celý život uvázán na nechtěné dítě. Stejně jako žena má právo dítě si nechat, on by měl mít právo nebýt otcem a mít "čistý štít".

Ono to teď vypadá, že nemám ráda rozvedené/svobodné matky, ale není to pravda.
Jenom jsem chtěla poukázat na to, že ne vždy jsou matky v právu.

Domnívám se, že neexistuje správný univerzální postup, jak se vypořádat s alimenty.
Je spousta faktorů, které jsou do toho zapleteny.

Reaguji na farahh: Ano, jsem manželka a řeším to protože se to týká celé naší rodiny a dalších lidí v našem okolí.

Ne, nežere mě to, že manžel má platit výživné svým dětem. To považuji za zcela normální a v pořádku. Vadí mi fakt, že na výživné musí dávat 70% svých příjmů bez ohledu na to kolik je skutečně třeba a finančně nás to ničí . Navrhoval 50% s čímž jsem souhlasila.
To, že jsou nějaká omezení která z takových závazků vyplývají vím a s tím problém fakt nemám.
Jen s tím, že pokud se výrazně změní poměry k horšímu, tak prostě posuzování nefunguje pro všechny stejně.

Zde se na to ptám kvůli tomu, že se to netýká jen nás, ale i dalších lidí které znám.

Pokud se mám vyjádřit k tomu, že bych měla kvůli vyživovací povinnosti manžela opustit.. dovolím si být rýpavá.. ne, děkuji, nejsem jeho bývalá, abych odcházela, když vše není podle mých představ. Pořád věřím tomu, že rodina je přeci jen důležitá.

To jo, ale i to se právě hodně liší podle věku, dovedu si představit hodit mu na krk puberťáka, u mimina už by to asi bylo horší, asi bych taky nebyla taková hrdinka.

A taky myslím, že kdyby ses fakt v té situaci ocitla, že taky to své dítě "nedáš" , že jsou to trošku silácké řeči, nic ve zlém