Výměna psa za menšího kvůli bydlení

No to je něco úplně jiného, takové případy taky jsou, ale tak jeden ze sta - drtivá většina inzerovaných psů jsou psi množičů nebo pseudo chovatelů, kterým se již nehodí do "chovu" (feny co už nemohou rodit,...), nebo jsou to nezvládnutí psi, kteří jsou"přítěží" svým majitelům apod. - plus samozřejmě zde jmenované případy

Neodsuzuji,když jde člověk z baráku do paneláku (ať z jakéhokoliv důvodu) a psa přenechá-daruje,někomu k baráku,protože je pes zvyklý být venku a hlídat...Myslím,že takovýto pes se bude v panelákovém bytě jenom trápit...A to samé ,když se nabídne lepší práce a bohužel na 12 či více hodin,není kdo ho bude venčit,tak taky chápu darování psa do dobrých rukou...
Co mě zaráží ty nadávky,jakými tady častujete majitele psů,když jste v té jejich situaci nebyly a snad se do prekérních situací nedostanete...

Dovolím si říct, že v takové situaci jsem byla. Pořídila jsem si psa v rodinném domku, pak stěhování do paneláku, pak opět rodinný domek a nyní panelák. Můj pes šel všude se mnou a kvůli zvířatům jsem si vybírala i práci tak, abych nedojížděla bůhvíkam a mohla se jim odpoledne věnovat, takže je to o tom, co má kdo za priority.

No, kdyby si lidé uvědomili, že pes je ZÁVAZEK a zodpovědnost na cca 12 let a více, nemuseli by pak psa darovat do "dobrých rukou". Pes není auto, pes je živý tvor, který má na svou rodinu citovou vazbu - není nic výjimečného, když pes steskem po svých páníčcích zemře. Já samozřejmě chápu, že jsou náhlé životní situace, které vedou k jedinému řešení - darování psa jinam. Ale kvůli lepší práci nebo stěhování dát psa pryč, to je pro mě bez debat nezodpovědnost. I když se to někomu nemusí líbit, pořízení psa považuji za stejně vážné rozhodnutí, jako pořízení dítěte - a to přece taky nedám pryč jen tak.

Souhlasím,ale to neznamená,že jsou lidé co dají zvíře pryč hned pí.. a ku.. a jiné odporné nadávky...Snad záleží i na situaci,kvůli které tohle rozhodnutí udělali.I já si myslím,že velká rasa psa pořízená k baráku,patří k baráku a né do paneláku..To že má někdo možnost si přizpůsobit práci kvůli psovi,OK a je to super,bohužel v této době je problém sehnat práci,aby se přizpůsobila rodině,natož kvůli psovi!Např. když bude mít dítě alergii na psa,tak neváhám a dám psa pryč do dobrých rukou a nebudu dítě cpát prášky..

Co se týče mě,tak nikdy nebudu psa přirovnávat k člověku!Pes je domácí mazlíček jako každý jiný...I anduka má pro někoho větší význam než pes a co tak potkan,křeček,osmák atd...Já fakt nechápu,jak může někdo srovnávat psa s člověkem...Ale taky rozumím tomu,že pořízení jakéhokoliv domácího zvířátka je opravdu vážné rozhodnutí a měl by si to člověk pořádně rozmyslet,aby nedocházelo k těmto situacím "daruji do dobrých rukou" ,ale jak říkám,bohužel jsou životní situace,kdy se tomu někteří lidé nevyhnou...

Já nesrovnávám psa s dítětem, ale vážnost rozhodnutí, zda si psa či dítě pořídit. Je to živý tvor se silnou citovou vazbou a člověk je povinen (byť tedy jen morálně) se o psa postarat. Ať už sám a nebo mít vždy náhradní řešení - než jsme si pořídili smečku, tak jsme jo zvažovali, zda se o ně v případě nějaké tragédie má kdo z rodiny nebo blízkých známých postarat. Zda máme možnosti překlenout finanční nedostatek tak, aby to nezasáhlo do péče o ně, apod. A pokud bych si neodpověděla na tyto otázky na 100% ano (dobře, tak na 99%), psa bych si jednoduše nepořizovala.
Jinak, samozřejmě - chápu, že jsou různé životní situace, do kterých se člověk dostane. A že darování psa do dobrých rukou je mnohdy nevyhnutelné.

tohle chápu, ale nechápu, že člověk dá psa pryč a obratem si pořídí jiného, i když teda menšího...
kdybych musela dát pryč psa z nějakého důvodu, tak by mi po něm bylo asi smutno a rozhodně bych neplánovala koupi dalšího...

Reaguji na siminči:
Promiň, ale pro tohle nemám pochopení. Než si pořídím psa, tak to důkladně zvážím - je to závazek i na 15 let. Jako zodpovědný člověk přemýšlím, o tom, kdo mi psa pohlídá o dovolené, jak to budu řešit do budoucna s bydlením, zda nebudu v práci cestovat.... a vše předem promyslím. Nerozlišuji mezi psem a dítětem, obojí je živý tvor, za kterého nesu zodpovědnost. Princip zodpovědnosti je stejný.

Přesně tak. Je třeba rozlišovat - příklad v prvním příspěvku a pár dalších jsou opravdu důkazem čiré demence. Ale - umřel nám pejsek a mamka po roce hledala inzeráty, kde by někdo "daroval do dobrých rukou" - a našla. Šlo o několikaměsíční štěně větší rasy. Majitelé, mladý pár, štěně dostali a byli nešťastní z toho, že bylo krásné, rozkošné, ale hyperaktivní a holt většího plemena a oni bydlí v malém bytě. Psíka přivezli i s jeho miskami, pelíškem, hračkami a dalšími věcmi, paní při odjezdu málem plakala a prosila mamku, ať jí občas pošle fotku.

A holky, řeknu vám, že to, co ten blázen provádí u nás na zahradě, by je v tom malém bytě přivedlo do blázince. Pořád běhá, štěká, hraje si s pískacím kuřátkem - a je prostě hyperaktivní. Máme poměrně velkou zahradu, ale i tak jsou dlouhé procházky samozřejmostí a já si opravdu nedovedu představit, jak by jim v tom bytě bylo - vidím to u nás, sem tam jde i do bytu a to je potom všude - kdokoli se pohne, psík hned za ním.

Vážně to není legrace a já si tedy opravdu dovedu představit případy, kdy se někdo psa raději vzdá - třeba v naší rodině diagnostikovali alergii na zvířecí srst dospělému člověku - celý život ok, ve třiceti začalo dušení a silná kopřivka... a to je jen jeden z mnoha důvodů, kvůli kterým lidé dávají pejsky nedobrovolně pryč.

Reaguji na redzac:

že lidská blbost nezná mezí...ono se stačí podívat na bazoš do sekce "daruji" včera mě dorazila slečna, která tam scháněla štěně pita, staforda, bulíka, nebo křížence těchto plemen a nabízela za štěně svojí žehličku na vlasy za 1400

no s tímhle bych já tedy nesouhlasila, ségra má několik let dvě německé dogy v bytě - holky jsou tam spokojené a nestrádají, ven se s nimi chodí 3-4 x denně, všechno strašně záleží na výchově...

Reaguji na Malacek: Jasně, když se chce, všechno jde, ale zrovna v té jejich situaci mi to opravdu přišlo až moc - od někoho "z dobrého úmyslu" dostanou psa, řeknou si, že to s ním zkusí, ale holt se chová jako hyperaktivní štěně (...což i teď po 3 letech) a jim je líto, že ho stejně nemůžou tak často venčit a ten malý byt taky není úplně ono... možná za čas chtěli miminko a to už je lepší psa pořídit, když je dítě odrostlejší... každopádně zrovna tohle mělo dobrý konec, je to náš miláček, nestrádá v žádném ohledu, má spousty prostoru k běhání a hlídání a mamka má někoho, kdo je narozdíl od ostatních furt doma

jo, tohle je dobrej nesmysl...

jasně, já chápu jak to myslíš...

Tyhle lidi bych střílela...Kdyby aspoň tomu psovi našli náhradní hodnou rodinu...

ne, pes nejsou boty, pokud mám doma psa, mazlíčka, mám ho ráda, nedala bych ho pryč nikdy. pes za to nemůže, nedovedu si představit, že po pár letech bych jen tak dala svýho psa pryč